Vládní koalice u většiny z těchto zákonů výrazně (o třetinu až polovinu) zkrátila lhůtu pro jejich projednání ve výborech a zkrácena byla i lhůta mezi druhým a třetím čtením (na 48 hodin). Přitom jak ve výborech, tak na plénu byly vládními poslanci předloženy rozsáhlé a podstatné pozměňovací návrhy, které vládní předlohy zásadně měnily. Není proto divu, že většinu těchto chybných tzv. reformních zákonů Senát zamítl a zbylé vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Vrcholem arogantního přístupu vládních poslanců však bylo poté sloučení rozpravy k 14 zákonům, které spolu nijak obsahově nesouvisely, a omezení doby pro vystoupení poslance ke všem těmto zákonům na maximálně dvakrát 10 minut. Řadě poslanců tak byla upřena možnost vyjádřit se k různým návrhům zákonů po jejich zamítnutí či vrácení Senátem. Byla tak porušena práva poslanců parlamentní menšiny (opozice), zejména právo aktivně vystoupit v rozpravě a vyjádřit se k projednávanému bodu a práva blokovat či oddalovat rozhodnutí přijímaná většinou, a to i cestou tzv. obstrukcí. ČSSD je navíc přesvědčena o tom, že došlo k přímému porušení zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.
Poslanci ČSSD dále ve svém návrhu podaném k Ústavnímu soudu požadují zrušení institutu tzv. veřejné služby, upraveného v zákoně o pomoci v hmotné nouzi a v zákoně o zaměstnanosti. Od 1. ledna 2012 musí totiž tuto službu na základě výzvy krajské pobočky Úřadu práce ČR vykonávat i nezaměstnaní evidovaní v evidenci uchazečů o zaměstnání. Pokud by uchazeč o zaměstnání vedený v evidenci Úřadu práce ČR déle než 2 měsíce odmítl bez vážného důvodu „nabídku“ Úřadu práce ČR vykonávat veřejnou službu v rozsahu nejvýše 20 hodin týdně, bude z evidence vyřazen a přijde tím o podporu v nezaměstnanosti a případně i na 6 měsíců o dávky v hmotné nouzi.
Tato zákonná úprava je v rozporu jak se základním právem občanů na přiměřené hmotné zabečení v nezaměstnanosti, tak s právem na pomoc v hmotné nouzi. Tím, že za výkon veřejné služby nenáleží odměna, odporuje i právu na spravedlivou odměnu za práci. Všechna tato sociální práva jsou garantována jak Listinou základních práv a svobod, tak mezinárodními smlouvami lidských právech, jimiž je ČR vázána. Platná zákonná úprava veřejné služby odporuje rovněž ústavnímu i mezinárodnímu zákazu nucené či povinné práce.
Poslanci ČSSD rovněž napadají zákonnou úpravu povinné tzv. přeregistrace poskytovatelů zdravotních služeb, zavedenou zákonem o zdravotních službách. Podle ní bude muset lékař oprávněný provozovat zdravotnické zařízení na základě dosud platné registrace znovu podstupovat nové registrační řízení a dokládat všechny podklady, neboť dosavadní registrace budou platit nejdéle do 1. dubna 2015. Pokud lékař hodlá poskytovat zdravotní služby i po uplynutí této doby, musí požádat do 1. ledna 2013 o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle nového zákona. Tato šikanózní právní úprava podle poslanců ČSSD retroaktivně zasahuje do již nabytých práv takového lékaře a odporuje principu právní jistoty v demokratickém právním státě.
