Po listopadu 1989 byla ideologická práce jako samostatný úsek naší činnosti upozaděna a organizačně ani nijak samostatně neexistovala. Proto tedy nyní musíme tento systém ideologické práce budovat znovu. Koncepce ideologické práce, která byla na červencovém zasedání ÚV KSČM schválena, a to bez jediné připomínky, tak říká otevřeně hned v úvodu dvě věci:

1) Scénář první etapy – změnit všechno přes jednu noc není reálné.

2) Změna – páteře ideologické práce, tedy všeho, co děláme, abychom odpovídali tomu, co je na pořadu dneška. Reagovat na otázky a kritické návrhy kolem nás. Abychom tohle všechno čerpali argumentací v našich dějinách a marxistické teorii.

Stručný popis materiálu, který byl schválen Ústředním výborem. Ten vypichuje určité sféry, které musíme postavit znovu na nohy a naplit je reálným obsahem, jenž diktuje naše dnešní doba.

1) Zlepšit informačně argumentační servis – jak pro komunisty, tak i pro sympatizanty.

Kolem nás jako houby po dešti narůstají zdroje, které jsou kritické i alternativní vůči dnešním poměrům. Když si sáhneme rukou na srdce, tak zjistíme, že mnohé z nich jsou kvalifikovanější, kritičtější, obsáhlejší, propracovanější než to, co mnohdy zní našim jménem.

Sledovanost těchto internetových zdrojů je několikanásobně větší, než kolik je denní celkový počet exemplářů politických deníků. Náklad mainstreamových deníků klesá dramaticky. Listy typu Hospodářských či Lidových novin jsou hluboko pod nákladem padesáti či třiceti tisíc výtisků denně. I deník právo je hluboko pod nákladem sto tisíc. Z toho tedy vyplývá, že se tyto deníky dostávají blízko k nákladu Haló novin.

Kdežto například parlamentní listy mají přes třista tisíc návštěvníků denně, což je mnohonásobně více než sledování oficiálních mainstreamových médií a možná i více, než průměrná sledovanost pořadu Václava Moravce. To je naše obrovská šance, kterou musíme kultivovat, a to ve dvou směrech čerpat a nabízet všechny hodnotné materiály z těchto zdrojů naší členské základně a sympatizantům.

Jedná se tedy o půdu, ve které musíme mnohem více působit, protože parlamentní listy nejsou levicové ani pravicové. Je to obrovská šance a vyzývám každého, kdo má jenom malinko literární schopnost, tak bombardujte parlamentní listy, protože nikoho necenzurují a nabízí prostor každému. Tyto listy jsou navštěvovány politiky, kde průměrný poslanec tyto webové stránky navštěvuje několikrát denně.

2) Politicky vzdělávací práce – stranické vzdělávání

Jedná se o další sféru, kde jsme zaostali. V současnosti sice máme Ústřední institut politického vzdělávání a máme několik regionálně vzdělávacích institucí. Tyto politicko-vzdělávací kurzy navštěvuje jenom zlomek lidí ve straně i na kandidátkách.

Musíme najít nový systém, který zpřístupní základy marxismu, který bude otevřený všem generacím. Za pomocí komunikačních nástrojů může toto školení probíhat v podobě audiovizuálních prostředků, které budou k dispozici každému kraji i okresu.

Také bude nutné najít způsob, jak podat základy marxismu způsobem, který bude srozumitelný i mladší generaci, který potom dokáže strávit, aby potom na něm mohla stavět poznání vyššího typu znalostí.

3) Veřejná shromáždění

Když pořádáme veřejná shromáždění, tak obvykle příjde tak málo lidí, že to naopak na tom náměstí vypadá legračně, než jak by ve skutečnosti mělo. Naopak, když pořádá veřejné mínky shromáždění někdo jiný a my tam příjdeme, tak se tam ztrácíme v té mase.

Někdy nám tam dají slovo, jindy zase nedají. Mnohdy na akcích, kde jsou řečníci z jiných politických proudů a my slovo třeba ani nedostaneme nebo jenom okrajově, tak tu masu nepříliš velkou tvoří převážně naši členové nebo sympatizanti, ale není to vidět.

My tedy musíme najít způsob, jak zviditelnit nás komunisty na těchto akcích. Jde například o tom, že odepřeme ten líný stereotyp, že na ty akce nenosíme nic a nebo přineseme to, co jsme nosili před pěti, deseti, patnácti či dvaceti lety.

Musíme v sobě najít dostatek síly a fantazie, abychom na míru takové akce, když bude například proti NATO nebo zvyšování školného, dokázali přijít pod hlavičkou KSČM s vtipným a trefnými hesly, které osloví lidi nebo televizní kamery, které tohle nemůže minout. Tohle je velký úkol, který musíme řešit také.

4) Systematické ideově odborné zázemí

Na odborném zázemí historicky pojali takovou ambici, že těmi odborníky a teoretiky jsou oni. Zdrojem aktivního ideologického působení je veškerá marxistická a spřízněná teorie a poznání. To není tak, že lidé pracující v centru teoretických a strategických studií jsou jediným zdrojem poznání a argumentačního poznání pro nás všechny.

V současnosti totiž máme na ideologickém oddělení v plánu čerpat i z jiných zdrojů, kde některé budou i hlubší a kvalifikovanější. Je již zapotřebí něco začít dělat s našimi komunikačními prostředky. Dnešní tištěná média se prodávají pod výrobní cenou a jsou dotovány inzercí v podobě reklamy ze strany kapitálu.

Začali jsme modernizovat webovou stránku KSČM. Zavádíme tam nové rubriky. Jednou z těchto rubrik jsou alternativní informace a obnovili jsme fakta a argumenty. Tedy otázky, které levicové čtenáře a veřejnost zajímají. Uvítali bychom, kdyby některé příspěvky pocházely nejen z Prahy, ale i z Jižní Moravy.

5) Sociální sítě

Obrovský dluh máme na sociálních sítích. Sociální sítě jsou prostředím, které umožňuje velmi aktivní a efektivní ovlivňování veřejného mínění. Je nutné dát dohromady malou skupinu lidí, která bude na sociálních sítích úřadovat pernamentně. Na toto fungování se prostředky najít musí.

Zároveň po celé republice jsou stovky a tisíce komunistů a sympatizantů, kteří působí samostatně. Když toto propojíme do volné infrastruktury napříč naší zemí, tak tohle znásobí dopad a vliv na facebooku a twitteru. Zatím ignorujeme cílové oslovení tzv. tématických skupin, kde se lidé koncentrují podle ohniska svého zájmu.

Tyto skupiny proto musíme vyselektovat a cíleně do nich přicházet se svými náměty a podněty.

6) Závěr - ideologická práce nemůže být něčím izolovaným od toho, co řešíme v politice.

Ideologická práce strany ve svém klasickém pojetí zahrnuje teorii, propagandu a samozřejmě mediální formy práce. Je nutné tyto prvky propojit a naplnit je reálným obsahem, který odpovídá požadavkům dnešní doby.

Tyto volby ukázaly několik věcí: Například mýtus o tom, že krajské volby jsou hlavně o krajských tématech nebo to, jak jsme pracovali na krajských úřadech. Tímto nechci zlehčit poctivou práci těch, kteří pracovali na krajských úřadech.

Lidem naše práce zaniká pod tím, co dělají jiní. My jsme často neměli ani odvahu se srovnat to, co jsme dělali poctivě a lépe, než ti před námi. Zkušenost ukázala, že je to zásadní omyl.

Kdo a čím bodoval v těchto volbách? Andrej Babiš a ANO 2011 se o krajská témata vůbec nezajímal. Andrej Babiš hrál v dosavadní krajské politice okrajovou roli. Babiš se chopil témat v nichž se koncentrují kritické nálady lidí, tedy témat, která jsou bytostně našimi tématy, jenž si jednoduše osvojil.

Proto je nutné převzít iniciativu ve všech těchto tématech, vtisknout jim interpretaci, která jde dál, než všichni ti, kteří upsali duši kapitalismu. Jedině tím budeme k rozeznání. A to je přesně to k čemu nás musí vyzbrojit aktivní ideologická práce.

Upraveno podle projevu: PhDr. Josef Skála, Csc., místopředseda ÚV KSČM

Zapojil jsem se do diskuze: Pavel Herman

1) Zlepšit informačně argumentační servis

Mám připomínku k Haló novinám. Když se například snažím do jejich redakce zaslat nějaký zajímavý článěk, který by si mohli redaktoři podle sebe zpracovat. Zůčastnil jsem se několika senzačních akcí ohledně Vietnamu a napsal jsem několik článků ohledně úspěchů socialistické republiky Vietnam.

Haló novinám tyto informace zašlu, aby si je zpracovaly podle sebe. Mají zajímavé informace doslova na talíři, ale samozřejmě oni je potom nepoužijí. Potom se v Haló novinách dočtu o jiných věcech, jako například o tom, že počítače škodí našim dětem, ale když do redakce zašlu článek o úspěších socialistického Vietnamu, jak tam hrubý domácí produkt roste ročně o sedm procent, tak mi to neotisknou.

V současnosti na nějaké Haló noviny totálně kašlu. Já svoje články publikuju na parlamentních listech nebo blogu.idnes.cz. Co se týká Haló novin, tak ta čtenost je minimální. Některé moje články měly na blogu.idnes.cz tisíc přečtění a jiné zase dvacet tisíc přečtění.

2) Politicky vzdělávací práce

Sesbíral jsem poznatky z Kapitálu a Komunistického manifestu určité články, které jsem zpracoval jako studijní skripta na třicet stránek. Navrhoval jsem Komisi mládeže při ÚV KSČM, že by se něco takového mohl vydat. Na Komisi mládeže jsem se od poslankyně z Pardubic doslech, že tyto skripta jsou „Píčovina.“

Posléze tato poslankyně zamrkala na ostatní soudruhy, že by tohle nebylo dobré prosadit nahoru jako POZtko. Takže jsem se naštval a využil jsem elektronické média. Je to zdarma a nemusíme vydávat finanční prostředky na jejich vydávání.

3) Veřejná shromáždění

Také mám připomínku k veřejným shromážděním. Když srovnám s KSČM například ČSSD nebo KDU-ČSL, tak stačí objednat obyčejný skákací hrad pro děti. Když například ČSSD na vyškovském náměstí vystupuje na prvního máje bez skákacího hradu, tak tam skoro nikdo nepříjde se podívat na žvanění politiků.

Zkrátka ČSSD tam dojde několik důchodců, kteří se těší, že mohou v tombole vyhrát dárkový koš. Ale v momentě, když dají do inzerátu, že připravují hrad pro děti, tak ti lidi na to náměstí příjdou. Když tam ten hrad není, tak si lidé příjdou zasoutěžit o dárkový koš a jdou se podívat na komunisty do parku, kde je to zajímavější.

4) Sociální sítě

Co se týká sociálních sítí, tak málo využíváme obrázková sdělení. My si můžeme psát články jaké chceme, ale lidé nás budou hlavně sdílet, když využijeme jednoduchá obrázková sdělení. Zkrátka nejsme tímto schopni prodat ani to, co jsme v tom parlamentu udělali.

Například stačilo graficky znázornit, jak jsme skvěle hlasovali pro lidi, aby jim zůstalo zachováno proplácení třech dnů onemocenské, zatímco pravice hlasovala proti zachování této třídenní nemocenské. Stačilo jen jednoduše pomocí grafického znázornění sdělit, jak pravice hlasovala proti lidem.

5) Terminologie

Skála dokonale upozornil na skutečnost, že není vhodné v určitých fázích používat určitých pojmů, protože je to kontraproduktivní. Je lepší se vyhnout z taktických důvodů některých pojmů, protože mohou vylekat některé lidi, které vůbec není potřeba vylekat.

Mám jen krátkou poznámku k terminologii, kde se vyhýbám nadbytečným ismům. Různým stalinismům a lenismům. Jednoduše používám slovo marxismus, protože nerad používám nějaké termíny, které jsou nevhodné v určitou dobu.

Je nutné využívat správné termíny ve správnou dobu podle hesla: „Nemá cenu kvokat dřív, než snesu vejce.“

6) Jak se dělají komunální volby

V případě voleb bych začal už pěkně od začátku. Já bych se už nepozastavoval jen u krajských voleb, ale u komuálních voleb. Klidně můžu z vlastní zkušenosti potvrdit, jak to funguje v těch malých městech.

Například v Ivanovicích na Hané jsme měli koalici ODS a KSČM, ale fungovalo to, protože jsme měli schopného místostarostu za KSČM a starostu za ODS. Později se všechno pokazilo, protože se ODS spojilo s KDU-ČSL. Tyto strany nás dostaly do opozice následujícím způsobem.

Starosta to vyřešil tak, že spolupracuje s jednotlivými spolky jako jsou fotbalisti, volejbalisti, hasičí nebo sokolové. Fotbalistům zakoupí sekačku, volejbalistům zakoupil sítě i balóny a jako podnikatel si to odepsal ze svých daní. Tímto si zajišťuje jejich hlasy při komunálních volbách.

Samozřejmě jsme se snažili pro hasiče sehnat nějakou dotaci z kraje v částce sto tisíc. Od toho ty naše krajské zastupitele přece máme. Málem nám to vyšlo. Jenže byl problém v tom, že k té stotisícové dotaci jsme měli možnost devadesát tisíc převzít z kraje pro hasiče na to jejich vybavení, ale dalších deset tisíc bychom museli dostat od města.

Město udělalo to, že si nechtělo opozici vyhřívat na svých prsou. Takže nám město těch deset tisíc nepřikleplo. Opět si to vzal na starosti pan starosta a podnikatel, odepsal si to ze svých daní. Takže on si u těchto jednotlivých spolků od fotbalistů až po hasiče si naklonil k sobě při volbách.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o malé město se třemi tisíci obyvateli, kde se všichni známe a je možné zde vytvářet spolupráci jinou než na vesnicích nebo velkých městech. Ty spolky mají hodně členů, takže kdo si je k sobě nakloní, tak si zajistí jejich hlasy.

A takto vypadaly komunální volby, které jsme projely. A když se od těchto voleb odrazím, tak co jsou to kraje? Kraje jsou ve své zjednodušené podstatě průtokáče peněz. A teď si kladu, jestli za vítězství ve volbách byla schopnost tyto dotace obcím shánět nebo zda je tam problém v propagandě.

7) Internetové rádio nebo vysílač

Nemáme dostatek finančních prostředků k vybudování rádia, protože na výplaty třech pracovníků bychom museli vydat více než půl milionu korun ročně. Tu příležitost jsme už tehdy promarnili, protože Rádio Futura přislo na svět mnohem dříve, než sociální sítě.

Z toho důvodu bych zvolil jinou taktiku, protože na rádio nemáme kapacity. Založili bychom Podcasty, tedy internetové vysílače. Tohle v podstatě již funguje pod názvem Svobodný vysílač.

Na těchto vysílačích ani hudba není. Zde se jenom každý den přidá nějaký příspěvek nebo i více příspěvků a je úplně jedno, jestli ten příspěvek má půl hodiny nebo šest hodin. V těhto příspěvcích by se potom dalo zpětně vyhledávat jako v kalendáři.

My bychom mohli čerpat například do těchto vysílačů z okresních zpravodajů, které jsou pouze pro vnitřní potřebu. Pokud jde o okresní zpravodaj ve Vyškově, tak je tam samozřejmě část ideologická, ale také větší část, která zahrnuje naše úspěchy či zásluhy v jednotlivých obcích. Tyto informace by se potom mohly sdílet na internetu pomocí sociálních sítí.

8) Jak se dělají krajské volby

V diskuzi jsem se už nestihl vyjádřit k problematice krajských voleb. V naší politice se nemůžeme řídit pouze studiem knih klasiků z knihovny marxismu-lenismu. Z toho důvodu jsem zvolil četbu aktuální literatury z oblasti konkurence. Můžeme tomu říkat třeba průmyslová špionáž z poznatků jiných politických stran.

Zvolil jsem četbu politika a analytika Miloše Zemana a jeho knihu „Jak jsem se mýlil v politice.“ Miloš Zeman pomohl z mimoparlamentní ČSSD vybudovat silnou stranu. Vyjádřil se také ke krajským volbám v roce 2000, kde cituji jeho slova: „Krajské volby se ukázaly jako neúspěch – ukázaly se být analogií voleb komunálních, nikoliv celostátních. V komunálních volbách voliči volí spíše osobnosti než stranické programy.“

Závěrem můžu potvrdit, že v krajských volbách se z ideologie lidé nenažerou, protože lidé raději volili v těchto volbách strany, které byly schopny sehnat obcím nebo různým spolkům dotace, respektive dělat to, co byla schopna v minulosti dělat i naše strana – budovat regiony.

9) Závěrem

Nerad bych některé soudruhy urazil, ale připomíná mi to tady někdy jako nějaký teoretický kroužek. Já tady hodně často slyším „Měli bysme, měli bychom a měli bysme.“ ale nevidím, že by se něco dělo.

V tomto případě bychom se měli spíš ptát na to, „Co bychom mohli už udělat teď?“ Tohle mi totiž připomíná zastydlé puberťáky někde na diskotéce, který se s kamarády baví, že by mohl sbalit dívku, ale on to prostě neudělá. On prostě bude jenom pít a dívat se na ty hezké holky.

Do diskuze jsem již nestihl vyjádřit pravdivě o tom, že když mají mladí členové snahu založit po vzoru Strany zelených nebo KDU-ČSL nějakou neziskovou organizaci nebo charitu, tak má vedení většinou tulení nemoc a má strach, že by taková záležitost vyžadovala nějakou práci zdarma, i když by se později třeba mnohonásobně zužitkovala.

Pavel Herman, Klub společenských věd a Spolek českých novinářů