Pro zajímavost je zapotřebí uvést, že Spojené státy dne 3. února 1962 uvalilo na Kubu „totální embargo na obchod mezi USA a Kubou. Nyní Spojené státy využívají vůči Kubě tzv. Torricelliho zákon, který zpřisnil embargo a mimo jiné zakázal obchod s Kubou i zahraničním pobočkám amerických podniků.
V roce 1996 následovalo přitvrzení takzvaným Helms-Burtonovým zákonem, který vyvolal kritiku v řadě zemí a dostal se i na půdu Světové obchodní organizace. Nyní je omezen obchod mezi Kubánskou republikou a zbytkem světa, pobočkám amerických společností v jiných zemích je zakázáno prodávat své výrobky na Kubu či investovat v této zemi. Žádná americká banka nesmí Kubě půjčit peníze.
Blokáda a ekonomická izolace Kuby nadále přetrvává, a to i přesto, že Česká republika na zasedání Valného shromáždění OSN v roce 2000 podpořila spolu se 167 dalšími státy, jejichž počet každoročně stoupá, rezoluci požadující zrušení embarga proti Kubě. Proti zrušení embarga se na stranu USA postavily pouze Izrael a Marshallovy ostrovy. V praxi se tedy situace nemění a embargo je nadále uplatňováno.
Jmenný rejstřík z knihy Disidenti a mecenáši
ABDALA – viz. Též Fronta národního osvobození Kuby FLNC). Vznikla v New Yorku koncem 60. let jako studentská organizace stojící proti skupinám, jež podporovaly kubánskou vládu. Stala se legální odnoží a logistickou základnou Fronty národního osvobození Kuby. Hrála prvořadou roli v teroristické strategii nazývané Válka po všech cestách světa. Mnoho z jejich členů bylo zatčeno nebo odsouzeno za teroristické akce nebo za obchod s drogami.
ALLENDE, Salvador (1908 – 1973). Zakladatel Chilské socialistické strany. 24. října 1970 zvolen prezidentem Chile, 11. září 1973 zemřel v boji s pučisty v čele s generálem Augustem Pinochetem.
ANEXIONISMUS. Americká politika, mezi jejíž první představitele patřil Thomas Jeferson, který od roku 1805 hovořil o anexi Kuby. Od toho okamžiku považovaly Spojené státy vždy Kubu za přirozený směr rozšíření svého území.
AZNAR, José Maria. Od roku 1996 předseda španělské vlády. Pravicový představitel Lidové strany. V listopadu 1995 navštívil v době své kandidatury Miami, kde se sešel s několika extrémně pravicovými kubánskými exilovými organizacemi. Po nástupu do funkce zaštiťoval v Evropské unii akce ve prospěch americké protikubánské politiky.
BATISTA, Zaldivar Fulgencio (1901 – 1973). V roce 1952 stál v čele státního převratu provedeného s požehnáním americké vlády. Je činěn zodpovědným za zavraždění asi dvaceti tisíc Kubánců v době jeho vlády (1952-1958). 1. ledna 1959 na ránem uprchl do Dominikánské republiky a odtut odjel do Španělska, kde také zemřel.
BERMÚDEZ, Enrique. Jeden z nekrvavějších vojenských velitelů v době diktatury Anastasia Somozy v Nikaragui. Když se sandinisté dostali v roce 1979 k moci, byl Bermúdez pověřen Carterovou administrativou, aby vytvořil žoldnéřské síly „contras“. Kromě dalších válečných zločinů, jež spáchal, byl rovněž zaplaten do aféry Irán-Contragate.
BONNE, Félix Antonio. Podle veřejných dokumentů Kubánsko-americké národní nadace je Bonne jedním z jejich hlavních vojáků na Kubě. Stojí v čele skupiny Občanský proud (Corriente cívica). Když se extrémní pravice kubánského exilu pokoušela založit s požehnáním Washingtonu podvartnou skupinu Kubánský sněm (Concilio cubano), Bonne byl jmenován jedním z jeho ředitelů a dosud je členem. Od roku 1997 člen vedení (patronátu) Hispánsko-kubánské nadace.
BOSCH, Ávila Orlando. V roce 1960 odjel do Spojených států, kde byl naverbován CIA. Specializuje se na tajné operace. V roce 1968 odsouzen ke 12 letům vězení za pokus o potopení polské nákladní lodi na Miami, avšak odseděl si pouze čtyři. Velký aktivista v době teroristické eskalace tzv. Války po všech cestách světa. Sloužil jako poradce represivních sil generála Pinocheta v Chile.
BUSH, George. Bývalý americký prezident (1989-1993). Jako důstojník CIA byl jednou z osob zodpovědných za nábor žoldáků do Brigády 2506. V roce 1976 jmenován ředitelem CIA. Jako víceprezident Ronalda Regana zapleten do aféry Irán-Contragate. Vyšetřování Kerryho komise amerického Senátu jasně prokázalo, že věděl o obchodu s drogami, kterými se financovaly síly „contras“ a souhlasil s ním, přestože byl Bush přímým šéfem sil v tzv. protidrogové válce.
CALZÓN, Frank. Bývalý speciální agent CIA. Do konce sedmdesátých let šéf teroristických organizací Abdala a Fonta národního osvobození Kuby. Jeden z prvních ředitelů Kubánsko-americké národní nadace. V současné době řídí organizace Freedom House a Of Human Rights, vydržované především americkou vládou, konkrétně National Endowment for Democracy.
CLINTON, William Bill. Od roku 1993 americký prezident. Dostal kolem čtyřset tisíc dolarů od Kubánsko-americké národní nadace na podporu své první prezidentské kampaně výměnou za slib, že podpoří Cuban Democracy Act, známější jako Torricelliho zákon. Po znovuzvolení schválil Helms-Burtonův zákon (1996). Začátkem roku 1997 se v Argentině vyjádřil, že Kubánsko-americká národní nadace je jeho průvodcem po kubánské problematice.
CONTRAS (nikaragujští). Žoldácký aparát, který začala koncem sedmdesátých let organizovat Carterova administrativa s cílem napadnout sandinistickou lidovou vládu. Zkonsolidoval se po příchodu Ronalda Regana do Bílého domu. Pod dohledem Národní bezpečnosti rady je vybudována celá struktura, řízená z Washingtonu plukovníkem Oliverem Northem a ve Střední Americe Felixem Northem. Zpráva Kerryho komise ukazuje, jak se část této žoldácké války financovala obchodem s drogami. Kubánští kontrarevolucionáři pracující pro CIA, hráli na všech úrovních prvořadou roli.
CORVO, René. Speciální agent CIA. FBI a Kerryho komise ho obvinily z obchodu se zbraněmi a drogami pro nikaragujské „contras“. Přiznal se k prvnímu obvinění a jeho výpověď rozpoutala rozsáhlé vyšetřování účastí kubánských kontrarevolučních skupin. Bratři Alberto a Pepe Hernándezové, ředitelé Kubánsko-americké národní nadace, se s Corvem zúčastnili řady akcí ve prospěch Contras na Miami, v Salvadoru a Hondurasu.
DEBRAY, Regis. Francouzský spisovatel, v době, kdy spolupracoval s partyzánským odbojem Che Guevary, chycen v Bolívii. Z velkého obdivovatele kubánské revoluce se stal jedním z jejich žhavých kritiků. Na žádost bývalého francouzského prezidenta Francoise Mitteranda zorganizoval kampaŇ k propuštění bývalého batistovského policisty Armanda Valladarese.
DIALOG. V listopadu 1978 se z iniciativy kubánské vlády v Havaně sešlo 75 reprezentativních osobností kubánské komunity v zahraničí s vysokými představiteli Kuby. Kromě prvních kroků ke sbližování bylo dosaženo propuštění asi tří tisíc kontrarevolucionářů a možnosti spojování rodin. Na tento poslední bod, který vláda nabízela již od roku 1967, se velmi naléhalo. Exilová extrémní pravice proti těmto osobnostem ostře vystoupila. Přesto počet účastníků „dialogu“ rostl, účastnili se různých akcí na ostrově, při nichž převládala atmosféry vzájemné výměny myšlenek a zkušeností.
DÍAZ-BALART, Lincoln. Američan kubánského původu, republikánský kongresman. Bývalý člen teroristické organizace Abdala. Podílel se na vypracování a obhajobě Helms-Burtonova zákona. Na svou volební kampaň dostal bohaté příspěvky od Kubánsko-americké národní nadace. Spolu s kongresmankou Ileanou Ros-Lethinenovou se ujal obhajoby Orlando Bosche a jeho propuštění.
EISENHOWER, Dwight David. Americký prezident (1953-1961). Od roku 1959 zahájila jeho administrativa podporu kontrarevolučních skupin na Kubě. Původní plán Eisenhowerovy vlády k destabilizaci rodící se revoluce v konvenční vojenské invazi, nýbrž ve vysílání ilegálních skupin, které by se infiltrovaly na území Kuby a posílily místní kontrarevoluční ozbrojené skupiny.
EIZENSTAT, Stuart, zástupce tajemníka pro obchod, pro otázky mezinárodního obchodu. Od roku 1996 ho prezident Clinton po vydání Helms-Burtonova zákona jmenoval zvláštním vyslancem pro kubánské záležitosti. V září téhož roku je vyslán na jednání s Evropskou unií o silných rozporech vyvolaných zmíněným zákonem. Jeho úkolem bylo mimo jiné sejít se s nevládními organizacemi a usilovat o jejich podporu tzv. vnitřnímu kubánskému disentu.
ESCAMBRAYSKÁ FONTRA (II). Jedna z partyzánských skupin v předrevolučním období. Jejími vedoucími byli Američan William Morgan, Eloy Gutiérrez a batři Sargénové. Po vítězství revoluce se postavili proti linii, kterou přijala většina revolučního vedení. Téměř všichni členové jejich velení odjeli do Spojených států, kde se zapojili do kontrarevolučních skupin řízených a financovaných CIA.
ESTEFAN, Gloria. Slavná Kubánsko-americká zpěvačka, stavící se proti kubánskému politickému systému. Tento postoj ji vedl k financování kontrarevolučních organizací jako jsou Bratři k záchraně. Na druhou stranu však odmítá, aby mocné, extémně pravicové miamské skupiny vetovaly vystupování hudebních skupin přicházejících z Kuby. V září 1997 byl tento její postoj dokonce důvodem k výzvě bojkotovat její desky a vystoupení.
FORT BENNING, v Georgii, je sídlem Pěchotní školy americké armády. Rovněž pak speciálním střediskem vojsk pro výcvik v ilegálních spojích, propagandě, tajných operacích, špionáží a kontrašpionáží. Pouze kontrarevolucionáři těšící se naprosté důvěře CIA zde byli školeni (mezi jinými Jorge Mas Canosa, Félix Rodriguez a Luis Posada Carriles). Právě sem byla přesunuta smutně proslulá Škola obou Amerik, kde byli vyškoleni mnozí z vojenských velitelů zodpovědných za špinavou válku v Latinské Americe.
FREEDOM HOUSE. Americká organizace. Její zástupce ve Washingtonu je Frank Calzón. Třebaže v minulých letech existovala rivalita, v součanosti udržuje dobré vztahy s Kubánsko-americkou národní nadací. Jejím prostřednictvím financoval National Endowment for Democracy řadu kontrarevolučních skupin na Kubě i mimo ni s cílem rozvinout údajné kampaně za lidská práva. V roce 1995 mu americká vláda přidělila půl milionu dolarů na podporu takzvaného vnitřního disentu. Stejná částka byla na tytéž cíle vynaložena v roce 1998.
FRONTA NÁRODNÍHO OSVOBOZENÍ KUBY (FLNC, viz. též Abdala). Teroristická skupina tvořená v sedmdesátých letech bývalými příslušníky CIA, Brigády 2506 a seskupení Abdala. Posledně jmenovaná se stala její logistickou a personální oporou.
GRAU SAN MARTÍN, Ramón. V letech 1944-1948 kubánský prezident. Jeho vláda se vyznačovala vysokou korupčností, šířením mafie a podřízeným postojem vůči politice Washigtonu.
GUANTANAMO, námořní základna. V roce 1903 podepsala kubánská vláda se Spojenými státy dohodu, jejímž prostřednictvím jim pronajala část území v Guantanamském zálivu. Spojené státy z něho vytvořily vojenskou enklávu. Revoluční vláda vždy odmítala přijímat platbu za pronájem a naopak žádala navrácení tohoto území. Spojené státy vyvolaly ze základny stovky provokací vůči Kubě.
GUTIÉRREZ MENOYO, Eloy. Odmítl linii přijatou většinou revolučního vedení. V tzv. trujillistickém spřísahání působil jako agnet na obě strany. V roce 1961 se uchýlil do Spojených států a stal se členem teroristické skupiny Alfa 66. V lednu 1965 byl dopaden při pokusu o nelegální vstup na Kubu s cílem organizovat kontrarevoluční skupiny. Na nátlak španělské vlády byl v roce 1986 propuštěn.
HELMS, Jesse. Republikánský senátor známý svými styky s extrémní pravicí. Udržoval dobré vztahy s diktátorskými režimy v Latinské Americe. Kubánsko-americká národní nadace přispěla k financování jeho volební kampaně. Hlavní předkladatel Helms-Burtonova zákona.
HELMS-BURTONŮV ZÁKON, správný oficiální název zní „Cuban Liberty and Democratic Solidarity Act“. Schválen Kongresem v roce 1996. Americké legislativní opatření, které zesiluje obchodní embargo proti Kubě. Tento zákon vyhrožuje různými sankcemi zemím, osobám nebo podnikům (amerických i zahraničním), které by udržovaly obchodní styky s Kubou. Tímto zákonem zavádí vláda USA mechanismus, který zbytek světa nutí přistoupit na jejich tažení proti Kubě.
HERNÁNDEZ, Alberto. Jeden z prvních vedoucích činitelů Kubánsko-americké národní nadace. Byl členem teroristické skupiny Alfa 66. Svědčil ve prospěch teroristy Orlanda Bosche a osobně se zúčastnil sbírek na úhradu nákladů na jeho obhajobu a pobyt ve vězení. Rovněž poskytl morální a ekonomickou podporu teroristovi Luisovi Posadovi Carrilesovi. V Angole působil na podporu sil organizace UNITA. Stejnou funkci plnil ve Střední Americe pro „contras“.
CHRUŠČOV, Nikita Sergejevič (1894-1971). Sovětský vedoucí činitel. První tajemník ÚV KSSS (1953). Předseda rady ministrů (1958). V roce 1964 odstoupil. S Kennedym vedl jednání o stažení raket z kubánského území.
INFORMAČNÍ SLUŽBA SPOJENÝCH STÁTŮ (United States Information Service, USIS). Celosvětově poskytuje služby Informační agentuře Spojených států. Rovněž podřízena státnímu departmentu.
IRÁN-CONTRAGATE. Název aféry, která propukla v roce 1986, když se veřejnost dozvěděla o podílu Reaganovy administrativy na logistické a vojenské podpoře nikaragujských „contras“, kterou Kongres zakázal. V návaznosti na to se pak zjistilo, že tato vláda dodávala prostřednictvím Izraele zbraně Iránu a zisky z prodeje používala na financování „contras“.
KENNEDY, John Fitzgerald. (1917-1963). Od roku 1961 prezident USA. Během jeho administrativy uskutečněn pokus o žoldáckou invazi v Zátoce sviní. S Nikitou Chruščovem musel jednat o stažení raket, které SSSR umístil na Kubě. Velká část kontrarevolučních kruhů zastává názor, že jim Kennedy zmařil možnost „osvbodit“ Kubu, a proto ho nenávidí nejvíce po Fidelu Castrovi. Některá oficiální šetření nevylučují účast kubánských kontrarevolucionářů na prezidentově zavraždění.
KENNEDY, Robert Fitzgerald. Generální prokurátor v době administrativy svého bratra Johna. Po katastrofě v Zátoce sviní ho prezident pověřil politickým vedením Operace Mungo. V roce 1968 zavražděn během prezidentské předvolební kampaně. Je velmi pravděpodobné, že na zločinu se podíleli kubánští kontrarevolucionáři.
KERRYHO KOMISE. Zvláštní komise amerického Senátu, nazvaná podle jejího vedoucího, senátora Johna Kerryho. V roce 1989 předložila po dvou letech výsledky svého vyšetřování aféry Irán-Contragate. Jsou zde dostatečně dokumentovány tajné operace CIA, prováděné na pokyn Státní bezpečnostní rady, ve smyslu logistické a finanční podpory „contras“ za zády většiny Kongresu. Vyšetřování prokázalo zásadní roli mnohých Američanů kubánského původu v aféře.
KOMISE PRO LIDSKÁ PRÁVA. Orgán Spojených národů, sídlící ve švýcarské Ženevě. Součást Ekonomické a sociální rady Spojených národů (ECOSOC). Nejvýznamnější instance pro lidská práva v rámci systému OSN. V roce 1997 byla Kuba znovu poněkolikáté zvolena členem komise (poprvé to bylo v roce 1976).
KOORDINAČNÍ CENTRUM SJEDNOCENÝCH REVOLUČNÍCH ORGANIZACÍ (Coordinadora de Organizaciones Revolucionarias Unidas, CORU). Založeno v polovině sedmdesátých let předáky nejreakčnějšího exilu na Miami, v čele s Orlandem Boschem a bratry Novovými. V prvních deseti měsících činnosti uskutečnilo CORU přes padesát teroristických akcí proti kubánským zájmům v zahraničí a proti obchodním kancelářím nebo diplomatickým zastoupením zemí, které s ostrovem obchodují. Organizace se rovněž přihlásila k explozi na palubě společnosti Cubana. FBI prokázala, že CORU byla financována obchodem s drogami.
KŘESŤANSKO-DEMOKRATICKÁ INTERNACIONÁLA. V říjnu 1978 předložil Belgičan André Louis, člen výkonného výboru Křesťansko-demokratické internacionály návrh dokumentu, nazvaného „Pro světovou strategii Křesťanské demokracie“. Plán byl schválen a k jeho nejdůležitějším bodům patřilo posilování přítomnosti v Latinské Americe. Třebaže utopicky navrhoval zbavit Spojené státy politické přítomnosti a nahradit ji evropskými zájmy, nakonec došlo ke spojení. 14. května 1984 oznámil International Herald Tribune, že CIA předala salvadorské Křesťansko-demokratické straně 960 tisíc dolarů na podporu prezidentské kandidatury Napoleona Duarteho, muže, který se těšil důvěře Křesťansko-demokratické internacionály.
KUBÁNSKÁ DEMOKRATICKÁ DOHODA (Concertación Democrática Cubana). V září 1991 následují předáci Kubánské demokratické platformy Carlos Alberto Montaner a Ignacio Rasco příklad Kubánsko-americké národní nadace a rozhodují se založit na Kubě určitý federativní aparát, který nazvou Kubánská demokratická dohoda, k níž se později připojil např. Hubert Matos. Stejně jako Platforma, byla i Dohoda založena proto, aby ovlivňovala evropské sdělovací prostředky.
KUBÁNSKÁ DEMOKRATICKÁ KOALICE (Coalición Democrática Cubana). V srpnu 1991 se Kubánsko-americká národní nadace rozhodla vytvořit na Kubě určitý federativní aparát, který by zastřešoval kontrarevoluční skupiny, a nazvala ho Kubánská demokratická koalice. Jedním z hlavních finančních zdrojů Koalice se prostřednictvím National Endowment for Democracy stala americká vláda.
KUBÁNSKÁ DEMOKRATICKÁ PLATFORMA. Třebaže není ve své podstatě jiná než extrémně pravicové exilové organizace, liší se od nich Platforma způsobem kontrarevoluční práce, způsobem vyjadřování, které se více blíží současnému světovému trendu „uvolňování napětí.“ Platforma měla přimět kubánskou vládu, aby přistoupila na volební proces „obdobný tomu, který zlikvidoval diktatury v jižním kónusu, Nikaragui a východní Evropě.“ Na mezinárodní úrovni Platforma lobbuje, aby získala vlády k zesílení politického a ekonomického tlaku a izolaci Kuby. Ve Španělsku, Rusku, Polsku a v poslední době v Holandsku získala Kubánská demokratická platforma určitý vliv na politické a vládní kruhy.
KUBÁNSKÁ LIBERÁLNÍ UNIE (ULC). Přestože počet jejich členů nedosáhl ani stovky, nemá organizační strukturu ani politický program, prohlásil ji Carlos Alberto Montaner v roce 1990 za stranu. Bezprostředně poté Montaner nejen dosáhl, aby ji uznala Liberální Internacionála, ale také aby ho jmenovali víceprezidentem. Kubánská liberální unie je součástí Kubánské demokratické platformy.
KUBÁNSKÁ REVOLUČNÍ RADA (Consejo Revolucionario Cubano). Založená CIA krátce před invazí na Pláži Girón, s cílem dodat žoldácké operaci mezinárodní legitimity. Spojila několik kontrarevolučních skupin. Jejím záměrem bylo prezentovat se jako alternativa k revoluční vládě a v případě úspěšné invaze se prohlásit za dočasnou vládu. Rozpuštěna v roce 1964.
KUBÁNSKÉ EXILOVÉ ZASTOUPENÍ (RECE). Kontrarevoluční skupina vytvořená na příkaz CIA. Podle memoranda FBI, pocházely finance na činnosti RECE od CIA. Nicméně José Pepín Bosch, do roku 1994 jeden z předních členů vedení podniku na výrobu rumu Bacardi, tvrdí, že skupinu zorganizoval a také pomáhal financovat právě on. kubánské exilové zastoupení bylo první organizací, která sháněla peníze na novou invazi na Kubu a podařilo se mu vybrat několik milionů. Na recepci Kubánsko-americké národní nadace lze dodnes získat měsíční zpravodaje RECE.
KUBÁNSKÝ SNĚM (Concilio Cubano). Koalice skupin tzv. disidentů nebo nezávislých, založená na Kubě v říjnu 1995. Dostává pokyny a finance od předáků kontrarevoluce ze zahraniční a je podporována Washingtonem.
LLAMA, José Antonio. Američan kubánského původu. Člen sboru ředitelů Kubánsko-americké národní nadace na Miami a člen vedení Hispánsko-kubánské nadace v Madridu. Španělská strana Sjednocené levice ho na sjezdu poslanců obvinila z účasti na plánu na zavraždění Fidela Castra. Zločin měl být podle FBI spáchán během iberoamerické schůzky centra sjednocenných revolučních sil.
LETELIER, Orlando. Bývalý ministr ve vládě Salvadora Allenda. Zavražděn ve Washigtonu spolu se svou asistentkou. Akci provedli bratři Novovi jménem Koordinačního centra sjednocenných revolučních organizací.
LOREDO, Miguel. Františkánský kněz, který v břenu 1966 ukrýval dva týdny v klášteře Angela Betancourta Cueta. Betancourt zavraždil dva členy posádky letadla společnosti Cubana a zranil dalšího, když se mu snažili zabránit v únosu letadla. Po vypršení desetiletého trestu byl Loredo propuštěn a odjel do USA. V New Yorku se zapojil do činnosti extrémně pravicových kubánských skupin. V Římě ho Pax Christi Holanda představila 28. listopadu 1997 jako důkaz „represí proti církví na Kubě.“
MAS CANOSA, Jorge (1940-1997). Byl členem Brigády 2506, nikdy se však nezúčastnil výsadku. Spolu s Pepe Hernándezem se podrobil speciálnímu výcviku ve Fort Benningu. Podle dokumentace FBI ho CIA zařadila do kolektivního vedení Kubánského exilového zastoupení. Spolu s Pepem Hernándezem a dalšími požádal exil o sbírky na přípravu dalších invazí proti Kubě, avšak ve skutečnosti byly podniknuty jen útoky komand na snadné civilní cíle na pobřeží a vybrané miliony se vypařily.
MONTANER, Carlos Alberto. V roce 1961 byl odsouzen za účast v teroristické organizaci CIA, která ukrývala výbušniny do balíčků cigaret. Byl umístěn v domově pro nezletilé, odkud utekl. Z Kuby odjel jako azylant. V roce 1962 se d době Karibské krize zapsal do speciálních kubánských sil Americké armády. Později jako univerzální student byl podle kubánské Bezpečnosti naverbován CIA. V roce 1970 se usadil ve Špaňelsku, kde založil nakladatelství Editorial Playor, specializující se na vydávání kontrarevolučních děl. Rovněž založil tiskovou agenturu Firmas Press, která měla za úkol zasílat protikubánské informace řadě evropských i amerických sdělovacích prostředků. S několika přáteli založil v roce 1990 Kubánskou liberální unii a ve spojení s dalšimi miamskými kontrarevolucionáři organizuje Kubánskou demokratickou platformu. Hlavním cílem platformy je organizovat mezinárodní nátlakové akce, které by kubánskou vládu přiměly k jednání se zástupci Platformy.
NÁRODNÍ BEZPEČNOSTNÍ RADA (National Security Council, NSC). Tým vysoce postavených činitelů v oblasti národní a mezinárodní bezpečnosti, kteří se scházejí jednou týdně s prezidentem Spojených států. K jejím stálým členům patří státní tajemník, tajemník pro obranu a ředitel CIA. Ze zády většiny v americkém Kongresu řídila prostřednictvím plukovníka Olivera Northa, nakaragujské „contras“.
NORTH, Oliver. Podplukovník americké armády. Veterán tajných operací z období válek v jihovýchodní Asii. Ze Státní bezpečnostní rady pomáhal organizovat a řídit nikaragujské „contras“. Zachránil Regana a Bushe tím, že převzal zodpovědnost za nejdelikátnější část skandálu Iran-Contragate tím, tedy obchod s drogami. Za trest mu bylo uloženo vykonávat „sociální služby“ v chudinských čtvrtích Washigtonu. Ovšem tento trest mu byl vyměřen za to, že lhal a zatajoval před Kongresem informace. O Vánocích 1992 prezident Busch Northa a ostatní amnestoval, s tím, že „společným jmenovatelem jejich motivace, když ponecháme stranou, zda byla oprávněná, nebo mylná, byl patriotismus“.
OBČANSKÁ SPOLEČNOST. Řada dokumentů vlády Spojených států o Kubě, přebíraných a opakovaných různými vědci, hovoří o „nutnosti stimulovat politiku k posílení kubánské občanské společnosti.“ Ta je v rámci americké strategie považována za přirozenou protiváhu kubánského státu. Měla být představována širokým spektrem nevládních organizací a různými typy sdružení. Propaguje se antagonistický postoj a neposlušnost vůči státu a úplné oddělení státu od společnosti. V kubánském případě je touto verzí občanské společnosti prostře kontrarevoluce, více známá jako disent, často financovaná ze zahraničí. Na ní chtějí Spojené státy a ostatní spojenci postavit rozbití politického systému Kuby, v níž však existuje široká a mnohostranná občanská společnost.
OF HUMAN RIGHTS. Jedna z prvních skupin za lidská práva, vytvořených teroristickými organizacemi Abdala a Fronta národního osvobození Kuby. Jejím ředitelem byl od počátku bývalý agent CIA Frank Calzón. Představuje významnou ekonomickou oporu podvratné činnosti Ricarda Bofilla v Miami a Gustava Arcose na Kubě. Mezi členy jejího vedení patří monsignor Agustin Román.
OSMÁ ULICE (South-West- 8th Street) protíná populární čtvrť známou jako Malá Havana. Je symbolem kubánské komunity v Miami.
PÉREZ ROURA, Armando. Ředitel a hlasatel Rádia Mambi na Miami. Díky charakteru poselství, jež denně vysílá, je považován za nejvýznamnějšího rozhlasového „teroristu“. Před nedávnými lety dokázal podnítit své posluchače, aby páchali atentáty na lidi, kteří se stavěli proti americké politice vůči Kubě. Často ho lze slyšet, jak říká, že padne-li současná kubánská vláda „budeme tam, abychom viděli, jak kubánský lid vláčí po ulicích města diktátora a jeho mizerné kamarily. Já vím, že poteče krev! Buďme připraveni!“ Velitel paravojenské skupiny Kubánská jednota.
PLATTŮV DODATEK. Dodatek k první kubánské Ústavě, kterou Spojené státy prosadily v rodící se Kubánské republice v roce 1901. Je zde zakotveno právo na americké zasahování do kubánských vnitřních záležitostí, omezuje se právo Kuby podepisovat dohody a ujednání s jinými zeměmi a Spojeným státům se přiznává právo získat pozemky a námořní základny na Kubě. To vše s cílem „zachovat kubánskou nezávislost“. Navíc je vládě uloženo „chránit život, majetek a svobody jedince“. Platnost zrušena v roce 1934.
POSADA CARILLES, Luis. V roce 1960 naverbován v Havaně CIA. Veterán ze Zátoky sviní. Vyškolen ve Fort Benningu spolu s Mas Canosou a Felixem Rodriguezem. Dosáhl hodnosti kapitána. V roce 1964 členem Kubánského exilového zastoupení. V roce 1969 členem špionážní služby (DISIP) a působí jako jejich spojka se CIA. S Orlandem Boschem naplánovali explozi letadla společnosti Cubana, za níž byl ve Venezuele uvězněn. Kubánsko-americká národní nadace zorganizovala jeho útěk a umožnila mu zapojit se během sandinistické války do struktur CIA ve Střední Americe. Zorganizoval a obstaral finance na atentáty na kubánská turistická střediska v období od dubna do září 1997.
PROVÁDĚCÍ SMĚRNICE Č. 77. Podepsána prezidentem Reganem v lednu 1983 a interně známá pod označením Projekt demokracie. Její legální složka, schválená Kongresem se nazývá National Endowment for Democracy. Do značné míry nahradila CIA při fiancování odborových organizací, tisku, organizací pro lidská práva, náboženských společností aj. National Endowment for Democracy předala miliony dolarů kubánské vnitřní i zahraniční kontrarevoluci. Ilegální součást spočívala v logistické podpoře žoldnéřským silám „contras“.
RASCO, José Ignacio. V roce 1959 založil společně s konzervativními kruhy katolické církve Křesťansko-demokratické hnutí. Krátce nato uprchl z Kuby a byl naverbován CIA. Byl členem Kubánské revoluční rady, která měla dodat legitimitu invazi v Zátoce sviní. Později se vytratil z politické scény, ačkoliv udržoval úzké styky s teroristickou skupinou Alfa 66. Vytičil si cíl transformovat hnutí ve stranu a v roce 1991 uskutečnil sjzed. Přes svou mimořádně malou členskou základnu se Křesťansko-demokratické straně dostalo mezinárodního přijetí. Rasco je dále víceprezidentem Křesťansko-demokratické internacionály.
REAGAN, Ronald. V letech 1981-1989 prezident USA. Označil členy „contras“ za „bojovníky za svobodu“. Třebaže o tom závěry Kerryho komise nehovoří, vyšetřování získalo dostatek důkazů, dokládajících tvrzení, že Reagan znal ilegální projekt financování žoldnéřských sil. Ve svých plánech destabilizace kubánské vlády dal zelenou Kubánsko-americké národní nadace, Rádia Martí, Tele-Martí a strukturované a systematické podpoře tzv. skupin disidentů na Kubě. Přestože jeho vláda patřila k nejreakčnějším a nejvíce zkorumpovaným v historii Spojených států, postavil se Reagan do čela boje za lidská práva jako metody útoku proti kubánské a nakaragujské sandinistické vládě.
RODRÍGUEZ, Felix. Jeden z prvních, kdo byli naverbování CIA na Miami. Rodríguez se infiltroval na Kubu ještě předtím, než tam vstoupila Brigáda 2506. Po porážce žoldnéřů hledal azyl na venezuelském velvyslanectví. Později byl vyškolen ve Fort Nenningu. CIA ho předisponovala do Bolívie, aby pomohl lapit Che Guevaru. Poté se přesunul do jihovýchodní Asie jako člen komanda pro speciální operace, běžně financované obchodem s opiem. Po návratu mu bylo uděleno nejvyšší vyznamenání CIA, které mu předal ředitel George Bush.
ROQUE, Juan Pablo. Dne 23. února 1992 nad ránem připlaval na námořní základnu Guantanamo a požádal o politický azyl. Ověnčený obdivem a publicitou, byl přijat miamskou extrémní pravicí. Zapojil se do činnosti Kubánsko-americké národní nadace a věnoval se práci s Bratry k záchraně. Informace prokazovaly, že Bratři k záchraně, Kubánsko-americká národní nadace a další kontrarevoluční organizace připravují teroristické akce proti Kubě.
ROS-LETHINEN, Ileana. Americká kongresmanka kubánského původu. Postavila se do čela obhajoby teroristy Orlanda Bosche. Jako stoupenkyně anexe pracuje úporně na uplatnění Helms-Burtonova zákona.
SAVIMBI, Jonas. Šéf angolské organizace UNITA. Jeho vojenská frakce plnila úkoly vytyčené Spojenými státy a Jihoafrickou republikou k rozdělení Angolského vlasteneckého hnutí. Protože se kubánská vláda angažovala ve vojenské podpoře tohoto hnutí, lobbovala Kubánsko-americká národní nadace za přidělení dalších milionů dolarů organizaci UNITA. Jako výraz vděčnosti věnoval Savimbi Mas Canosovi pušku vyřezávanou ze slonoviny.
SHACKLET, Theodore. Bývalý zástupce ředitele CIA pro operace. Klíčová osobnost tajných válek Agentury ve strategických lokalitách jako byl Berlín, Vietnam a Laos. Shackley byl šéfem tajné stanice CIA v Miami, známé jako JM/WAVE, která připravovala druhou invazi na Kubu po fiasku v Zátoce sviní.
SORZANO, José. Američan kubánského původu, jeden z prvních ředitelů Kubánsko-americké národní nadace. Bývalý člen Národní bezpečnostní rady Spojených států a bývalý americký diplomat. Vyznačuje se silně konzervativními a anexionistickými postoji.
TORRICELLI, Robert. Kongresman za Demokratickou stranu. Původně se stavěl proti politice Wasingtonu proti Kubě. Od okamžiku, kdy mu exilová extrémní pravice nabídla finanční podporu, se stal jedním z velkých nepřátel kubánského národa. Byl předkladatelem zákona Cuban Democracy Act, víc známého pod Torricelliho zákon, který zesílil obchodní embargo a dal zelenou otevřené i skryté podpoře tzv. vnitřního disentu.
VERGAS LLOSA, Mario. Spisovatel. Původem Peruánec se španělským občanstvím. Z radikálního stoupence levice přešel ke konzervativní pravici. V Peru, kde vedl speciální vyšetřování masakru několika žurnalistů, utajil zodpovědnost velitelů vojenských sil. Osobní přítel řady předáků extrémní pravice v kubánském exilu. Člen vedení „patronátu“ Hispánsko-kubánské nadace.
ZÁJMOVÁ SEKCE SPOJENÝCH STÁTŮ V HAVANĚ (United States Interests Section, SINA). Vznikla na základě dohody mezi vládou Fidela Castra a Jimmyho Cartera, jako kanál k přímé a trvalé komunikaci. Rovněž měla napomáhat k řešení problémů, obchodní, vědecké, kulturní a sportovní výměně. Zpočátku fungovala na švýcarském velvyslanectví. Nyní má sice obrovskou vlastní budovu, avšak stále je pod švýcarskou „ochranou“. Její činnost je oficiálně výsostně konzulární, avšak od počátku svého fungování v roce 1977 ji prošel značný počet agentů špionážních služeb. Vzhledem ke špionážní činnosti, jíž na Kubě vyvíjeli, musela kubánská vláda vypovědět i dvacet pracovníků této Sekce najednou. Jejím prostřednictvím se zasílají peníze a dokumenty takzvaným disidentům.
Literatura:
CALVO OSPINA, Hernando a Katlijn DECLERCQ. Disidenti a mecenáši. [Říčany u Prahy]: Orego, 2002. ISBN 80-86117-64-2.
Nakladatelství Orego: http://www.orego.cz/
