několik stručných poznámek. Kdybych měl zhodnotit pocit z té dnešní debaty, kterou vedeme od samého rána, tak je to spíše zklamání. Bylo tady vysloveno mnoho otázek a padlo málo odpovědí. Ta debata byla po většinu dne prostě jednostranná, povětšinou opoziční politici vystoupili u řečnického pultíku, vláda nějakým způsobem strpěla to, že tady někdo z jejích členů musí sedět a musí poslouchat a zažívat tu obrovskou nudu a někam si možná na papírek psát nějaké dotazy. Čestnou výjimkou je pan ministr zdravotnictví, který se teď alespoň pokoušel na některé z těchto dotazů odpovědět. Ale vlastně všechny ty odpovědi mířily směrem do minulosti. Obhajoval kroky Ministerstva zdravotnictví, říkal co ministerstvo připravilo, udělalo, ale tady my v žádném zásadním sporu nejsme. My jsme dokonce jako opozice řadu kroků vlády podporovali.
Ale dnešním bodem jednání není zhodnocení toho, jak doposavad pracovala vláda České republiky, ale je to žádost o prodloužení nouzového stavu. A v této věci jsme prostě odpovědi nedostali. Padly tady zcela konkrétní otázky, proč nelze v tuto chvíli aplikovat například zákonná ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví a proč je zapotřebí nadále používat ten speciální režim nouzového stavu. Ta odpověď prostě nepadla a my jako opozice jsme sem přišli, a určitě jste to viděli na našich tiskových konferencích ráno, s tím, že jsme připraveni na nějakou limitní dobu podpořit nouzový stav, pokud nám vláda dá jasné argumenty a vysvětlí nám, proč by nouzový stav měl být za těchto okolností prodloužen. Došlo tady ke zhodnocení toho, co vláda doposavad udělala, ale chyběla tady ta predikce, ten pohledu budoucnosti, a to je to, proč jsme se tady vlastně dneska sešli.
Tedy já budu navazovat i na pana ministra zdravotnictví. On řekl, že po Velikonocích bude připraven plán. No to přesně odpovídá návrhu ODS na to, abychom tedy nouzový stav prodloužili na dobu 14 dnů. Dobře, vláda tedy bez jasných argumentů nám říká: potřebujeme nouzový stav. Čekali jsme, že ty argumenty budou mít větší váhu, že budou mít jasnější argumentaci, ale dobrá chceme podpořit i jako opozice vládu, pojďme to odsouhlasit na těch 14 dnů, jak navrhuje ODS, a potom přijde pan ministr a ostatní ministři, třeba pan premiér s tím, že mají nějaký konkrétní plán toho, jak se život v České republice bude postupně navracet do normálu, nebo kdy se tak stane, nebo proč potřebují nouzový stav, nebo v jakém režimu je potřeba, aby se Česká republika nadále pohybovala, tedy ideálně těch 14 dnů jako takových. A my jsme tady v argumentaci pana premiéra slyšeli věty o tom, že je tady ten virus, který se nedá úplně předvídat, jak se bude chovat, a to je jediná predikce, která tady je. Podívejme se do našich sousedních zemí, ale i do těch, které to zvládají. Třeba Rakousko nemůžeme považovat za zemi, která nezvládá. Někdo z vás, kdo umí německy nebo četl přepis, viděli jste proslov tamního premiéra Sebastiana Kurze? Viděli jste ho? No to byl premiér, to byl kancléř, který dával tu predikci, který dával výhled do budoucnosti, který zdůvodňoval zcela otevřeně a transparentně, proč vláda, která a jaká opatření dělá a kdy případně dojde k jejich rozvolnění. A víte, co se na konci stalo? Při pohledu do sálu rakouskému kancléři Kurzovi tleskala i opozice. Tleskali mu všichni, protože měli pocit, že k nim promluvil státník, že k nim promluvil člověk, který v té krizové době umí národ vést i skrze nepříjemné události, které ho čekají, a mají jistotu, že je informuje pravdivě, že se nebojí diskuze s nimi, a mají jistotu, že je dovede někam do cíle. Tu jistotu my tady bohužel postrádáme!
Děkuji.
