Přeji hezký den, dámy a pánové,

budu skutečně velmi stručný, a dovolte mi proto pár poznámek. První se týká otázky sociálního dialogu. Jsem rád, že se nám v posledním roce podařilo nastartovat novou kapitolu v oblasti sociálního dialogu v České republice. Zintenzivnili jsme jednání tripartity, kam koneckonců chodí i vaši zástupci. Tripartita se nyní schází každý měsíc. Stejně tak jsme změnili systém projednávání jednotlivých vládních dokumentů, což znamená, že nestavíme tripartitu před hotovou věc, ale snažíme se, aby sociální partneři, tedy zástupci odborů a zaměstnavatelů, byli zapojeni už do přípravy klíčových koncepčních dokumentů. Jsem také rád, že pokud šlo o hlavní strategické materiály vlády, jako byl například státní rozpočet na letošní rok, tak se nám podařilo získat podporu tripartity. Myslím, že je to příjemná změna oproti minulosti, kdy zde v zásadě probíhala otevřená válka, stávkové pohotovosti a demonstrace v ulicích. Je to změna a mým cílem je, abychom takovéto tempo a hloubku sociálního dialogu udrželi i v budoucnosti. Tolik jenom k záležitosti vztahů mezi vládou a odbory jako takovými. 

Teď bych se tedy vrátil velmi rychle k železnici. Vláda má zájem na tom, aby se železnice a železniční doprava v České republice rozvíjela a modernizovala. V minulých letech jsme v řadě oblastí zaspali. Mám tím na mysli nejmodernější nebo nejzajímavější projekty, které se dnes rozvíjí v západní Evropě, například je to otázka vysokorychlostní železnice. Když se podíváte na to, co je připraveno v České republice, tak toho není mnoho a já bych pokládal za jeden z důležitých úkolů pro naši vládu, aby tady po nás zůstal výrazný pokrok z hlediska přípravy na vybudování vysokorychlostní železnice v České republice. Myslím si, že musíme udělat všechno pro to, abychom se propojili se západní Evropou. Vedeme zde dialog se Saskem, s Bavorskem, vedeme ho s německou vládou a snažíme se je získat pro myšlenku napojení České republiky na vysokorychlostní železnici. Samozřejmě u nás se musíme bavit o propojení Brna, Prahy a Ostravy do budoucna tak, aby byly tyto projekty připraveny, protože pokud budou připraveny, tak na ně můžeme čerpat evropské zdroje, protože samozřejmě z národních prostředků to nikdy nepostavíme.

Druhou oblastí je přirozeně zajistit, abychom měli dostatek prostředků na dokončení modernizace železničních koridorů a abychom měli prostředky na údržbu železničních tratí v naší zemi. To je otázka rozpočtu, rozpočtu fondu dopravy a také toho, aby byly výdaje do oblasti dopravní infrastruktury pro příští rok prioritou vlády tak, jak tomu bylo i pro rok 2015, protože jak jistě víte, tak se nám podařilo tyto objemy prostředků navýšit.

Speciální otázkou je přirozeně role státu v oblasti provozu na železnici. Cílem vlády je udržet vliv státu ve společnosti České dráhy a ve společnosti ČD Cargo. Nechystáme se České dráhy ani ČD Cargo privatizovat, žádné privatizační plány nejsou součástí ani programu vlády, ani koaliční smlouvy, a pokud je nehodláme privatizovat, tak přirozeně máme zájem na tom, aby se stabilizovala jejich ekonomická situace. Myslím, že více se k tomu vyjádří pan ministr dopravy, ale záleží nám na tom, aby se zlepšila ekonomická situace Českých drah, aby se stabilizovala ekonomická situace ČD Cargo, které si skutečně prošlo údolím stínů v minulých letech, a teď je důležité, aby tato společnost našla svoji pevnou pozici na trhu. Musíme reagovat i na poměrně vysokou míru zadlužení, kterou dnes České dráhy mají. Ta byla spojena s výraznou modernizací vozového parku v minulých letech i se snahou využít zdroje, které byly k dispozici z Evropské unie. Je potřeba, aby vláda hledala možnosti, jak vysokou míru dluhové služby, která dnes v Českých drahách existuje, v rozumném horizontu snížit. Samozřejmě se musí také dořešit otázka železniční infrastruktury, to znamená, jestli se sjednotí držení většiny železniční infrastruktury pod Správu železniční a dopravní cesty.

Klíčové téma, které je velmi složité a vytváří velké napětí, je liberalizace dopravy na železnici. Myslím si, že liberalizace nemůže být samoúčelná, nemůže být ideologická, ale musí vést k tomu, že se zlepší služby pro veřejnost, že stát bude schopen zajišťovat veřejnou službu v oblasti dopravy a že samozřejmě liberalizace bude probíhat takovým tempem, aby se na ni České dráhy mohly připravit a aby ji zvládly. To znamená, aby i po liberalizaci a jejím dalším pokroku České dráhy zůstaly klíčovým národním dopravcem, který bude ve vlastnictví České republiky. Tady je důležitá také spolupráce s kraji. Pokládám za velmi důležité, aby bylo co nejdříve zahájeno jednání s kraji o tom, jak se dál bude pokračovat z hlediska železniční dopravy v regionech. Tady fungovalo a funguje memorandum, které bylo uzavřeno na určitou dobu, a ta lhůta vyprší. Myslím, že by bylo dobré se v dostatečném předstihu dohodnout na nové formě dohody a pokračování dohody s kraji, která by umožnila zajistit dopravní obslužnost, udržet pozici Českých drah na trhu a současně najít finanční prostředky na další modernizaci vozového parku. Tedy není to jenom poznámka k otázce liberalizace, klíčová musí být otázka zlepšení služeb pro spotřebitele a udržení dopravní obslužnosti, nikoliv snaha ideologicky postupovat a nedívat se napravo a nalevo.