1) Pořizování zvukových nahrávek podle zákona o soudech a soudcích

2) Pořizování zvukových nahrávek podle jednacího řádu pro okresní a krajské soudy

3) Pořizování zvukových nahrávek na civilních soudech podle občanského soudního řádu

4) Pořizování zvukových nahrávek u trestního řízení soudního podle trestního řádu

5) Pořizování zvukových nahrávek podle soudního řádu správního

1) Pořizování zvukových nahrávek podle zákona o soudech a soudcích:

§ 6

[Zásady ústnosti a veřejnosti]

(1) Řízení před soudy je ústní a veřejné. Výjimky stanoví zákon

(2) Rozsudky se vyhlašují jménem republiky a vždy veřejně.

(3) Uskutečňovat obrazové nebo zvukové přenosy a pořizovat obrazové záznamy v průběhu soudního jednání lze jen s předchozím souhlasem předsedy senátu nebo samosoudce. S vědomím předsedy senátu nebo samosoudce lze pořizovat zvukové záznamy; kdyby způsob jejich provádění mohl narušit průběh nebo důstojnost jednání, může předseda senátu nebo samosoudce jejich pořizování zakázat.

Zdroj: Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)

I. Obecně (k § 6)

Komentované ustanovení je v podstatě nadbytečnou transkripcí čl. 96 odst. 2 Ústavy, který stanoví, že jednání před soudem je ústní a veřejné, výjimky stanoví zákon a rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně. Nadto lze mít výhrady k tomu, že na rozdíl od Ústavy, která hovoří o „jednání,“ se zákon nepřiléhavě vyjadřuje o „řízení,“ neboť jednání soudu je jen částí soudního řízení, když některé z úkonů soudu v průběhu řízení jsou činěny mimo jednání. Nelze tedy hovořit o upřesnění ústavní úpravy zákonem, ale bohužel jen o špatném opisování.

Rovněž převzetí deklarace, že výjimky stanoví zákon, je nesmyslné. Smysl dává, pokud předpis vyšší právní síly (Ústava) stanoví, že výjimky z pravidla budou upraveny předpisem nižší právní síly (zákonem). Naopak je beze smyslu, když předpis určité právní síly odkazuje neurčitě na předpis stejné právní síly (zákon na zákon), kde se uplatňují obecná pravidla (lex posterior derogat legi priori; lex specialis derogat legi generali).

II. Zásada ústnosti (k odst. 1)

Zásada ústnosti znamená, že těžiště soudního řízení spočívá v přímé komunikaci účastníků řízení se soudem a ve zjišťování rozhodných skutečností soudem při jednání za přítomnosti účastníků, tj. že komunikace neprobíhá jen písemně. Zásada ústnosti je pevně spjata se zásadou veřejnosti, neboť garantuje transparentnost soudního řízení, aby se veřejnost sledující řízení mohla seznámit s obsahem přednesů účastníků a obsahem důkazů, na jejichž základě soud bude ve věci rozhodovat.

III. Zásada veřejnosti

Zásada veřejnosti má garantovat jak kontrolu veřejnosti nad průběhem (a tedy i nad řádností) soudního řízení, tak i výchovný efekt ve vztahu k veřejnosti v podobě utvrzení o vládě práva a prosazování spravedlnosti (v etické rovině tedy že spravedlnosti bude učiněno za dost a že zlo bude potrestáno).

IV. Výjimky z uvedených zásad

Konkrétní průměty uvedených ústavních zásad a případně výjimky pak najdeme v jednotlivých ustanoveních zákonů upravujících řízení před soudy (§ 116 o.s.ř, § 199 až 201 tr. řádu, § 52 až 54, § 64 odst. 3, § 92 odst. 2 z. s. m., § 49 odst. 2 s.ř.s.).

V. Omezení záznamů a přenosů soudních jednání (k odst. 3)

Smyslem daného ustanovení je přispět k realizaci zásady veřejnosti. Komentované ustanovení zákona dává veřejnosti, tj. jedincům přítomným u jednání soudu, zákonný titul k pořízení záznamu, případně přenosu, soudního jednání

Pokud jde však o další nakládání se záznamem nebo přenosem, pokud obsahují osobní údaje (což bývá pravidlem), pak se uplatní speciální právní úprava podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. Příkladem pak může být např. stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů, čj. zn. OPS-1935/11-34 ze dne 25. 8. 2011.

Možnost pořizování záznamů nebo uskutečňování přenosů soudních jednání není zákonem blíže vymezena, a vztahuje se tedy jak na všechny účastníky řízení a jiné osoby zúčastněné na řízení, tak i na přítomnou veřejnost.

Zákon rozlišuje mezi přenosy (ať již obrazovými, nebo zvukovými) a obrazovými záznamy na straně jedné a zvukovými záznamy na straně druhé. Zatímco v prvém případě je možnost jejich realizace v podstatě zcela na volném uvážení soudu (samosoudce nebo předsedy senátu v případě senátního rozhodování), ve druhém případě jej lze zakázat jen za stanovených podmínek. Ani v prvém případě by však rozhodování nemělo být zcela svévolné a vyloučení by mělo mít reálný důvod. Ve všech případech by měl být pečlivě poměřován zájem na realizaci zásady veřejnosti jednání a odůvodněných zájmů účastníků řízení nebo skutečnosti projednávaných při jednání na jejich nezveřejnění. Z povahy věci by pořizování jakýchkoli záznamů či přenosů mělo být vyloučeno v případech, kdy soud z jednání vyloučil veřejnost, a jednání je tedy neveřejné nebo kdy by uskutečňování přenosu nebo pořizování záznamu mohlo ovlivnit průběh jednání (typicky tím, že by došlo k odepření výpovědi účastníků či svědků).

Nepříliš šťastná je též formulace odst. 2 věty za středníkem, že rušení průběhu nebo důstojnosti jednání by mělo spočívat ve způsobu provádění záznamu, tj. že pokud způsob provádění záznamu sám o sobě jednání narušit nemůže (nepůsobí akustické či světelné „imise“ během jednání), je přípustný. Byť by tomu doslovný výklad nasvědčoval, vedl by absurdně k závěru, že by mohl být prováděn záznam soudního jednání, i kdyby soud z jednání z důležitých důvodů vyloučil veřejnost.

Pokud jde o formu nesouhlasu, je třeba si uvědomit, že komentovaný zákon není procesním předpisem v pravém slova smyslu, a proto se na souhlas nebo nesouhlas soudu s uskutečňováním přenosů nebo pořizováním záznamů nevztahují ustanovení jednotlivých procesních předpisů, jimiž je dané řízení ovládáno a které stanoví formu nemeritorního rozhodnutí. Jde tedy o opatření upravující průběh řízení sui generis.

Nedostatkem komentovaného ustanovení je absence sankce při pořízení záznamu či uskutečnění přenosu bez vědomí soudce. Soudce může nanejvýš při zjištění takové skutečnosti vykázat takovou osobu z účasti na jednání a udělit pořádkovou pokutu.

Judikatura:

Soudní řízení je tradičně postaveno na principu veřejnosti, a ústavodárce význam tohoto principu zdůraznil tím, že je zakotvil jak v čl. 96 odst. 2 Ústavy, tak v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na podstatu a význam zásady veřejnosti soudního řízení se nelze při jeho aplikaci omezit pouze na umožnění přístupu veřejnosti do soudní síně v době jednání. Tato forma je nepochybně původní a základní, avšak stejně jako jiné oblasti života a nauky i právní řád prošel vývojem, který nutně musel reflektovat nové možnosti mezilidských vztahů, vytvářením zejména rozvíjejícími se službami a technickým pokrokem. Jen v tomto úhlu pohledu je možné vnímat ustanovení § 6 odst. 3 zákona o soudech a soudcích, které reguluje možnost uskutečňovat zvukové a obrazové přenosy, resp. obrazové a zvukové záznamy. Je samozřejmé, že stejně jako základním limitem pro fyzickou přítomnost veřejnosti při jednání soudu je kapacita soudní síně, je v případě obrazových a zvukových přenosů a záznamů limitem možnost řádného a důstojného průběhu jednání. Vylučování některé formy veřejnosti soudní jednání přitom musí vždy být propojeno s legitimním cílem, jinak se jedná o svévoli, která se zcela míjí s cílem principu veřejnosti soudního řízení, jímž je především „kontrola“ soudní činnosti ze strany veřejnosti skrze reálné poučení o tom, jak soudnictví funguje, a tím budování důvěry veřejnosti v nezávislost a kvalifikovanost výkonu soudní moci. Nelze souhlasit se závěrem obecného soudu o obecné a kategorické nemožnosti připustit zvukový záznam stěžovatele, coby jednoho z účastníků řízení. V tomto ohledu nelze souhlasit ani s výkladem rovnosti účastníků řízení, protože princip rovnosti se zde projevuje tím, že obě strany mají možnost pořídit zvukový záznam s vědomím soudce. (nález Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. II. ÚS 2672/07).

Zdroj: GRYGAR, J. Zákon o soudech a soudcích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018, 600 s.

2) Pořizování zvukových nahrávek podle jednacího řádu pro okresní a krajské soudy:

§ 21

[Protokoly v řízení před soudem]

(1) Protokol o jednání se diktuje hlasitě, aby přítomní diktované znění slyšeli, pokud zákon nepřipouští jiný postup (§ 40 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 55b zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním-trestní řád).

Zkráceno!!!

§ 21a

[Pořizování záznamu a jeho přepisu v řízení před soudem v civilním řízení]

(1) Pořizování podle § 40 o. s. ř. se pořizuje pomoci záznamového zařízení schopného zajistit automatickou identifikaci řečníka. O úplnost a srozumitelnost záznamu dbá zapisovatel nebo jiný pověřený zaměstnanec soudu.

(2) Záznam se uchovává na trvalém nosiči dat s tím, že není-li jeho připojení ke spisu vedenému v listinné podobě, možné, místo jeho uložení se zaznamená do spisu. Záznam se vyřazuje ve skartačním řízení současně se spisem.

(3) Přepis se zapisuje v českém jazyce. Vypovídá-li někdo v jiném než v českém jazyce, zapíše příslušnou část v jazyce, jímž vyslýchaný vypovídal, zapisovatel nebo tlumočník.

Zdroj: Vyhláška č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy

3) Pořizování zvukových nahrávek na civilních soudech podle občanského soudního řádu:

§ 40

[Záznam]

(1) Úkony, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo vyhlašuje rozhodnutí, se zaznamenávají ve formě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu (dále jen „záznam“). Záznam se uchovává na trvalém nosiči dat, který je součástí spisu.

Zkráceno!!!

Zdroj: Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

Záznam

Úkony soudu se zásadně zaznamenávají ve formě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu.

1. Podmínky nutné pro pořízení záznamu

Aby bylo možné záznam provést, musí být soud především vybaven příslušným technickým záznamovým zařízením. Takové zařízení musí umožnit zachycení celého úkonu včetně automatické identifikace řečníka. Výsledným produktem tohoto zařízení musí být takový záznam (počítačový soubor), který bude možné kdykoliv přepsat dle § 40 odst. 3 a který umožní v případě potřeby snadné vyhledávání jeho ucelených částí, například výpovědí konkrétního svědka. Za tím účelem může být vhodné mít záznam rozdělený do více počítačových souborů s patřičným jmenným a časovým označením.

Záznam se uchovává na trvalém nosiči dat, které je součástí spisu. Trvalým nosičem dat se rozumí nosič CD, DVD, flash disk, hard disk či jiný obdobný nosič. Záloha záznamu se rovněž uchovává na příslušným diskovém poli soudu.

Pokud záznam obsahuje utajované informace, musejí všechna zařízení a nakládání s nimi odpovídat předpisům o ochraně utajovaných informacích (certifikace atd.).

2. Pořízení záznamu a nakládání s ním

Za účelem pořízení záznamu se do řízení přibere zapisovatel nebo jiný pověřený zaměstnanec soudu, který dbá o úplnost a srozumitelnost záznamu. Znamená to, že tato osoba je přítomna danému úkonu společně se soudcem.

Záznam označený spisovou značkou a číslem listu se připojuje ke spisu vedenému v listinné podobě na místě, kde by jinak byl protokol; není-li to možné, pak se zaznamená do spisu přesné místo, kde je uložen. Záznam nesmí být žádným způsobem dodatečně upravován tak, aby byl měněn jeho obsah či časový průběh.

Účastníci řízení mají právo se seznámit se záznamem v rámci práv nahlížení do spisu dle § 44 odst. 4. Za tím účelem soud zajistí prostory k poslechu záznamu. Účastníci mohou požádat o kopii záznamu na vlastní nosič či za poplatek 50 Kč na nosič soudu – položka 31 sazebníku SoudP.

Záznam (resp. jeho přepis) obsahující všechny zákonné náležitosti má povahu veřejné listiny. To dovozujeme z § 134 ve spojení s § 40 odst. 2 větou čtvrtou, kdy záznam má přednost před protokolem v případě jejich rozporu. Povaha veřejné listiny má za následek presumpci správnosti záznamu, resp. jeho přepisu, kdy důkazní břemeno opaku by zatěžovalo namítajícího účastníka řízení.

3. Přepis záznamu

Přepis záznamu se pořídí, pokud tak ze závažných důvodů určí soud. To se v praxi děje nejčastěji z důvodu, když soud potřebuje podrobně prostudovat předchozí průběh jednání pro účely dalších jednání či vyhotovení rozsudku. Předseda senátu může nařídit i částečný přepis záznamu, pokud to považuje za účelné.

Přepis záznamu musí být vyhotoven v případě podání odvolání či mimořádného opravného prostředku (dovolání, žaloba pro zmatečnost, žaloba na obnovu řízení), ledaže byl v řízení současně sepsán protokol. Záznam se nevyhotovuje v případě, že soud prvního stupně odmítá odvolání pro jeho opožděnost dle § 208 odst. 1

Formou záznamu lze zachytit také podání účastníka („do protokolu“) i hmotněprávní úkon účastníka dle § 41 odst. 3. To platí i tehdy, je-li pro platnost takového úkonu předepsána písemná forma – k tomu srov. NS 33 Odo 357/2003 (C 2802). V takovém případě je nutné pořídit přepis záznamu.

Přepis záznamu se pořizuje „doslovný“ - § 40 odst. 5 věta první. Od této kogentní normy se není možné odchýlit a zapsat pouze podstatný obsah úkonu tak, jako v trestním řízení - § 55b odst. 5 TrŘ, jakkoliv by se to mohlo jevit praktické. V tom lze spatřovat nedostatek právní úpravy, neboť doslovný přepis může působit poněkud zmateně, zejména pro účely odvolacího řízení.

Zdroj: Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2017, 1627 s.

4) Pořizování zvukových nahrávek u trestního řízení soudního podle trestního řádu:

§ 55b

[Některé zvláštnosti protokolace v řízení před soudem]

(1) O průběhu hlavního líčení je, nerozhodne-li z důležitých důvodů předseda senátu jinak, pořizován zvukový záznam; ustanovení § 55a odst. 1 věty druhé tím není dotčeno.

(2) Je-li jako zapisovatel přibrán vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník, protokol se nediktuje, ale samostatně jej podle zvukového záznamu pořizuje vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník.

Zdroj: Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)

K odst.. 1

1. I když se v uvedeném odstavci hovoří pouze o hlavním líčení, stejné pravidlo se s argumentem per analogiam užije i na veřejné zasedání. Pořizování zvukového záznamu je zásadou, z níž výjimku tvoří blíže nespecifikované důležité důvody, o nichž přísluší rozhodovat předsedovi senátu. Pokud je shledá, měl by je konkretizovat a v protokole by se nemělo jen odkazovat na to, že z důležitých důvodů zvukový záznam pořizován nebude. Důležité důvody mohou spočívat zejména v technických nebo personálních potížích – např. není k dispozici potřebné a provozuschopné záznamové zařízení nebo zapisovatel nemá kvalifikaci protokolujícího či vyššího soudního úředníka, a protože se mu musí protokol diktovat, není vedle toho schopen pořizovat kvalitní zvukový záznam. Výjimečně takovými důvody mohou být i jiné skutečnosti – např. ochrana utajovaných skutečností nebo osob vystupujících v hlavním líčení.

2. Odkaz na § 55a odst. 2 vyjadřuje povinnost pořizovat zvukový či obrazový záznam vždy, pokud je v průběhu úkonu využito videokonferenčního zařízení. K důvodům srov. výklad k 55a.

K odst. 2

3. Pokud je zapisovatelem ve smyslu § 27 protokolující nebo vyšší soudní úředník, mělo by být pořizování zvukového záznamu pravidlem; i v těchto případech ale je třeba připustit výjimku podle odstavce 1, zejména pokud ke vzniku důležitých důvodů představujících překážku pořizování zvukového záznamu dojde až v průběhu úkonu. Po pořízení protokolu může mít zvukový záznam i nadále význam (např. pro posuzování námitek proti obsahu protokolu), a proto judikatura deklaruje právo stran se zvukovým záznamem se seznámit, popřípadě pořídit si jeho kopii. K tomu srov. i judikaturu k tomuto usnesení.

Judikatura:

Byl-li o průběhu úkonu před soudem pořízen zvukový záznam a je-li třeba vyhotovit písemný protokol, nelze vyloučit, že obžalovaný či jeho obhájce mohou mít na úplnost protokolu z hlediska zaznamenání podstatného obsahu úkonu jiný názor než vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník, případně nabýt přesvědčení, že protokol o hlavním líčení neodpovídá tomu, co bylo vyslýchanými osobami v hlavním líčení tvrzeno a co bylo zachyceno na zvukový záznam. Má-li obviněný oprávnění vznést námitky proti protokolaci, musí mít možnost ověřit si, zda obsah protokolu o hlavním líčení není v rozporu s tím, co bylo v průběhu hlavního líčení zachyceno nahrávacím zařízením na zvukový záznam. Právo na toto ověření sice není stranám řízení trestním řádem výslovně stanoveno, ale vyplývá ze smyslu ústavně garantovaného práva na obhajobu, které je zakotveno rovněž v trestním řádu, a to zejména v ustanovení § 2 odst. 13. Není-li obžalovanému či jeho obhájci na základě žádosti soudem umožněno zkonfrontovat zvukový záznam s jeho přepisem v protokolu, ať již tím, že je mu umožněn poslech záznamu, nebo tím, že mu je poskytnuta jeho kopie, je obhajobě znemožněno vznést proti protokolaci konkrétní námitky či kvalifikovaně brojit proti výpovědím osob vypovídajících během hlavního líčení, čehož důsledkem je porušení ústavně garantovaného základního práva na spravedlivý proces (č. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), jehož podstatnou součástí je právo na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). - IV. ÚS 388/06

Není-li obžalovanému či jeho obhájci na základě žádosti soudem umožněno zkonfrontovat zvukový záznam s jeho přepisem v protokolu, ať již tím, že je mu umožněn poslech záznamu, nebo tím, že mu je poskytnuta jeho kopie, je obhajobě znemožněno vznést proti protokolaci konkrétní námitky, kvalifikovaně brojit proti výpovědím osob vypovídajících během hlavního líčení, atd. Takovýto postup porušuje stěžovatelovo ústavně garantované základní právo na obhajobu zakotvené v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. _ I. ÚS 36/08

Nezbytným předpokladem naplnění smyslu a účelu jednak ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a v tom rámci práva na obhajobu, jakož i smyslu a účelu práva podat opravný prostředek (stížnost) vůči prvostupňovému soudnímu rozhodnutí, je reálná možnost seznámit se s rozhodovacími důvody obsaženými v rozhodnutí, jež je podrobeno stížnosti kritice. Pouze za těchto podmínek se stěžovateli dostává i kvalifikované možnosti skutkově a právně argumentovat, a tedy v případě svého nesouhlasu zpochybňovat argumenty obsažené v odůvodnění, na nichž výrok jim napadeného rozhodnutí spočívá. Vyjádřeno poněkud jiným způsobem, dikci § 137 odst. 1 trestního řádu nutno vyložit pro oblast předmětného vazebního rozhodování za nastalé procesní situace tak, že stěžovateli mělo být příslušné usnesení Okresního soudu v Kolíně včetně jeho odůvodnění prokazatelně oznámeno takovým způsobem, aby z obsahu oznámení byly seznatelné všechny důvody, o něž se opírá výrok rozhodnutí. Tato úplnost a prokazatelnost oznámení má význam nejen pro realizaci práva obviněného na obhajobu, nýbrž též pro reálnou kontrolu zákonnosti řízení ze strany druhoinstančního orgánu. Těmto požadavkům lze alternativně vyhovět několika způsoby, uvedenými v trestním řádu (§ 136, § 137, § 55a, § 55b):

1. doručením opisu usnesení též obviněnému (resp. obhájci),

2. ústním vyhlášením usnesení, jehož plné znění (včetně odůvodnění) bude zapsáno v protokolu o úkonu,

3. ústním vyhlášením usnesení, jehož plné znění (včetně odůvodnění) bude podchyceno zvukovým záznamem. - IV. ÚS 426/09

I. Možnost seznámit se s obsahem zvukového záznamu o průběhu hlavního líčení je součástí práva obviněného na obhajobu. Proto k žádosti obviněného nebo jeho obhájce soud podle okolností případu určí, zda umožní přehrání takového záznamu nebo poskytne jeho kopii.

II. Soud, o jehož protokol jde, je povinen podle § 57 odst. 1 tr. ř. rozhodnout o každé námitce proti protokolu o hlavním líčení nebo veřejném zasedání, a to pouze na základě její důvodnosti. Nemůže tuto povinnost opomenout jen proto, že námitka je nedostatečně konkrétní.

III. Rozhodujícím podkladem pro závěr o tom, co bylo v hlavním líčení kýmkoliv řečeno, je zvukový záznam pořízený v hlavním líčení podle § 55b odst. 1 tr. ř. Z písemně vyhotoveného protokolu o hlavním líčení (§ 55b odst. 2 tr. ř.) soud při svém rozhodování vychází za předpokladu, že se nevyskytne žádná pochybnost o jeho správnosti ve smyslu obsahového souladu se zvukovým záznamem. - R 58/2005

Nerozhodne-li z důležitých důvodů předseda senátu jinak, pak v souladu s ustanovením § 55b odst. 1 tř. ř. se vždy pořizuje zvukový záznam o průběhu hlavního líčení. Jestliže obviněný byl v souladu s ustanovením § 33 odst. 1 tř. ř. řádně poučen o právu ve své trestní věci nevypovídat a poté při vědomí, že průběh hlavního líčení bude zvukově zaznamenán, rozhodl se sám vypovídat, tedy dobrovolně poskytl svůj hlasový vzorek. Proto nelze považovat za nezákonný postup soudu, který použije takto pořízený zvukový záznam zachycující hlasové projevy obviněného jako srovnávací materiál pro vypracování znaleckého posudku (z oboru fonetika, odvětví kriminalistická audioexpertíza) ke ztotožnění osoby, jejíž hlas byl opatřen odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu provedeným zákonným postupem podle § 88 tr. ř. Takto opatřený posudek znalce je důkazem (důkazním prostředkem) použitelným v řízení před soudem (§89 odst. 2 tr. ř.). - R 3/2011

Zdroj: DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 1412.

5) Pořizování zvukových nahrávek podle soudního řádu správního

§ 64

[Použití občanského soudního řádu]

Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřené ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu. 

Zdroj: Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní