Pietního setkání u Českého rozhlasu se zúčastnil také ministr kultury Daniel Herman a předseda Senátu Milan Štěch.

Projev předsedy vlády Bohuslava Sobotky na pietním aktu u Českého rozhlasu k připomenutí 72. výročí Pražského povstání:

Vážení pamětníci květnových událostí,
vážený pane předsedo Senátu,
vážená paní primátorko,
vážení hosté,
dámy a pánové,

scházíme se zde v místech, která mají pro naši historii a historii našeho státu zásadní význam. Budova rozhlasu ve Vinohradské ulici se stala symbolem našeho boje proti totalitnímu zlu, které do naší země přinesla Hitlerova okupační vojska. Právě z těchto míst před sedmdesáti dvěma lety zazněl signál k povstání.

Pražské povstání bylo důkazem, že Češi a Slováci navzdory nacistickému teroru nepřestali toužit po životě ve svobodě, po životě v demokracii a po životě v míru. Musíme si stále připomínat osobní statečnost těch, kteří se do povstání zapojili a byli připraveni obětovat i svůj život, i když věděli, že tím ohrožují své blízké. Alternativou byla fyzická likvidace našeho národa. Byl to boj o samotné přežití.

Připomínáme si zde na tomto místě zásluhy desítek tisíc lidí, kteří v květnu roku 1945 bojovali za svou vlast tady v Praze, ale také na řadě dalších míst naší republiky, v Čechách a také na Moravě. Chci také připomenout, že obrovské zásluhy na květnovém povstání měli rovněž českoslovenští legionáři. A chci také připomenout tisíce padlých, které si boje vyžádaly. Jen na tomto místě zahynulo 5. května 1945 devadesát lidí. S hlubokou úctou připomínám jejich památku a zásluhy, které prokázali státu za cenu nejvyšší oběti.

Dovolte mi také, abych při této příležitosti vzpomenul další lidi, o kterých se takto přímo, při takovýchto vystoupeních, nemluví. Chci zmínit rodiče těchto padlých, chci zmínit jejich sourozence, chci zmínit děti těchto padlých, protože to byly chvíle, kdy se mísilo zoufalství a smutek s radostí. Kolem těchto lidí se jejich okolí radovalo. Radovalo se, že skončila válka, že jsme konečně svobodní po dlouhých šesti letech nacistického útlaku. A oni sami se vlastně radovat nemohli, takže bych také rád vzpomněl na tyto lidi.

V ulicích Prahy se bojovalo o konec nejničivější světové války, která zde byla v minulém století. Díky českému odboji, díky legiím i díky nasazení našich občanů v zahraničí, na zahraničních frontách, stálo poválečné obrozené Československo hrdě na straně vítězů této války. Tyto vítězné okamžiky si musíme stále znovu připomínat, protože nás zavazují. Zavazují nás i dnes k hrdosti na svůj stát, na svůj národ. Zavazují nás ale také k odvaze pojmenovat zlo a zavazují nás také k tomu postavit se zlu čelem. Zavazují nás nepodléhat každodenním těžkostem a vždy za všech okolností hájit svobodu, hájit demokracii proti útlaku a proti totalitářství.

Vážené dámy, vážení pánové, vážení pamětníci, chci ještě jednou poděkovat jako předseda vlády všem, kteří si přišli dnes na toto místo k Českému rozhlasu tento historický okamžik připomenout. Děkuji.