Pořádá pietní akt k výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy už v pátek 19. srpna, tedy v den, na který nepřipadá žádné výročí.
Možná se nechce politikům, které si z našich daní platíme my všichni, v neděli 21. srpna do práce. Třeba celé vedení radnice o víkendu hromadně odjíždí na dovolenou. Nevím. V každém případě pokládám zacházení s tak zlomovou událostí, jakou byl 21. srpen 1968, za vrchol ignorace a neúcty k dějinám. Co si o tomto kroku pomyslí příbuzní devíti libereckých obětí vojenské invaze? Vždyť ti lidé 19. srpna ještě žili.
Vpád cizích vojsk 21. srpna 1968 ukončil Pražské jaro, udusil v tehdejším Československu touhu lidí po svobodě a demokracii a odstartoval 41 let totality. Dějiny psali obyčejní lidé vlastní krví. Zaslouží si, abychom na ně vzpomínali v den, který se pro ně stal osudným. Proto půjdu k tankovému pásu na průčelí historické radnice položit kytičku spolu s dalšími až v den výročí, tedy 21. srpna.
K němu se bohužel váže i další kopanec ze strany vedení radnice. V oficiální pozvánce na vzpomínkové shromáždění už vloni primátor Batthyány nazval tankový pás se jmény devíti obětí srpna 1968 „památníkem obětem napadení“. A letos se v pozvánce stejný název pomníku objevil znovu. Dílo sochaře Jiřího Gdovína však bývá od samého začátku nejčastěji pojmenováváno jako „Pomník obětem okupace 1968“.
U toho, kdo vidí „písečnou pláž“ na náměstí za vrchol léta, ale asi nemá smysl hledat hlubší znalosti. Ostatně kopání do mičudy v obřadní síni radnice vypovídá víc než výmluvně o primátorově úctě k hodnotám. Takže se vlastně přestávám divit tomu, že město bude 19. srpna „slavit“ 21. srpen.