Vedoucí katedry trestního práva Právnické fakulty UK Jiří Jelínek v Českém rozhlase uvedl, že v cizích ozbrojených silách mohou občané České republiky válčit jen za poměrně přísně vymezených podmínek. Také dodává, že sloužit v cizím vojsku můžeme jenom se souhlasem prezidenta republiky.

Podle současného § 321 trestního zákona č. 40/2009 Sb. je služba v cizích ozbrojených službách (pokud není v rozporu s jiným právním předpisem) tedy ve vojsku a ozbrojených silách jiného státu trestná s odnětím svobody až na 5 let. V případě, že je tento čin spáchán za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, tak je trestní sazba až 10 let.

Souhlas státu není zapotřebí v případě, že má občan ČR kromě českého občanství i občanství jiného státu, a vstoupí do armády právě tohoto jiného státu. Souhlas prezidenta nepotřebuje také v případě, že bojuje na straně státu, který zajišťuje společnou obranu při napadení České republiky.

V případě, že občan vstoupí do státu cizího vojska, který se mezitím stane nepřátelský pro Českou republiku, tak se dopouští i válečné zrady podle § 320 trestního zákona č. 40/2009 Sb., kdy občan ČR, který za válečného stavu opatřuje nepříteli prospěch nebo ho jakkoliv podporuje, tak může být potrestán odnětím svobody na 1 rok až 10 let.

Období studené války

Například v období tzv. „Studené války“ (1947 – 1991) nebylo výjimkou, že byli občané Československé republiky potrestání za spolupráci v cizí armádě nebo za styky se Západními mocnostmi.

Kolem roku 1951 se shromáždilo 21 československých občanů u vietnamsko-čínských hranic. Jednalo se o zajatce a přeběhlíky z řad francouzské legie. Československé ministerstvo vnitra rozběhlo tzv. „Akci Vietnamci.“ Jednalo se v podstatě o nesourodou skupinku antikomunistů, kteří se nechali zlákat sliby o snadné službě nebo o skupinu tzv. „Fronty za osvobození Vietnamu.“

Sedm mužů bylo okamžitě propuštěno, protože se jednalo o dobrovolníky z Viet Minhu, což bylo osvobozenecké levicové hnutí na území Vietnamu vedené Ho Či Minem s cílem nezávislosti vietnamského území na Francii a Japonsku s cílem vytvořit levicovou vládu. Na toto téma vznikl i film s názvem „Černý prapor.“

Pro dalších dvanáct z nich to znamenalo rozsudek 13 až 24 měsíců nepodmíněně, protože bojovali v době „Studené války“ na straně Západu. Ale kvůli žádosti vietnamské strany, obdrželi roční amnestii a byla jim započítána délka vazby. Následně byli propuštěni na svobodu. Pouze jediný z nich, Pavol Gubani, byl jako příslušník ČSA odsouzen za velezradu.

Podle knihy Hlavatá, L.: Dějiny Vietnamu, Nakladatelství Lidové noviny 2008, str. 264 – 265. ISBN 978-80-7106-965-2.

V lidově demokratickém Československu byl zákonem č. 231/1948 Sb. zaveden trestný čin velezrada, který se trestal vězením na 10 až 25 let či doživotí, případně i trestem smrti. Tento zákon byl zrušen v roce 1961 novým trestním zákonem – zločiny vlastizrady a válečné zrady. V současné době je vlastizrada definována podle § 309 trestního zákona č. 40/2009 Sb.

I z hlediska dnešních zákonů je podle § 409 trestního zákona č. 40/2009 Sb. občan ČR nebo osoba s trvalým pobytem, která v úmyslu přivodit válku nebo jinou ozbrojenou akci proti České republice nebo proti jinému státu sama nebo prostřednictvím jiného navazuje styky s cizí mocí, tak bude potrestán odnětím svobody na 3 roky až 12 let.

Příklad trestu z dneška

Krajský soud v Plzni odsoudil v únoru 2017 dvaadvacetiletého Čecha Jana Silovského na necelé 4 roky do vězení, protože se chtěl přidat v Sýrii k teroristické organizaci Islámský stát (IS), který není mezinárodně uznán žádným jiným státem. Při odvolání mu Vrchní soud v květnu 2017 nakonec uložil tvrdší trest v délce 6-ti let vězení.

Jako bonus Stanislavu Silovskému Krajský soud uložil ochranné ambulantní psychiatrické léčení. Původně Silovskému hrozilo za přípravu teroristického útoku 12 až 20 let vězení, případně doživotní vězení.

Tyto zprávy zveřejňovala média: MF Dnes v Plzni, Deník, Novinky.cz a Český rozhlas.

Závěrem

Češi by si měli dát pozor a uvažovat nad tím, zda půjdou bojovat do ciziny či ne. Je třeba sporné, zda se dají bojovníci samozvané Doněcké republiky považovat za ozbrojené složky cizího státu: Je to vlastně vůbec stát? Kde má hranice a jaké má území?

V případě pokusu bojovat za Islámský stát (radikální islámská teroristická organizace původem z Iráku působící na území Iráku a Sýrie) může občanu ČR hrozit i trest podle § 311 trestního zákona č. 40/2009 Sb., protože i příprava teroristického útoku je trestná.