jmenuji se Radim Holeček, jsem univerzitní pedagog, exposlanec a nyní poradce poslance. Prezentuji zde závěry projektového týmu Spokojenost obyvatel, jehož jsem byl garantem. Téma, které by se v jiných městech zdálo být třeba okrajovým (jen jakousi samozřejmou třešinkou na dortu), se u nás ukázalo jako téma absolutně stěžejní. Došli jsme totiž k závěru, že máme co do činění s největší devastací podmínek pro život v Ústí od roku 1990. Kolabují všechny základní aktivity. V současné době dochází k brutálnímu úbytku obyvatel města. Pohled do čísel statistického úřadu hovoří jasně. Dala by se použít hláška z kultovního hrabalovského filmu Skřivánci na niti "Co je důležitější, mizí tady člověk, ale ne ten abstraktní, konkrétní lidi se nám ztrácej.“ A to až 300 konkrétních lidí ročně. Propad, který je navíc ještě ředěn přílivem nepřizpůsobivých. Dochází soustavně k odchodu vzdělaných obyvatel s vysokou přidanou hodnotou práce, kterému říkám odliv mozků. Mne osobně v poslední době zasáhl odchod mého přítele, evangelického faráře Hábla s celou rodinou, na Hradecko. Už v parlamentu jsem kolegům říkal:za každý autobus chytrých, které si pracně vypipláme, nám pošlete na sever tři autobusy těch, které v Praze nepotřebujete.

Je potřeba město zkulturnit, aby lidi neměli potřebu ho opouštět. Musíme Ústí opět udělat městem pro život.
Klíčem k tomu budou benefity pro nedostatkové profese v Ústí (učitele, zdravotníky a další), pustíme se urychleně do oprav škol a školek, podpoříme kulturu a pohyb ve městě, inspirací nám budiž funkční projekty v zemích EU, ale i ČR, o prioritách budeme diskutovat s občany. Ihned začneme s pořádáním a podporou „drobných každodenních“ kulturních aktivit, pozvedneme kvalitu vánočních či velikonočních společenských programů.

A náklady? Počítáme s investicí 50-70 milionů ročně - nejlepší a bezpečnou investicí. O jednorázovou 200 milionovou investici doslova křičí školní budovy v havarijním stavu. Zdroje jsou – existuje-li ona dnes mnohokrát zmiňovaná ušetřená miliarda.