Pracovníkem má být každá fyzická osoba, která poskytuje na určitou dobu služby pod vedením či jménem jiné osoby výměnou za odměnu a kde je zjevný minimální stupeň závislosti nebo podřízenosti. Na každého takového pracovníka se mají vztahovat přísnější evropská pravidla, která mimo jiné požadují, aby byli všichni zaměstnanci informováni od prvního dne o základních aspektech své smlouvy, jako je doba trvání, výpovědní lhůty nebo počáteční základní plat.

Na první pohled nic problematického, avšak pozor. Nově nastavené podmínky se dotknou také osob, které nepracují na standardní pracovní úvazky. V českém prostředí k nim patří třeba takoví tzv. freelanceři, tedy pracovníci na volné noze. Tuto formu využívají často novináři nebo řada umělců v čele s malíři či hudebníky. Nervozitu mohou pociťovat i domácí kutilové, kteří čas od času vlastnoručně vyrobí kus nábytku pro souseda, nebo za úplatu natřou vedlejší plot.

Jsem přesvědčená, že jakákoliv další svazující legislativa bude brzdit rozvoj nestandardních a flexibilních úvazků, které jsou v současné době stále více žádané - a to jak ze strany zaměstnavatelů, tak i zaměstnanců.

Nezapomeňme, že jednou z hlavních předností těchto úvazků je určitá míra nezávislosti a svobody pracovníků. Vždyť právě tito pracovníci mají největší svobodu volně rozvíjet svůj talent a mají plnou kontrolu nad svým časem a životem. Zmiňované úvazky volí proto, aby necítili omezení ze strany zaměstnavatele a mohli své nadání užívat a rozvíjet zcela podle sebe.

Ano, snažme se nalézt řešení, jak nejlépe zajistit lidem plnohodnotný pracovní život a sociální jistoty, ale nezavrhujme při tom možnost flexibilní práce. I pro zaměstnance mohou být nestandardní úvazky skvělou příležitostí, jak se zapojit do pracovního procesu, získat potřebné zkušenosti a dovednosti a jak si pomoct v další profesní kariéře.

Komentář byl připraven pro web Info.cz