Stojí za to nahlédnout do statistik, aby bylo zřejmé, v čem spočívá skutečné řecké varování. Pravidelné Výhledy světové ekonomiky, které vydává dvakrát ročně Mezinárodní měnový fond, očekávají další zhoršení řecké ekonomiky - na pokles o 6 procent letos a skoro o 5 procent na příští rok. Už i šéfka MMF Christine Lagarde doporučuje dvouletý odklad dohody o snížení rozpočtových schodků, protože má za to, že tuto dohodu prostě nelze dodržet. Propad hospodářství znamená i propad daňových výnosů. Snaha zachránit to dalšími škrty jen urychluje sestupnou spirálu ekonomické a rozpočtové smrti.
Tlak partnerů z eurozóny, která o tom znovu jednala v pondělí, ovšem sleduje i vedlejší cíl – přinutit k placení daní také ty, kdo zatím přispívali do řeckého rozpočtu nedostatečně, nebo se daním úplně vyhýbali.
Pozorně to sleduje také znovuzvolený americký prezident Barack Obama, jehož vláda nutně potřebuje nové zdroje, nemá-li přepadnout přes „rozpočtový útes“. Nebezpečně narůstající státní zadlužení USA není důsledkem jen krize a nákladných protikrizových opatření, ale také okázalých daňových úlev pro bohaté, které před lety prosadil republikánský prezident George Bush mladší. Za jeho předchůdce, demokrata Billa Clintona byl rozpočet přebytkový. Ti, co mohou platit víc, platí málo, nebo raději - prostřednictvím daňových rájů - vůbec. Dluhy pak vyvolávají strach a lidé šetří, protože může být hůř. Chybějící domácí poptávka oslabuje hospodářství, a to znamená další snížení daňového výnosu, další protikrizová opatření a další nárůst dluhu. Škrty míří i do oblasti vzdělávání a ohrožují konkurenceschopnost země.
Tohle všechno je poučné i pro nás. Rozpočtové příjmy, které zmizely v Topolánkově reformním batohu (a do kterého Miroslav Kalousek přihazuje dodnes), jsou nahrazovány dluhem. Pro vládu byl dluh vítaným pomocníkem v privatizaci lukrativních veřejných služeb – stát na to nemá, levně to prodejme nějakému spřátelenému dobračisku, a to nás zachrání. Jenže nyní už to vládě přerostlo před hlavu. Nejenže byla ve volbách bita jako nikdy, ale začíná ztrácet nad státním rozpočtem jakoukoliv kontrolu.
Petr Nečas si však zatím vzal jen to poučení, že když se lidé bojí, jsou s výdaji opatrní. Třeba se bojí proto, že se na ně mračí. Začne se tedy při rozdávání sKaret a zvyšování DPH víc usmívat a bude všechno v pořádku.
Má za to, že je lepší, když lidi zabaví, než kdyby jim dával peníze. „Dokonce si myslím, že kdybychom dali domácnostem více peněz, že by se dnes spotřeba nezvýšila a jenom se zvýšily vklady,“ prohlásil skoro nazlobeně. Chce lidi přivést na jiné myšlenky a přehlušit v nich strach, že když přijdou o práci, je pouze otázkou času, kdy je lichváři a exekutoři vyprovodí pod most.
Šetřit? Koho to napadlo! K růstu se nemůžeme proškrtat, varuje Nečas ve zmíněném rozhovoru. Najednou platí všechno to, co dříve tak rezolutně popíral. Autor Dobrého vojáka Švejka, největší český humorista Jaroslav Hašek by řekl, že tady někdo „obrátil mulaha“.
Jinak má premiér pravdu, skutečně jsme se neproškrtali k růstu, dluhy naopak dramaticky narostly a podařilo se snížit i naši schopnost na dluhy vydělat. Splácí se tím, že se země vybydluje, jako kdybychom přikládali parketami, které někdo vytrhává v obýváku (nejnověji mají být utraceny veškeré rezervy státních podniků).
„Potřebujeme růst, ale nikoliv na úkor zvyšování zadlužení,“ radí dále Nečas, neboť potřebné zdroje už jsou prošustrovány. Ať je dá někdo jiný. Kdo? Evropské fondy. „Jako prorůstové impulzy vidíme vyšší výdaje do dopravní infrastruktury, vědy, výzkumu, inovací a školství,“ radí premiér s pověstí nejneschopnějšího uživatele evropských fondů do dopravní infrastruktury, vědy, výzkumu, inovací a školství. Uživatele tak neschopného, že letos budeme z neregulérně utracených evropských fondů 12,5 miliardy korun Bruselu vracet.
S výzvou vládě, aby nestrašila, je to tedy podobné jako s tím Řeckem, je to nerealizovatelné. Řecku možná pomůže odklad a Česku by zase pomohlo zkrácení termínu, do kdy tu chce Nečasova vláda strašit.
