Vážené dámy, vážení pánové, milí hosté,

na tento zvuk klíčů nikdy nezapomenu – ani já ani nikdo z dalších účastníků událostí přesně na den před 25 lety. Toto je pro mne hlas svobody. Hlas občanů, kteří se vzepřeli totalitě. Cinkal jsem tehdy klíči jako jeden ze stávkujících studentů.

Je mi velkou ctí být zde s Vámi v den výročí Sametové revoluce a zaposlouchat se i do Dvořákovy Novosvětské. Antonín Dvořák nezanechal žádný záznam, co přesně ho ke komponování vedlo, ale v jeho nesmrtelné hudbě jistě všichni slyšíme oslavu svobody amerického kontinentu.

Naše dějiny ale ovlivňovaly nejen návštěvy Čechů, Slováků, Evropanů ve Spojených státech, ale i opačně trvalý proud Američanů směřujících na starý kontinent. I tito sebou přinášeli kousíček svobody. Příkladem budiž Charlotte Garrigue, manželka prezidenta Masaryka, která opustila rodný Brooklyn výměnou za nový domov, Československo.

Je to již čtvrt století, co i moje celá vlast vstoupila do “Nového svobodného světa”. Ideály, kterým jsme tehdy věřili, musíme stále znovu a znovu obhajovat. Věci se nedaří tak rychle a nekonfliktně, jak jsme si na začátku Sametové revoluce představovali. Dnes, po pětadvaceti letech, je mi jasné, že na cestě k sebevědomému občanovi, svobodě a demokracii, bude nutná zarputilá práce mnoha a mnoha generací, stejně jako tomu bylo a je ve Spojených státech. Hledáme jistě stejné hodnoty a jsme tady, abychom si vzájemně předali zkušenost a postupovali společně.

Vážené dámy, vážení pánové, milí hosté,

i když nevládnu hudebním nadáním jako náš geniální skladatel, přesto si zde, uvnitř sám sebe, prožívám svoji vlastní symfonii o Novém světě, symfonii o svobodě, ve které slyším i zvuky českých cinkajících klíčů z roku 1989.
Děkuji za pozornost.

Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR