Má účast zde je hodně osobní a velmi emotivní. Mé děti jsou zhruba ve věku vojáků, kteří tady bojovali a položili své životy. Před touto cestou mi říkali, že zde neustále prší. Ve skutečnosti je tady ale krásně. S velkou chutí jsem se zaposlouchal do zdejšího větru. Připadalo mi, že hovoří jazykem těch padlých.

V rámci pietního aktu v zámečku ve francouzském Wormhoutu:

Mé dojmy jsou velice silné z mnoha důvodů. Asi na prvním místě bych uvedl, že máme s sebou přímé účastníky tehdejších bojů, naše veterány. To, že se sem mohli po těch sedmdesáti letech vrátit a vyprávějí nám své životní příběhy, je samozřejmě emotivně strašně silné. Důležité je ale také to, že zdejší lidé nezapomněli, Francouzi si uvědomují český příspěvek k porážce nacistického Německa v roce 1945. Je zde určitá vřelost, je to tedy i po té lidské stránce velice silný zážitek. Jsem hrozně rád, že jsem měl možnost sem jet a vidět to na vlastní oči.

Během této cesty jsem měl možnost navštívit velký kanadský památník. Mluvil jsem s jeho ředitelem, což je vysloužilý profesionální voják. Když jsem se ho ptal, zda se v kanadské vládě nediskutuje o tom, že údržba těchto velkých areálů stojí hodně peněz, tak se na mne nechápavě podíval. A tomu jsem hrozně rád. Dozvěděl jsem se, že je naprosto nemyslitelné, aby se Kanada o tato místa nepostarala na té nejvyšší úrovni, aby si neudržovala historickou paměť. V této souvislosti jsem si vzpomněl na diskuse, jak my jsme, anebo spíš nejsme, schopni udržovat hroby po našich padlých vojácích v zahraničí. Myslím si, že bychom si z tohoto přístupu měli vzít příklad.