Vážení hosté, příslušníci Univerzity obrany, chtěl bych dnes, při této slavnostní příležitosti pozdravit a především poblahopřát těm z vás, kteří právě dnes úspěšně završili své studium na Univerzitě obrany a odchází k útvarům jako noví důstojníci a praporčíci.
Rád bych taky poznamenal, že jste ukončili studium v době, kdy se Česká republika nachází ve zhoršeném mezinárodním prostředí – a tedy ve výrazně odlišné situaci, než když jste na Univerzitu nastoupili. To samozřejmě bude ovlivňovat celou vaši nadcházející službu v ozbrojených silách. Na druhou stranu, i když hrozeb, kterým dnes čelíme, je celá řada, tak by nebylo správné jim nějak přehnaně podléhat – v budoucnu přijdou nové výzvy a některé z těch současných zmizí, ale úkol vás vojáků zůstane stejný.
Pozitivní aspoň je, že zvýšené ohrožení našeho státu se už projevilo ve větším zájmu o armádu. Poznáte to všichni ze zájmu médií a z růstu výdajů na obranu. Já bych ale byl nerad, abychom si pod vyššími výdaji na obranu představili jen nákupy techniky a zbraní. Armáda, to není jenom drahá technika, jako třeba L-159, které nad námi za chvíli proletí. Jak říkal generál Patton, jehož vojáci osvobodili část Československa: „Armáda to jsou především vojáci. A žádná armáda není lepší, než vojáci, kteří ji tvoří. Jenomže nezapomínejme, že voják je taky občan a největším privilegiem občana je nosit zbraň k obraně své vlasti“.
Přesně ke službě naší zemi vás totiž Univerzita obrany vychovala, a já věřím, že u útvarů prokážete, že jste byli vychováni dobře.
Od roku 2004 máme profesionální armádu a myslím si, že jsme z pochopitelných důvodů po určitém oslnění tímto pocitem zapomněli, že je ještě potřeba vytvořit zálohy. Bez záloh se neobejdou ani statisícové armády zemí jako je Francie nebo Spojené státy. Jenomže my dnes vlastně známe jen stav mírový a pak známe až stav ohrožení státu, nic mezitím. To je handicap. Proto dnes jako resort vytváříme takové podmínky, ať už pro aktivní zálohy nebo jiný typ záloh, které by tohle vakuum vyplnily a účinně pomohly armádě plnit její úkoly při obraně České republiky.
Vážení absolventi, vojáci a vojákyně. Dnešním dnem se uzavřel časový úsek, který byl naplněn vysokoškolským studiem a vojenskou přípravou. Pedagogický sbor a vaši velitelé kladli důraz nejenom na rozvoj vašeho intelektu a předávání sumy teoretických znalostí, ale především na kultivaci vaší schopnosti samostatně myslet a samostatně se rozhodovat.
Jste prvními absolventy, kteří odchází k útvarům po náběhu nového kariérního řádu.Ten vám dá poměrně jasný výhled o vaší budoucí kariéře a snad vám umožní věnovat se své odbornosti a bez nutnosti řešit vážně existenční starosti.
Nestačí ale, aby důstojník byl jenom dobrý velitel nebo specialista. Měl by taky umět vychovávat své podřízené právě k těm principům, které Vám studium na univerzitě vštípilo. A tady mám na mysli úctu k demokracii, vlastenectví a samozřejmě taky hrdost na službu v armádě.
Zájem o službu v armádě poroste a vy mějte na paměti, že se při své službě můžete setkat s celou škálou lidí. Mám trochu obavu, že někteří z nich vstupují do armády čistě jen s materiální motivací. Je samozřejmě jasné, že touha po stabilní kariéře a různých výhodách vojenského povolání má něco do sebe - ale dobrý voják se neobejde především bez smyslu pro povinnost a vlastenectví.
Vážení absolventi, ještě jednou bych Vám chtěl pogratulovat k tomu, že se Vám podařilo úspěšně dokončit studium a obrazně řečeno dojít až sem. Sami nejlíp víte, že ne každému se to povede. Velký dík a uznání patří taky našim hostům –rodinným příslušníkům, přátelům a životním partnerům.Jsem přesvědčený, že bez jejich podpory by tady dnes stálo mnohem míň absolventů.
Vojáci a vojákyně, přeji vám hodně zdaru.
Martin Stropnický
