Porovnání nákladů za vězně a člověka na svobodě:

Pokud se podíváme na denní náklad na jednoho vězně, tak tato částka vychází na 850 korun. Rozhodneme-li se tuto částku vynásobit počtem dnů v roce, tak roční náklady na jednoho vězně se budou pohybovat ve výši 310.250 korun za rok.

Srovnáme-li tuto přehnanou částku s náklady na osobu, která nepobírá dávky nula korun nebo pobírá dávky v hmotné nouzi ve výši 3.400 korun či životní minimum 2.400 korun, tak zjistíme, že zde dochází k obrovskému rozdílu.

V případě nulových ročních nákladů nebo nákladů na hmotnou nouzi ve výši 40.800 korun či nákladů 28.800 korun za jeden rok mi pořád vychází, že by v tomto případě stát mohl ušetřit více než 250.000 korun za jeden rok.

Porovnání jednotlivých státních výdajů:

Podíváme-li se na státní rozpočet a jeho přerozdělování (z r. 2011), tak zjistíme, že výše samotných dávek tvoří 83 mld. korun (mateřská, dávky pro postižené, příspěvek na péči, z toho 51 mld. korun je použito na dávky – z toho sociální podpora (36), hmotná nouze (5) a nezaměstnanost (10).

Pokud tohle srovnáme s výdaji na splácení státního dluhu: Zjistíme, že dávky jsou ve srovnání s výdaji na dluhové služby ze státního dluhu (tj. úroky) ve výši 55 mld. korun v konečném důsledku téměř srovnatelné. Výdaje za dávky tvoří 51 mld Kč. (4,2 procenta) a výdaje na státní dluh 55 mld. Kč (4,6 procenta).

Předražené státní zakázky: Podíváme-li se na výdaje, které jsou vynaloženy prostřednictvím státních zakázek, tak zjistíme, že celkové výdaje na státní zakázky byly ve výši 750 mld. korun. Vzhledem k tomu, že státní zakázky jsou odhadem v průměru předraženy o 30 procent, tak zjistíme, že tu někde ve vzduchu lítá 250 mld. korun.

Rekapitulace: Dávky všeobecně cca 83 mld. Kč (7 procent) – nemocenská, dávky, invalidé, péče. ((Z toho odečteme dávky za sociální případy cca 51 mld. Kč (4,2 procent)). Důchody cca 359 mld. Kč (30 procent). Státní zakázky 700 – 758 mld. Kč (63 procent). Rozpočet státu (bez krajů a obcí) ve výši 1200 mld. korun. Kdyby se státní rozpočet počítal s rozpočty krajů a obcí, tak by sociální dávky nevyšly ani na 3 procenta.

Porušování zákonů a sankce:

Zavedení takových zákonů by Českou republiku navrátilo do rakouských zákonů z let 1885 a 1871, kdy tuláci (příležitostní pracovníci a žebráci) mohli být za potulku umístěni až na tři roky do donucovací pracovny nebo zahnáni zpět do své obce. V případě bezdomovců, dobrovolníků v neziskových organizacích nebo cestovatelů by to zřejmě znamenalo útrum.

Navíc by toto zavedení zákona porušovalo platné zákony a předpisy:

• sdělení č. 231/1998 Sb., úmluva o odstranění nucené práce, 1957 (č. 105),

• úmluvy č. 29 o nucené nebo povinné práci,

• rozhodnutí Rady EU skutkové podstaty trestného činu Obchodování s lidmi dle českého trestního zákona podle ustanovení § 232a Obchodování s lidmi,

• jedná se o porušení práv člověka zmíněných v Chartě spojených národů a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv.

Z porušování takových mezinárodních zákonů by mohly vyplývat pro Českou republiku sankce.

Levicová strana zde nejdříve naláká migranty a potom se snaží prosadit zákon o nucených pracích, což jasně ukazuje na její zkorumpovanost. Jen dodávám, že tato výše uvedená úmluva se snaží dosáhnout pokroku v boji proti obchodování s lidmi a při zajišťování práv obětí trestných činů v celé Evropě, neboť výrazně usnadňuje boj proti obchodníkům s lidmi a jejich vykořisťování.

K obchodování s lidmi za účelem nucených prací obvykle dochází v oblastech jako je zemědělství, stavebnictví, spotřební a potravinářský průmysl, v dílnách, apod. Někteří migranti jsou nuceni snášet jisté formy hrubého zacházení od svých zaměstnavatelů.

Dochází tak ze strany zaměstnavatelů k zadržování výplat, pracím bez zákonné pauzy a šikaně. Účelem pracovní migrace není dosáhnout životního standardu, ale naopak získat základní prostředky pro relativně důstojné přežití. Pracovní migranti se tak mohou stát snadno zneužívatelnou skupinou obyvatelstva.

Závěr:

Z těchto výše uvedených důvodů bych rád poprosil soudruhy na ÚV KSČM a poslance za KSČM, kteří navrhují tento zákon, aby nepovažovali královnu věd zvanou matematika, tak jako Josif Džugašvili za buržoasní pavědu a ekonomiku včetně té vaší marxistické za třídního nepřítele.

Roční náklady daňových poplatníků (státu) na jednoho vězně činí celkově 310.250 korun, zatímco náklady na člověka, kterého živý rodina jsou ze strany státu nulové. V případě hmotné nouze 40.800 korun nebo životního minima 28.800 korun je možné ušetřit čtvrt milionu za jednoho vězněného člověka.

Soudruzi kvůli svým slabým znalostem práva a ekonomie by neměli vůbec uzavírat koaliční vládu s ČSSD, protože by si na místech vyžadujících znalosti a odpovědnost mohli urvat opravdu nepěknou ostudu.

Tyto výše uvedené skutečnosti jenom dokazují, jak je levice zkorumpovaná. Nejdříve sem pod rouškou internacionalismu vítá a naláká migranty, potom prosazuje zákon o nucených pracích i přes skutečnost, že budou tito migranti donuceni pracovat třeba i v nelidských podmínkách.