Mgr. Bc. Pavel Herman, MBA, MPA, LLM

"Žádná moc nesmí platit více než zákony." Cicero
  • BPP
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 3,95. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

23.02.2015 12:37:50

Dezinterpretace „Února 1948“

Dezinterpretace „Února 1948“

Hodnocení „Února 1948“ velká část exilové literatury i současní pravicoví politici a jim poplatní novináři a historici označují za puč. Někteří historici označují „Únor 1948“ jako státní převrat, ačkoliv nepadla vláda.

Ta jen byla doplněna ministry, kteří sami odstoupili a zbavili se svého podílu na moci. Zůstával také parlament a prezident. Nejsilnější vládní stranou byli komunisté s podporou většiny obyvatelstva.

Jak popsali „Únor 1948“ politologové a historici:

1) Politologové jako V. Hloušek, S. Balík (ODS), J. Holzer (IIPS) a právní znalec Jakub Šedo například v publikaci „Politický systém Českých zemí 1848 – 1989“ společně uvedli: „Lze konstatovat, že únorové události nebyly v pravém smyslu převratem, natož revolucí.“ Zdroj: (s. 118, Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav)

2) Komunistická historička Hana Kráčmarová ve své publikaci „K dějinám Komunistické strany Československa“ uvedla: „Řešení vládní krize v únoru 1948 bylo provedeno v podstatě s využitím ústavních zákonů a parlamentních zvyklostí.“ (s. 62, Orego 2013)

3) Politolog a historik Jacques Rupnik je autorem knihy „Dějiny Komunistické strany Československa,“ kde napsal: „V rovině politických institucí nebyla únorová krize v roce 1948 ani „reakcionářským spiknutím,“ ani komunistickým „převratem“: vycházela už ze samotné logiky institucí. Jednosměrná demokracie musela nutně vést k demokracii zablokované a ponechávala prostředky k řešení v rukou toho, kdo ovládal státní aparát, tedy v rukou komunistů a Beneše.“ (s. 199, Academia 2002)

4) Historik Jiří Frajdl publikoval ve svém článku „Falešnost ve výkladu událostí v únoru 1948,“: „Prezident novou vládu jmenoval, parlament ji hlasováním potvrdil a lidé nastoupenou linii potvrdili v nejbližších volbách.“

5) Politologové Jacques Rupnik i Michal Škerle /Rozkol na levici/ (ČSSD) se společně zmiňují o prvních poválečných volbách: „Volby v květnu 1946 byly svobodné a demokratické a v tomto smyslu byly velkou politickou zkouškou pro strany Národní fronty. Vítězná KSČ získala 38 % hlasů, z toho 40 % v českých zemích a 30 % na Slovensku.“ (s. 200, Academia 2002; s. 52, Masarykova demokratická akademie)

6) Miroslav Formánek zpochybňuje převzetí moci malou skupinou lidí (pučem), a ve své publikaci „Cesta k socialismu v Československu 1945 – 1989“: „V únoru 1948 však nebyla situace řešena malou skupinou pučistů, ale politickým postupem mnohatisícové komunistické strany, která měla podporu v masových organizacích i bezprostředním masovým vystoupením obyvatelstva.“ (s. 125, Orego 2013)

7) Dokonce i protikomunistický P. Tigrid prohlásil, že „Z únorového střetnutí vyšli komunisté vítězně zaslouženě, byli strategicky a takticky lepší než jejich konkurenti.“

8) Komunistická strana Československa měla v roce 1945 půl milionu členů, v roce 1947 jeden a čtvrt milionu, v roce 1948 dva a půl milionu, což byla téměř polovina obyvatelstva v pracovním věku. (s. 14, Jacques Rupnik, Academia 2002)

9) Představitelé stran Národní fronty (sociální demokracie, národní socialisté, lidovci a komunisté) se v roce 1946 vzájemně zavázaly, že povedou svoji agitaci v tisku i na schůzích v souladu se zásadami Košického vládního programu a budou v ní prosazovat dosavadní politiku. To znamenalo například obhajovat znárodnění v průmyslu a peněžnictví, zbavení Němců a Maďarů státní příslušnosti, ustavení národních výborů, aj. (Rozkol na levici 1921-2011, s. 51, Michal Škerle, Doplněk 2013).

Závěr

Tlak lidí na přijetí demise sehrál hlavní úlohu při rozhodování prezidenta Beneše. Po dlouhém uvažování nakonec 25. února odpoledne podepsal demisi 12 odstupujícím ministrům a jmenovací dekrety novým členům vlády obrozené Národní fronty. Tuto zprávu, oznámenou Gottwaldem přijala s nadšením čtvrtmilionová manifestace na Václavském náměstí.

Literatura:

  1. Balík, S. - Hloušek, V. - Holzer, J. - Šedo, J.: Politický systém českých zemí 1848 - 1989, Brno, Masarykova univerzita v Brně 2003, 180 s., ISBN: 80-210-3307-X

  2. Formánek, M.: Cesta k socialismu v Československu 1945 – 1989, Praha, Orego 2013, 247 s., ISBN: 978-80-87528-14-3

  3. Kráčmarová, H.: K dějinám Komunistické strany Československa, Praha, Orego 2013, 95 s.

  4. Rupnik, J.: Dějiny Komunistické strany Československa, Praha 2, Academia 2002, 284 s., ISBN: 80-200-0957-4

  5. Škerle, M.: Rozkol na levici 1921-2011, Brno-Praha, KSV-MDA, nakl. Doplněk 2013, s. 72, ISBN: 978-80-7239-299-5


Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama