Demonstrace začala ve čtyři hodiny před hlavním vlakovým nádražím. Sešlo se minimálně 350 občanů všech věkových kategorií. Demonstrace začala opravdu originálně a to recitací básně. Inu odpor kulturní scény proti zboření největšího kulturního stánku v kraji se nezapře. Poté byl krátký projev proti další stavbě obchodního centra v Plzni. Poté už se masa lidí vydala směrem k Domu kultury za sloganů „Ne kulturní dům developerům“ či „Obchoďák tu nechceme“. Od začátku shromažďování jsem si všiml obrovského počtu uniformovaných a později i neuniformovaných mužů zákona. Bylo jich tam snad 80. Byl tam antikonfliktní tým, monitorovací vozidlo jak ze špionážních filmů, desítky antonů a osobních automobilů s heslem Pomáhat a chránit, ale nechyběla také auta bez označení. Nevím, co si úřady myslely, když daly svolení k takovému plýtvání našimi prostředky, ale asi se bály, aby ty babičky či ženy s malými dětmi nezačaly nějaké ty výtržnosti. Možná si myslely, že jde o pochod nějakých radikálů, ale co je radikálního na pochodu proti výstavbě obchodního centra ve středu města?

Každopádně při pochodu se všichni účastníci museli cítit více než bezpečně, ačkoliv by byla tato masa policistů v okolí jistě prospěšnější na obchůzkách městem. Prošli jsme podchodem, kde se naše pokřiky tak rozléhaly, že nebylo slyšet vlastního slova. Cesta k Domu kultury není moc dlouhá a byli jsme tam za pár minut. Zde na občany čekalo pódium, petiční stánek, již zmíněný monitorovací vůz a houfy policistů. Po ukončení pochodu následovalo několik projevů. Jedním z řečníků byl i zástupce občanského sdružení Kultura(k) vítězí, který shrnul dosavadní vývoj okolo plánované demolice kulturního domu a stavby obchodního centra za asistence plzeňských radních. Poté mluvili i jiní řečníci většinou z řad pořadatelů či jiných občanských sdružení a diskutovalo se především o plíživém rozkrádání veřejného prostoru developery stavbou nepotřebných nákupních středisek apod.

Celou situaci nemonitoroval jen policejní tým, ale odvážně se na akci přišel podívat i starosta městského obvodu 3 Jiří Strobach. Stál tam spolu s dalšími muži v obleku a vedli spolu přátelskou rozpravu. Bohužel ty se nám ani tisku nepodařilo identifikovat. Prý to byli jen obyčejní lidé, kteří akcí náhodně procházeli. Alespoň pro příště víme, že se takto přátelsky dá pohovořit na ulici se starostou Strobachem, což není vůbec k zahození. Diskuze je nutná. Zda tito mílí občané nebyli zástupci investora se můžeme zatím jen domnívat. Samotné vlastníky či jejich zástupce totiž nikdo neviděl, snad krom pana Petříka, který jednou vystoupil na zastupitelstvu města. S médii investor většinou nekomunikuje nebo jim dá pouze písemné stanovisko. Bylo by to však logické. Každý správný vlastník se přece přijde na svůj majetek podívat zvláště ve chvíli, kdy se u něj koná demonstrace a happening takovýchto rozměrů.

Po projevech byla akce ukončena a následoval kulturní program. Zahrálo několik kapel, recitovaly se básně a probíhala veřejná diskuze. Je potěšující, že lidem po 20 letech od komunismu začíná docházet, že je potřeba za svá práva bojovat. Naši politici dokazují, že jim toto právo nepřísluší.