Vládní propagace penzijní reformy zatemňuje podstatu věci. Druhý penzijní pilíř se tváří jako snaha o odstranění schodků penzijního systému, ale přesouvá je do státního dluhu, takže si můžeme vybrat, co na nás víc dolehne. Vládní pojetí fondového systému zároveň vnáší do zajištění na stáří taková rizika, že jej nelze při troše zodpovědnosti doporučit.
Všimněte si prohlášení ministra financí Miroslava Kalouska, který se snažil vyvrátit tvrzení, že tyto peníze nebudou pod státní kontrolou – přestože půjde o povinné platby ze zákona, a to pro každého, kdo se pro druhý penzijní pilíř rozhodne. Přesvědčil nás jen o tom, že se peníze pod státní kontrolou důsledně vyberou. Jakmile budou z vaší kapsy venku, zmizí i z ministrova zorného pole.
Co s nimi bude dalších 30 nebo více let, je ve hvězdách. Kalousek zatím pro úspěch operace udělal jen to, že navrhuje další zvýšení DPH, tedy další okleštění domácí poptávky, přestože ekonomika je už rok v recesi. Nabízet výnos vkladů při klesající ekonomice, to připomíná cimrmanovský chemický vtip “H2SO5“.
Nejsme proti spoření, chceme jen, aby bylo skutečně dobrovolné, férové a efektivní. Ostatně, jeden fondový penzijní systém – penzijní připojištění se státním příspěvkem - už tady máme. Bohužel je nedokonalý, protože každá připravovaná změna, která by zprůhlednila zacházení penzijních fondů se vklady účastníků, dlouho narážela na rozhodný odpor finanční lobby. Ta si chtěla ponechat otevřenou možnost, že dostane zpět obrovské náklady z marketingových kampaní, když do fondů lákala občany nesplnitelnými sliby.
Státnímu příspěvku lze také připsat fakt, že současné penzijní připojištění má úctyhodných 4,7 milionu účastníků. Jenže průměrná měsíční úložka dnes činí pouhých 441 korun. V souhrnu se jedná o naspořených 23 miliard korun ročně (bez příspěvků zaměstnavatele), ke kterým stát přidá 5 miliard korun. Jedná se tedy o velkolepý, relativně levný, avšak neuvěřitelně neefektivní nástroj, který by stačilo uvést do pořádku. Místo toho je nabízen další, podstatně dražší systém, který bude stejně nevýnosný, avšak bez státní podpory, pokud nepočítáme drobné výhody na úkor účastníků průběžného penzijního systému. Když vyčíslíme částečné zmrazení valorizací důchodů pod záminkou penzijní reformy, vláda lidem sebere během tří let dalších 48 miliard korun. To musíme naprosto jednoznačně odmítnout.
A co chceme, pokud uspějeme v příštích volbách? Minimalizovat negativní dopad druhého penzijního pilíře na důchodový systém v ČR. Dosáhnout jeho postupného splynutí se třetím pilířem v jediný spořící systém a tím i jeho plné finanční nezávislosti.
Chceme zabránit tomu, aby v době ekonomického poklesu a rekordního zadlužování státu vznikl další zdroj dluhu. Proto žádáme po vládě, aby zavedení druhého penzijního pilíře odsunula či úplně zrušila.
Pokud vláda zavedení druhého penzijního pilíře prosadí a sociální demokracie v parlamentních volbách získá potřebný mandát od voličů:
1) Umožníme účastníkům druhého penzijního pilíře úplný návrat do průběžného systému.
2) Zablokujeme vstup nových účastníků do druhého pilíře.
3) Zrušíme převod tří procent hrubé mzdy z průběžného systému do druhého pilíře (s případným zvýšením státního příspěvku účastníkům).
Pokud by toto řešení už nebylo průchodné, zastavíme vyvádění prostředků z průběžného systému alespoň do doby, než se v něm podaří obnovit rovnováhu. I tak bude třeba uvažovat o snížení vyváděného procenta. Nebo požadovat radikální zvýšení příspěvku samotných účastníků a omezit tak jejich počet, aby případný neúspěch fondového spoření neuvrhl do sociální tísně masu občanů.
Sociální demokracie chce spravedlivou důchodovou reformu, která bude výhodná pro většinu občanů, nejen pro ty nejbohatší. Proto odmítáme vládní návrh na privatizaci penzí prostřednictvím zavedení druhého penzijního pilíře. Proto jsme v Senátu i Poslanecké sněmovně hlasovali proti přijetí vládního návrhu, a proto budeme hlasovat proti tomuto návrh i v dalším hlasování v Poslanecké sněmovně.
