Dokonce měla dát konečně obcím možnost regulovat tyto ubytovny na svém území, tím, že k jejich provozování budou moci dát souhlas. Je proto logické, že jsme se všichni na onu novelu těšili jako na důležitý a hlavně účinný nástroj, který konečně pomůže v tomto nerovném a nekonečném boji.  Jaký je tedy výsledek? Podle mého názoru velmi tristní, pro obce nepoužitelný a pro sociální pracovníky nepřípustný. Což nakonec potvrzuje i slova z dopisu MPSV,  ze 14. dubna.

Pozměňovací návrhy udělaly z původního návrhu naprostý paskvil. Podstata věci? Obce nevyslovují souhlas té či oné ubytovně, že si její služby přejí, obec musí vyslovovat souhlas či nesouhlas každému žadateli o doplatek na bydlení, zda s výplatou souhlasí či ne. Co by nastalo při vyslovení nesouhlasu? Úřad práce by žadateli nepřiznal či odňal tuto dávku. Pokud nebude mít onen člověk jiné prostředky, zřejmě nebude moci na ubytovně bydlet. Kde skončí? Možná na ulici. Kdo se o něj následně musí postarat? Samozřejmě obec. Jediným výsledkem této novely je tedy opět navýšení agendy pro obce, jakoby toho stát na ně nepřenesl již dost. Přínos novely je naprosto nulový. Doporučení ministerstva obcím? / Z dopisu MPSV ze dne 14. dubna 2015/

Volba, zda ANO či NE je tedy jasná. Kde je pak smysl tohoto zákona? Bylo by to úsměvné, kdyby v tomto případě nebyl obětí člověk, který je v těžké životní situaci. Takhle je to spíše k pláči. Nebo spíše k vzteku.

Mgr. Martina Rosenbergová - zastupitelka SML za ČSSD