Konflikt v Brně, který skončil tragickou smrtí mladého Roma, spustil řadu dalších, lokálních incidentů, kterých se ochotně chopili hlavně ti, kdo to ani s Romy, ani s Ukrajinci nemyslí dobře.
Vycítili šanci být tím „třetím, co se směje“, zatímco se dva perou. Zvedla se vlna nevole až nenávisti vůči Ukrajincům, Romům i policistům. Neoprávněná – výtržností a potyček se neúčastní národy nebo etnika, ale konkrétní lidé. A policie je řešila a řeší tak, jak jí ukládá a umožňuje zákon, a volí postup, který v danou chvíli vyhodnotí jako nejvhodnější.
Ve spolupráci s vládní zmocněnkyní pro otázky romské menšiny, vládní zmocněnkyní pro lidská práva a kolegy z ministerstva vnitra pracujeme na tom, aby tyhle události zůstaly přesně tím, čím jsou – tedy lokálními konflikty. A by se na lokální úrovni, společně se zástupci Romů a Ukrajinců, řešily.
Bez ohledu na to, že některé projevy Romů, ať už romských „influencerů“ nebo řadových účastníků demonstrací, byly nenávistné, nespravedlivé a jednoznačně za hranou, romskou frustraci jako celek musíme brát vážně. Většinou si to neradi připouštíme, ale pro skutečnou integraci Romů, jejímž základem je podle mě rovný přístup ke vzdělání a vytvoření opravdu početné vrstvy romské inteligence, profesionálů, budoucích vzorů, jsme jako společnost neudělali dost. A jsme tím sami proti sobě. Romové, kteří ze svojí situace nevidí východisko, se pak podobně jako další podobně frustrovaní lidé stávají snadným terčem pro věrozvěsty snadných a rychlých, tedy populistických řešení.
Stavět jedny proti druhým – třeba Romy proti Ukrajincům, seniory proti mladým v otázkách důchodů nebo zaměstnance proti podnikatelům ve věci zdanění, je bohužel osvědčenou taktikou těch, kdo se řídí heslem „rozděl a panuj“. Znesvářená, vnitřně rozdělená společnost se snáze ovládá. Obranou proti tomu je společnost odolná. Vůči svodům rychlých a snadných řešení, nerealistickým slibům zabaleným do chytlavých sloganů, hybridním hrozbám a populismu. Na vytvoření takové společnosti rychlý a snadný recept neexistuje, ale konkrétní kroky už v tom děláme. A o tom bych rád napsal něco víc příště.
