Navzdory tomuto přesvědčení jsem se vědomě rozhodl jeden příkop napříč společností vyhloubit. A to příkop mezi těmi, kterým není Česká republika lhostejná, a těmi, kdo mají sice České republiky často plná ústa, ale svým konáním cíleně ohrožují její bezpečnost, svobodu a budoucnost. Mám na mysli zdejší hlučící „pátou kolonu“ Ruské federace, která na svých demonstracích obhajuje válečného zločince.

Tolik diskutovaná karikatura Vladimíra Putina ve futrálu na mrtvoly, jenž mezi českou a ukrajinskou vlajkou shlíží z budovy ministerstva vnitra na Letenskou pláň, je jedním z kroků v tomto mém snažení. Chci jasně, srozumitelně a bez jakýchkoliv vytáček ukázat nejen to, kdo je naším společným nepřítelem, ale také to, kdo jsou ti, kteří volají po bratříčkování se s Ruskou federací.

Ale abych snad nebyl špatně pochopen: Ne, nikomu nepřeji smrt. Ani ruskému prezidentovi. Toho bych rád viděl před soudním tribunálem, kde by se zpovídal ze svých zločinů. Na druhou stranu musím upřímně přiznat, že kdyby zemřel, tak bych po něm netruchlil. Neposílal bych do Kremlu smuteční věnce. Ani bych se spolu se zdejšími samozvanými vlastenci netísnil ve frontě před ruskou ambasádou, abych se podepsal do kondolenční knihy.

Karikatura Putina coby politické mrtvoly se někomu zdála přehnaná. Přes čáru. Tohle je příznačná vlastnost demokracie. Je z podstaty slušná. Ohleduplná. Nechce zraňovat ničí city. Někoho se dotknout. A já to v principu chápu a ctím. Jenže teď jsme ve zcela výjimečné situaci. I na to jsem chtěl upozornit a doufám, že se mi to povedlo: Pánové a dámy, máme co do činění s agresorem, jakého Evropa od konce druhé světové války nepoznala.

Ta karikatura míří také na ty, kteří společenské obavy zneužívají k nadbíhání Ruské federaci, ať její vůdce udělá, co udělá.

Hrozí světu jadernými zbraněmi.

Ostřeluje města plná civilistů.

A vraždí civilisty, včetně žen a dětí.

Chci věřit, že ruským vrahům nikdo z účastníků demonstrací vítězství nepřeje. Že nikoho z nich nenechávají bez pohnutí zprávy o nevýslovném utrpení obyčejných Ukrajinců, o kterém jsem se tento týden mohl přesvědčit na vlastní oči v Kyjevě. A že by nikdo z protestujících nechtěl, aby stejně jako na Ukrajinu vpadli i k nám. U organizátorů demonstrací si tím jistý nejsem. Obávám se totiž, že jim na osudu České republiky, českého národa a českých občanů nesejde.

Demokracie si ve výjimečných okamžicích musí umět sundat rukavičky. Plachta vyvěšená na budově MV takovou pomyslně sundanou rukavicí je. A soudě podle reakce zdejších rádobyvlastenců a rádobyvlastenek, je i rukavicí hozenou do tváře zdejší páté koloně.