My jsme se dnes k ránu, kdy najednou naše telefony byly zahlceny těmi desítkami zpráv a informaci, stali svědky něčeho bezprecedentního, něčeho, v co jsme všichni doufali, že za našich životů nezažijeme. Po ránu, když jsme se vzbudili, jsme se stali potom oběťmi otázek našich dětí, jestli bude válka. A to je věc, kterou jsme taky ani v našich soukromých životech v našich zeměpisných šířkách úplně nezažívali. My tady v České republice můžeme naše děti uklidňovat. My jim můžeme říkat: Ne, ne, tady válka nebude. To nedopustíme, to se nestane. Ale ti, kdo se vzbudili ráno na Ukrajině, tak svým dětem, a já vůbec nevím, jak se to dělá, museli vysvětlit, že válka je a že jsou v ohrožení jejich rodiny, jejich bezpečí, jejich holý život, jejich majetek. Že možná bude nutné se zvednout a vydat se někam na cestu. Někam, kde ty děti v životě nebyly. Ta situace je nepředstavitelná pro naši generaci. Ale pro generaci mých prarodičů to byla realita. Oni válku poznali. A my bychom v této chvíli měli myslet na historickou zkušenost České republiky. My bychom měli myslet na to, že jsme země, kterou potkaly v minulém století dvě krvavé totality. Země, která byla samozřejmě součástí dvou krvavých světových válek. Že ta válka i naším územím procházela, že měla své oběti materiální, ale především oběti na životech, na lidském zdraví.
A právě země, která má takovou bezprostřední historickou zkušenost a konec konců ne tak dávnou z roku 68, kdy nám sem vtrhly tanky, které tady dočasně zůstaly více jak dvacet let, tak my bychom měli být prvními, kdo nabídne pomoc. My bychom měli být prvními, kdo chápe tu strašnou realitu, do které se dneska ukrajinský národ vzbudil. Zároveň je potřeba si říct, že my v této chvíli jsme v té válce vlastně taky. Jak už mluvil pan velvyslanec, je to útok na historické uspořádání Evropy po válce, je to pošlapání všech mezinárodních dohod, je to pošlapání té architektury Evropy, kterou jsme doufali, že pošlapávána nebude. A my jsme byli jejich součástí. Ale my jsme taky v jiném typu války. My jsme v typu války s dezinformacemi. S tím, že se jakoby v té dnešní divné době bojíme označit věci pravými jmény. Nebojme se! Dneska to udělat musíme. A tady na tom místě musí zaznít: Rusko je agresor a Ukrajina je oběť! (Potlesk v sále.)
To je prostě fakt, který musíme všichni velmi hlasitě říkat. A ne jenom v té první vlně solidarity. Protože ten konflikt může být dlouhý. A ta první vlna solidarity v každé krizi bývá silná. Ale my musíme vydržet. My Ukrajině musíme ukázat, že těmi partnery budeme i po týdnech a měsících. A stále musíme mluvit stejným hlasem a stejným jazykem.
Chtěl bych poděkovat občanům České republiky za ohromnou vlnu solidaritu. Chtěl bych poděkovat opozici, chtěl bych poděkovat panu prezidentovi, kolegyním a kolegům ve vládě, protože skutečně všichni teď děláme, co je v našich silách a zapomněli jsme na to, co nás rozděluje.
Za Ministerstvo vnitra říkám, že jsme připraveni. Je hotový typový plán pro migrační vlnu nejrůznější intenzity. Dnes vláda České republiky aktivovala takzvaný zelený stupeň, to je stupeň, který nevyžaduje žádná mimořádná legislativní opatření a ve kterém v podstatě připravujeme a uvádíme do režimu pohotovosti veškeré instituce, které mají s migrací co do činění.
Zítra budu vládu České republiky, zdůrazňuji preventivně, žádat o aktivaci oranžového stupně, který ve svém maximu počítá s migrační vlnou, s počtem příchodů uprchlíků okolo pěti tisíc. V této chvíli ještě také nevyžaduje takovýto stav žádný změněný legislativní rámec, pohybujeme se ve standardním legislativním prostředí. Nicméně tento typ umožňuje samozřejmě Ukrajincům na našem území mnohé jednodušší postupy, a tím začínáme. Máme tady dvě stě tisíc Ukrajinců na dlouhodobý pobyt, šedesát tisíc na krátkodobé pobyty. Chtěl bych naše ukrajinské přátele ubezpečit: zastavili jsme jakékoliv vyhošťovací procesy Ukrajinců z České republiky zpátky na Ukrajinu. Chci ubezpečit, že se nemusí bát, jestli jim v těchto exponovaných dnech o nějaký ten den vyprší povolení k pobytu v České republice. Samozřejmě tady budou moci zůstat a policie v tom směru bude jistě benevolentní a především přicházíme s novým typem víza, které bude velmi jednoduché na vyplnění. Ta žádost bude nejjednodušší, jaká může být a veškeré informace i v ukrajinštině budou uvedeny na stránkách Ministerstva vnitra. Zavedli jsme speciální telefonickou linku pro Ukrajince, už je v provozu, její číslo je také na stránkách Ministerstva vnitra.
Zavedli jsme dvě e-mailové adresy: jedna, kde se mohou Ukrajinci přímo ptát, jak postupovat, pokud chtějí někoho ze svých rodinných příslušníků dostat do České republiky, nebo řeší nějaký aktuální problém na našem území, druhá linka je pro české občanky a občany a tam můžete nabídnout jakoukoliv pomoc, ale především ubytování. Od včerejška, od včerejšího odpoledne sto čtyři občané České republiky nabídli ubytovací kapacity ve stovkách. Ta solidarita je ohromná a určitě bude ještě pokračovat.
Zároveň bych chtěl říci, že je připraveno i kontaktní místo. Jeho adresa bude zveřejněna zítra po schválení oranžového stupně, kde pro případné příchozí z Ukrajiny budou zajištěny základní potřeby jako ubytování, strava či zdravotnická asistence. Nikdo z Ukrajinců nezůstane bez pomoci. Manželky, děti, starší členové rodin mohou bez jakékoliv žádosti o vízum na běžný pas už v této chvíli přijít do České republiky za svými rodinnými příslušníky a tady na místě jim budeme potom s prioritou vyřizovat veškerá pobytová oprávnění pro to, aby tady mohli zůstat déle.
Policie České republiky bezpečnostní situaci u nás velmi bedlivě monitoruje. Ale chtěl bych ubezpečit naše občany, že v současné době není bezpečnostní situace přímo v České republice jakýmkoliv způsobem zhoršena. Vše je monitorováno a policie a ostatní instituce by jistě na toto zareagovali velmi včas a promptně. Ministerstvo vnitra zároveň vytipovává další ubytovací kapacity ve státním majetku. I toto je připraveno v rámci resortních i mimoresortních kapacit. A já mohu konstatovat, že České republika je v této chvíli připravena Ukrajincům v problémech pomoci. Ono totiž není otázkou, jestli chceme, nebo nechceme, my musíme. My máme nějakou historickou povinnost, protože nám v našich těžkých chvílích národních dějin bylo také vždycky a efektivně pomáháno a my se teď musíme chovat stejně. Dělejme to s nasazením, dělejme to s vytrvalostí a dělejme to s tím, že ti, kteří sem přicházejí, jsou v opravdových problémech a jde jim o život.
Děkuju za pozornost.
