Situace na bojišti se mění každým okamžikem, učíme se z díla, kterým nás provází dobrý voják Švejk.
Pozorovatel současné české politické scény by měl mít tuto knihu stále po ruce. Demisi Věci veřejné daly – nedaly. Na vyhlídku rychlých předčasných voleb reagovaly ještě rychlejší zpátečkou. Včerejší vládní krizi překryje ta zítřejší. Je otázka, jestli to česká demokracie přežije.
Nejprve, o co tu jde. Chování pravicových stran připomíná rabování dobytého města. Ve hře jsou stamiliardy, jak je zřejmé už od případu ekologické superzakázky. Když to nevyšlo tam, vyjde to jinde. Bingo představuje zajištění soustavného hotovostního toku veřejných peněz do privatizovaných penzijních fondů, zdravotního pojištění, školného, církevních náhrad – nové a nové nápady jen prší.
A vedle toho jsou tu mohutné podzemní řeky veřejných peněz, které poznáváme z různých odposlechů. S novou naléhavostí čteme sdělení z veřejné výroční zprávy BIS z roku 2007:
„BIS vyhodnocovala poznatky k nestandardním jevům, které provázely investiční aktivity některých finančních skupin. Tyto skupiny pro podporu svých záměrů řídí a financují činnost lobbistů, jejichž prostřednictvím dosazují vybrané osoby na místa ve státní správě a samosprávě. Dochází tak k ovlivňování činnosti těchto orgánů ve prospěch soukromých subjektů, což má negativní dopad na veřejné finance.“
Ony odposlechy, kde se koordinují nevolený mazánek s voleným kolibříkem, pocházejí také z roku 2007, je otázka, zda to pak BIS přestalo zajímat. A co vše věděl tehdejší předseda vlády Topolánek. Co jsme se dozvěděli u soudu s neformálním šéfem Věcí veřejných Vítem Bártou? Státní zástupkyně v závěrečné řeči vyjádřila přesvědčení, že peníze, které vydával, mu měly zajistit politickou podporu v poslaneckém klubu. Jak mohou ODS a TOP 09 nadále spolupracovat s něčím, co nazývají „mimořádně slizké“ či dokonce „polokriminální“?
Čekají na zázrak? Možná jim ani nic jiného nezbývá. Na nedávné mimořádně otevřené debatě o hospodářské politice, která se konala z podnětu iniciativy ProAlt v Senátu, naznačil guvernér České národní banky Miroslav Singer, že zadlužení republiky už dosáhlo takové úrovně, že vláda má svázané ruce. Pokud by chtěla podpořit hospodářský růst o jedno procento a získala tak do rozpočtu 15 miliard korun, musí to udělat na úkor splácení dluhu, a to ji bude stát na úrocích 12 miliard korun.
To je prostě situace, kterou jsme před sedmi lety neznali. A to jsme nezmínili zastavení dotací z evropských fondů!
Vláda nemá tušení, co se v našich veřejných financích odehrává. Jak upozorňuje bývalý viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer, loni možná dosáhla rozpočtového cíle, který si plánovala až za dva roky, jen neví, jak k tomu došla. Původně cílila na schodek o polovinu vyšší. Přitom s rozpočtovými příjmy uletěla zase opačným směrem, nakonec byly nižší o více než 5 procent. Výsledek se pak honil „tupými škrty“, a draze jsme je zaplatili. Česká ekonomika je na tom nejhůř z okolních zemí (bývala na tom nejlíp) a systém státních služeb se začíná doslova rozpadat. Příznačné je prohlášení policie, že při vytrvalém snižování stavů a ořezávání rozpočtů bude kriminalitu s vypětím sil registrovat, těžko už objasňovat. O něčem podobném vypovídá i nedávný největší protest studentů a akademiků od roku 1989, který reaguje na riziko rozvratu školství. Detaily všichni uslyšíme 21. dubna na Václavském náměstí. Tohle je vláda národní katastrofy. ČSSD trvá na jejím odchodu a navrhuje co nejrychlejší uspořádání nových voleb v červnu letošního roku. Jiná cesta není. ČSSD nebude tolerovat tuto ani obměněnou pravicovou vládu, do žádné takové vlády bez nových voleb nevstoupí ani bez voleb nepřijme pověření k sestavení vlády závislé na pravicové většině.
Občané musí znovu rozdat karty.
