Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já myslím, že určitě bychom tady mohli zpracovávat statistiky, které by se týkaly personálních změn po jednotlivých volbách. Asi ano. Mohli bychom je tady teď proti sobě vytahovat a říkat, podívejte se, vy jste v tom roce 2006, když jste sestavili Topolánkovu vládu, tak kolik lidí odešlo. Já bych tady mohl hledat citáty bývalého předsedy ODS Topolánka. Možná to neříkal on, možná to říkal jeho poradce pan Dalík o té noci dlouhých nožů, že je potřeba udělat noc dlouhých nožů, aby ti sociální demokraté vypadli z těch ministerstvech po těch osmi letech, kdy tady byla koaliční vláda, v jejímž čele byla sociální demokracie. Prostě tohle tady teď můžeme dělat.
Já myslím, že to k ničemu není a je určitě dobře, že jsme se dokázali domluvit a že tady bude zákon o státní službě. A to, co asi bezpečně víme a na čem se můžeme vláda i opozice shodnout, že už prostě tyhle statistiky takto dramatické nebudou po příštích volbách.Protože začne platit zákon o státní službě. Vláda na sebe dobrovolně přijala jeho omezení už během tohoto funkčního období. My jsme to mohli samozřejmě také řešit chytristikou, že bychom řekli, fajn, bude zákon o státní službě, ale začne platit až na tu příští vládu. Tohle jsme neudělali. Není to jenom otázka našeho statečného přístupu, ale také tlaku, který tady je samozřejmě ze strany Evropské komise. Ten tlak už je tady dlouhé roky, protože Česká republika ten zákon neměla. Takže teď jsme to konečně udělali a musíme se začít chovat v souladu s tímto zákonem a od 1. ledna to takto bude. A jakmile budou příští volby do Poslanecké sněmovny a přijde nová vláda, tak bude muset respektovat už tato omezení tohoto zákona o státní službě.
Čili, určitě se můžeme vracet do minulosti, můžeme si vyčítat různá čísla, můžete to vyčítat i této vládě, která přišla. Já jenom chci říci prakticky. Ten problém je také trošku způsobený tím, že my jsme, jako vláda České republiky, nestřídali standardní politickou vládu, ale střídali jsme vládu Jiřího Rusnoka a věřte mi, že i vláda Jiřího Rusnoka za těch osm devět měsíců, kdy tam byla, tak udělala velké množství personálních změn a řada těch lidí přišla do státní správy skutečně jenom na chvíli. Byla hodně spojena s těmi ministry Rusnokovy vlády a velká část z nich s nimi také z vlády odešla. Prostě oni to nevnímali. Vzhledem k tomu, že ta vláda byla skutečně vnímána jako dočasná, tak řada těch lidí, kteří přišli s Rusnokovými ministry, tak tu svoji misi vnímali jako silně dočasnou, ohraničenou mandátem jejich ministra a řada z nich automaticky ze státní správy sama odešla v okamžiku, kdy přišla nová vláda. Samozřejmě, že ne všichni, ale velké množství z nich.
Čili to střídání a ty změny jsou spojeny také s tím, že minulá vláda skončila. Pak byla dočasná vláda, pak byly parlamentní volby. Teď přišla standardní politická vláda, která má jasný mandát od občanů, který byl dán volbami do Poslanecké sněmovny. Já bych byl pro to, abychom se teď soustředili na platný právní stav, na to, co se bude odehrávat. Já když jsem mluvil o tom, že bych chtěl, aby se už postupovalo v souladu s tím připraveným zákonem o státní službě, popravdě řečeno, hlavně jsem myslel na odměny, protože to je velké a živé téma a vím, že to zajímá i lidi. Samozřejmě, že to bude zajímat i opozici, jaké se rozdělují odměny ve státní správě. A já se snažím a taková je moje praxe na úřadu vlády, abychom skutečně už teď, v letošním roce, dodržovali ten maximální limit na odměny, který předpokládá zákon o státní službě, který začne platit od příštího roku. To znamená, snažím se, aby ty odměny nepřekročily 25 % celoročního příjmu dotyčného státního úředníka a byl bych rád, kdyby takto postupovali i další členové vlády tam, kde oni mají pravomoc rozhodovat o odměnách, tak aby už poskytovali odměny uměřeně v souladu s těmi principy, se kterými počítá nová úprava zákona o státní službě.
Čili tolik k tomuto. Ještě k té diskusi o Agrofertu. Já myslím, že je to prostě dáno tím, a já myslím, že je teď zbytečné, abychom se pouštěli do nějakých složitých politologických úvah, ale voliči nějak rozhodli v těch minulých volbách do Poslanecké sněmovny, hnutí ANO, respektive Andrej Babiš skončil v těchto volbách na druhém místě, získal výrazný přírůstek hlasů. Hnutí ANO má tady druhý největší poslanecký klub, ale když si vezmeme tu situaci fakticky, tak Andrej Babiš skončil druhý ve volbách do Poslanecké sněmovny, aniž by měl vybudovanou politickou stranu. Prostě ačkoliv naše ústava počítá s tím, že náš politický systém je založený na svobodné soutěži politických stran, tak tady těsně na druhém místě skončilo hnutí, které ve skutečnosti nemělo v té době vybudované žádné struktury.
A v okamžiku, kdy toto hnutí plní vládní odpovědnost, tak je obtížné vyčítat Andreji Babišovi, že hledá lidi a využívá sociální kontakty, které získal v okamžiku, kdy měl úplně jinou roli, a měl roli majitele Agrofertu. Čili on využívá ty sociální kontakty, které získal v této roli. Ve standardní politické straně bychom pravděpodobně při personální politice využívali sociální kontakty, které jsme získali v rámci standardní politické strany. Čili je to nová situace, ke které došlo, a tím, jak je Agrofert velký, tak to samozřejmě vytváří potenciální střet zájmů. A to, co je strašně důležité, je, aby ten potenciální střet zájmů nepřerostl v latentní nebo nějaký konkrétní střet zájmů, který by poškozoval Českou republiku, a který by poškozoval daňové poplatníky. A to si myslím, že je i úkolem i vlády, to je myslím i úkolem koaličních stran, které jsou ve vládě, aby postupovaly takovým způsobem, že tady nebude docházet k jakémukoli střetu zájmů, který by poškozoval Českou republiku, který by poškozoval daňové poplatníky.
Takto tuto situaci vidím, budeme se chovat v souladu s platnými zákony. Pokud tady v budoucnu budou nějaké jiné zákony, které ten střet zájmů budou upravovat jinak, tak samozřejmě bude potřeba se jim přizpůsobit.
