10.08.2010 17:10:24
Žádáme diskusi, ne jednostrannou vysvětlovací propagandu
Řeč na 3. schůzi Poslanecké sněmovny PČR, 10. srpna 2010.
Už první praktický problém, se kterým se tato vláda musela setkat při zahájení své činnosti, ničivé povodně, ukázaly v zásadě chybnou koncepci její příští politiky. Vláda bude - a deklaruje to jasně - škrtat prostředky na provoz policie, bude škrtat prostředky na provoz hasičů. Logicky tedy škrtá prostředky na činnost Integrovaného záchranného systému. Dá se očekávat rušení policejních služeben i hasičských stanic. Vláda zastavuje od zeleného stolu řadu dopravních staveb, které jsou přirozeně součástí protipovodňových opatření. Bohužel obávám se, že až příště přijdou povodně, nemusí to být tak daleko, budeme na ně díky těmto vládním škrtům a vládnímu programu mnohem hůře připraveni, než jsme byli teď. A tak to bohužel bude ve vládním sektoru se vším.
Tato vláda má pohodlnou většinu 118 mandátů, přesto její postavení není jednoduché. Jsme ve složitém období, kdy naše země překonává dopady světové krize a všichni hledáme východiska k obratu k novému ekonomickému a sociálnímu vzestupu naší země. Přes nerozumné zatlačení sociální demokracie do opozice jsme připraveni vést s vládou diskusi nad každým racionálním projektem rozvoje naší země ve prospěch obyvatel. Budeme opozicí jako sociální demokraté zodpovědnou, zodpovědnou vůči naší dlouhé sociálně demokratické tradici, která přežila konec konců i komunistickou totalitu, zodpovědnou vůči našim dlouhodobým hodnotám a více než milionu voličů sociální demokracie z květnových voleb.
Chtěl bych připomenout, že ačkoliv sociální demokracie nyní vystupuje z opozičních lavic, volby do Poslanecké sněmovny vyhrála. Získala největší počet hlasů a je tedy nejsilnější opoziční stranou v této Poslanecké sněmovně.
My nebudeme jako sociální demokraté opozicí nulové tolerance. To není recept sociální demokracie, to je recept, se kterým přišla ODS v roce 2002, a myslím si, že to byl recept, který se neosvědčil.
Tady v Poslanecké sněmovně a také v Senátu jako sociální demokraté podrobíme návrhy vlády pečlivé analýze a tam, kde nebudeme souhlasit, předložíme do veřejné debaty vlastní alternativy. Debata mezi vládou a opozicí jednoznačně podporuje demokracii.
Chtěl bych na tomto místě požádat premiéra Petra Nečase, aby nepodceňoval diskusi nejen se sociálnědemokratickou opozicí, ale také s odbory, občanskými iniciativami, každým, kdo je schopen se vyjádřit k plánům této vlády. Taková diskuse zatím zcela chybí. Podle mého názoru ji premiér hrubě podceňuje a chtěl bych ho požádat, aby tuto praxi vlády změnil. Jinak hrozí riziko, že vláda bude pokračovat v neblahé tradici bývalé vlády Mirka Topolánka. Tato vláda Mirka Topolánka se zcela uzavřela sama do sebe, omezila se na obhajobu zájmů poměrně úzké sociální vrstvy těch nejbohatších. Já si myslím, že tato vláda by se měla vyvarovat takovéto chyby a měla by vést debatu s celou společností.
Ostatně platí, že ve férové diskusi není možné nesouhlasit s takovými záměry, jakože vláda bude prosazovat posílení práv pacientů, zajistí skutečnou solidaritu zdravých s nemocnými, bude iniciovat fúzování resortních zdravotních pojišťoven nebo že podpoří management vysokých škol při zavádění profesionálních metod řízení, zváží přijetí nového zákona o sportu apod., pokud jsou ovšem tato prohlášení ve vládním programu míněna vážně. Takovéto teze, že vláda něco podpoří, usnadní, zváží, bude se zasazovat, bude podporovat, bude usilovat, tvoří zhruba tři čtvrtiny tohoto čtyřicetistránkového textu a klidně je možno je vydat jako společný manuál dobrých nápadů, rad i námětů pro nové ministerské úředníky. Bude to rozhodně dobré výchovné čtení na dobrou noc.
Bohužel vedle této více méně neškodné sbírky dobrých úmyslů program obsahuje i čísla oznamující, jak si vláda prakticky představuje veřejné rozpočty a s tím i vývoj mezd, důchodů a spotřeby. Těch pár čísel, které jsou tu zveřejněny, celou tuto sbírku dobrých nápadů staví na hlavu.
Vláda ve svém programovém prohlášení formuluje cíle, na něž nebude mít rozpočtové prostředky. Jestli se prohlašuje v programovém prohlášení, že objem mezd v organizačních složkách státu a příspěvkových organizacích se příští rok sníží o 10 % a do konce volebního období pak zmrazí, pak všechna květnatá slova o zásadním zlepšení vnitřní bezpečnosti a modernizaci policie, podpoře výzkumu a vědy atd. ztrácí praktický význam.
S ohledem na inflaci znamená vládní politika v oblasti platů zaměstnanců veřejného sektoru snížení reálných mezd o 16 % na celé tří až čtyřleté období. Již dnes, jak víme, prohlašují tisíce policistů, že dají výpověď. A pak si tedy modernizujte, jak chcete, bezpečnost obyvatel půjde citelně dolů.
Manipulace s pojmem státního zaměstnance má vyvolat dojem, že jde o zdravý zásah proti těm nekonečným plukům údajně neschopných ministerských byrokratů. Těchto klasických ministerských úředníků je však jen několik tisíc, kdežto těch dalších, i po odečtení školství a zdravotnictví, zbývá téměř 300 tisíc. Jsou to lidé v terénu, počínaje množstvím obětavých sociálních pracovníků, lidé z kultury, základního výzkumu, knihovníků, hygieniků, obchodních inspekcí a třeba i pracovníků finančních úřadů. S těmito lidmi stojí a padají velmi potřebné veřejné služby a činnosti. Přitom víme, že i dnes jsou platy těchto lidí mizerné a se stejnými odborníky v zahraničí v žádném případě nesnesou srovnání.
Důležitými pak jsou ještě dvě věty v programu vlády, a to, že se o 10 % sníží také veškeré nemzdové výdaje organizačních složek státu a příspěvkových organizací.
Těmito několika málo čísly je dán konkrétní rámec a základní strategie vládního programu. Charakteristicky je to zarámováno obecnější tezí, že jde o nutnou konsolidaci rozpočtů s tím, že do roku 2013 bude schodek dosahovat maximálně 3 % a do roku 2016 bude schodek vyrovnán. V této obecné linii se pak naznačuje charakter reformy zdravotnictví i reformy důchodové s tím, že směřují k daleko vyšší spoluúčasti obyvatel, včetně zavádění dalších komerčních prvků.
Současně pokud jde o školství se tu rovnou bez obalu vyčísluje suma ročního školného až k limitu 20 tisíc korun.
Takové je tedy strategické jádro vládního programu, který dnes v Poslanecké sněmovně posuzujeme, a já ho pokládám spíše za jádro tragické.
Sociální demokracie se při nejlepší vůli s touto strategií nemůže ztotožnit. Jde totiž o koncepci zásadního oslabení veřejného sektoru, současně s citelným oslabením životní úrovně obyvatel, především zaměstnanců, pohybující se na úrovni průměrné mzdy, a to je kolem 75 % všech zaměstnanců. K tomu je nutno přičíst ještě daleko méně odměňované důchodce, kterých je dva a půl milionu, a také cca 500 tisíc nezaměstnaných. Celkem je to tedy kolem 6 milionů obyvatel a s rodinnými příslušníky odhadem 7 až 8 milionů obyvatel, které reálně poškodí připravovaná politika Nečasovy vlády. Těch 8 milionů obyvatel jsou lidé, kterým rozpočtový nůž v rukou pánů Nečase a Kalouska bezohledně uřízne podstatnou část jejich příjmů. To jsou lidé, kteří svojí životní úrovní znovu zaplatí nezodpovědné snižování daní, ke kterému docházelo za minulých vlád, ve kterých konec konců jak pan Nečas, tak pan Kalousek seděli. Těch 8 milionů obyvatel jsou lidé, kteří se nikdy nepojedou zrekreovat do italských vil. Jsou to lidé, kteří nikdy neprodají eráru obrněný transportér a opencard v jejich ruce ve frontě na městskou hromadnou dopravu jim bude připomínat jen luxusní život, který vedou lidé soustředění v zákulisí pražského magistrátu.
Jde však nejen o toto přímé postižení velké části obyvatel naší země. Obávám se, že nadlouho bude v případě realizace vládního programu poškozena celá naše ekonomika, neboť ve vládním programu jde o strategický omyl a vykročení špatným směrem. Nevychází se zde z realistické analýzy, ale spíše z ideologického předpojetí pravicových, konkrétně ultra či neoliberálních politiků a ekonomů. Tak je národu servírována koncepce založená na mýtech, nikoliv na hospodářské realitě.
Prvním mýtem, na kterém je postaveno toto programové prohlášení vlády, je tvrzení, že nám hrozí státní rozpočtový bankrot jako v Řecku. Tento mediálně tlačený mýtus se ve volební kampani osvědčil a velkou část občanů dokonale vystrašil, i přesto, že realita české ekonomiky je jiná, a proto je potřeba si ji znovu připomenout.
Je přece zřejmé, že růst rozpočtových deficitů a podílu veřejných dluhů byl jak u nás, tak v celém světě dílem krizového propadu během roku 2009 a také předcházející daňové politiky české vlády. Téměř všechny vyspělé západoevropské země v roce 2009 zvýšily podíl svých dluhů na hrubém domácím produktu, ještě více USA, Austrálie, Kanada a další státy. Řecko si hrálo s ohněm už dlouho před krizí, od roku 1995 až do roku 2008 se jeho dluh pohyboval kolem 105 % až 110 % hrubého domácího produktu. Situace Řecka nesnese srovnání se situací naší země. Česká republika, jak známo, i při krizovém poklesu hrubého domácího produktu v loňském roce, vykázala v roce 2009 vzestup veřejného dluhu na 35 % hrubého domácího produktu.
V Evropské unii patříme mezi třetinu zemí s nejmenším podílem dluhu na HDP. Srovnání s Řeckem je nemístné, nekorektní, odborně neudržitelné. Kromě toho v celé Evropě snad ani neexistují tak odlišné ekonomiky, jako je ta řecká a jako je ta česká.
Česká ekonomika dnes vyniká příznivým poměrem veřejného dluhu a HDP, ale rovněž tak nízkým zadlužením v zahraničí a stabilitou celé finanční soustavy, o čemž svědčí mimo jiné růst zisku bank a velkých firem, zejména pak nové velké zpevnění koruny jak k euru, tak k dolaru.
Stručně shrnuto - naše ekonomická situace není s Řeckem srovnatelná a kdo tvrdí opak, je buď nezodpovědný politický populista, lhář, nebo je to ekonomický diletant. Nelze naši situaci řešit řeckými recepty.
Druhým velkým mýtem, z něhož vládní program vychází, je představa, že si pěstujeme v naší zemi příliš velké sociální výhody a státní dotace pro středně a nízkopříjmovou většinu obyvatel. Že zkrátka máme nabobtnalý sociální stát. Strohá, přísně věcná ekonomická analýza dokumentuje, že to tak prostě není. Jestliže výdaje na konečnou spotřebu domácností jsou například stejné jako ve Finsku, tak finské sociální transfery, neboli přerozdělení hrubého domácího produktu ve prospěch veřejného sektoru, jsou o polovinu vyšší než u nás. Konkrétně 14, téměř 15 procent oproti našim deseti.
Ještě ostřeji je tento nepoměr sociálních výdajů v náš neprospěch vyjádřen u výdajů zemí jako je Holandsko, Dánsko, Švédsko, kde je podíl sociálních transferů tvořen až 20 procenty hrubého domácího produktu. Dvacet procent HDP v těchto zemích oproti 10 procentům v České republice.
To jsou strohá fakta, která nelze oddiskutovat ani popřít a podle mého názoru ostře kontrastují s běžným tvrzením naší publicistiky, řady ekonomů a představitelů této vlády o našem údajně příliš silném státě a přebujelém sociálním přerozdělování.
Daný problém úzce souvisí s výrazným zaostáváním našich mezd. Jestliže v roce 2008 průměrné nominální mzdy ve vyspělých západoevropských zemích nám historicky blízkých se pohybovaly zhruba v rozmezí 3 až 3,5 tisíce euro, pak u nás to bylo 880 euro, tedy kolem třetiny, nejvýše 40 % západoevropských mezd. Pokud to přepočteme na srovnatelnou kupní sílu, poměr je pro nás příznivější, ale dostáváme se na pouhou polovinu příjmů ve srovnatelných západoevropských zemích. Není třeba zdůrazňovat, že v případě srovnání penzí je na tom český důchodce ještě hůře.
To znamená jediné, v této situaci našich nízkých mezd kombinovaných s relativně nízkým financováním veřejných zdrojů vládou plánované plošné škrty platů a všech sociálních výdajů budou obzvláště bolestivé. A sociální demokracie k tomu dodává, že budou bolet zbytečně mnoho lidí, budou bolet zbytečně dlouho a zbytečně intenzivně.
Pravdou je, že tato vláda a její ekonomové bolestivost dopadů své velké operace nepopírají. Otevřeně to říkají a ve své velké většině si to asi i myslí. Shodně s nimi musím konstatovat, že nutnost určitých škrtů je odůvodněná, ale podle mého názoru je mnohem lepší hovořit o úsporách, protože škrtat perem od zeleného stolu umí každý finanční byrokrat. Rozdíl je v tom, že vláda si se svojí rétorikou brousí rozpočtové nože a pily na plošné amputace. Přitom ale pacient, naše veřejné rozpočty potřebují spíše odbornost, skalpel a komplexní péči. Hrozí totiž, že bude lidmi, kteří se dnes přetlačují u operačního stolu, český stát zbytečně zmrzačen nebo dokonce neúmyslně zabit. Veřejný sektor je ohrožen, jsou ohroženy i služby, které tento veřejný sektor poskytuje.
Naše věcné analýzy ukazují, že koncepce vládních škrtů jako výchozí základní strategie je špatná, je nespravedlivá a uškodí nejen širokým vrstvám obyvatel, ale i české ekonomice jako takové. Skutečně jen pár konkrétních příkladů za všechny: Náklady rozpočtových škrtů nejsou v žádném případě spravedlivě rozloženy. Na zvýšení příjmů států se skládají ti nejslabší. U těch nejbohatších s vyššími daněmi nikdo nepočítá. Přitom právě lidé s nejvyššími příjmy žijí od roku 2008 v České republice ve zvláštním daňovém ráji, když se zbavili břemena z progresivní daně z příjmů a odvodů a přesunuli toto břemeno na střední vrstvy. Tato nerovnost je skutečně do očí bijící. Veškeré náklady financování sociálního státu jsou od roku 2008 přenášeny jen a pouze na tuzemské střední vrstvy. Ti nejbohatší a firmy se daňové a odvodové zátěže zbavují. To je trend, který jednoznačně narušuje sociální soudržnost společnosti.
Plány vlády, tak jak je vláda deklaruje, zvýší nerovnost v naší společnosti, urychlí diferenciaci příjmů, zhorší přístup ke vzdělání zavedením školného, ke zdravotní péči tím, že budou zaváděny jakési standardy či nadstandardy a zhorší také přístup k zajištění ve stáří, protože penzijní reforma založená více na individuálním spoření zvýší také nerovnost k odpovídajícímu zabezpečení příštích důchodců.
Způsob daňové a rozpočtové politiky, kterou tato vláda začala realizovat, podlamuje důvěru občanů v právní a demokratický stát. Pokud tato vláda skutečně prosadí zpětné zdanění podpory ve stavebním spoření 50procentní daní, bude to čistý rozpočtový podvod. Žádný občan, pokud se to stane, pak už neuvěří slovům premiéra Petra Nečase o dlouhodobé státní podpoře reformovaného penzijního připojištění. Vláda, pokud něco takového provede, posílí jen nespokojenost a extrémismus. Nemusím zdůrazňovat, že ani jedna z vládních stran neměla 50procentní zpětné zdanění státního příspěvku ve svém volebním programu.
Posledním příkladem toho, jak si vláda představuje spravedlnost a solidaritu, je avizované zřízení zvláštní položky na povodně, do které by každý občan přispíval stokorunou měsíčně ze snížené slevy na dani z příjmů. Tento příspěvek plánuje ministr financí stejně velký pro člověka, jenž vydělává stovky tisíc nebo miliony a tuto položku na svém účtu ani nepostřehne, a stejně jako pro člověka, který je tím, kdo pobírá průměrnou mzdu. V tom je zásadní rozpor mezi naším a vládním pojetím daňové a spravedlivé daňové politiky. Jsme přesvědčeni, že platit by měli všichni podle velikosti svých příjmů, nikoli všichni stejně. Tato falešná rovnost totiž znamená, že vládní reformy zasponzoruje pro ty opravdu bohaté drtivá většina těch, kteří počítají, jak se svými penězi vyjdou do konce měsíce.
Ekonomika České republiky se v těchto měsících odráží od krizového dna a možná i překvapuje výrazným vzestupem. Dochází k výraznému růstu průmyslové výroby, která se přibližuje předkrizovému stavu. S ohledem na současný reálný vzestup HDP můžeme letos očekávat až 2procentní přírůstek naší ekonomiky a v příštích letech se může pohybovat mezi 2 - 3 a možná 4 procenty. Přitom je zřejmé, že vláda s tímto růstem české ekonomiky ve své hospodářské ani rozpočtové strategii nepočítá. Ohlášené vládní škrty mezd doprovázené zvyšováním výdajů obyvatel na veřejné služby - to nejen technicky vzato znamená brzdění růstu spotřeby, tedy hrubého domácího produktu i rozpočtových zdrojů, ale ve svém důsledku to znamená ještě mnohem a mnohem více. Znamená to vlastně širokou demotivaci lidí, zbytečné ohrožení jejich základních jistot a chmurné výhledy do budoucna pro celou ekonomiku. Je totiž obtížně diskutovatelné, že hnacím motorem ekonomiky jsou optimistické výhledy a očekávání nejširších vrstev obyvatel.
To je základní stimul pro růst spotřeby a také spotřebních investic. Na to se bohužel Nečasova vláda vůbec neohlíží a pod faktickým vedením ministra financí jen dál halasně brousí na své vystrašené občany rozpočtové nože. A v tom tkví celý problém předloženého vládního prohlášení.
V úvodu programu vláda deklaruje své základní východisko. Podpoříme podnikavost a iniciativu, protože víme, že jen podnikatelský sektor je tvůrcem bohatství a společnosti, ne stát. V duchu tohoto přesvědčení pak celý vládní program podporuje především podnikání a podnikatele, jim se snaží ulehčit, zatímco platit mají zaměstnanci a důchodci. I sociální demokracie podporuje podnikání, ale přece nelze spolu s vládou Petra Nečase tvrdit, že jen podnikání je výlučným tvůrcem bohatství společnosti. Podle našeho přesvědčení je tímto tvůrcem bohatství člověk, zaměstnanci, či chcete-li, jejich práce. Samozřejmě, že podnikání, management je také práce a jde tedy o spolupráci podepřenou sociálním smírem. V tomto smyslu celá civilizovaná Evropa, ale i Spojené státy a další země dospěly k modernímu poznání, že je možné sladit úspěšný rozvoj podnikání s růstem všeobecné životní úrovně. A stát jako výkonný nástroj demokracie má v tomto směru klíčovou a nezastupitelnou roli.
Nelze souhlasit s tím, že role státu se v příštích letech má dramatickým způsobem oslabovat. Protože kdo rozvíjí infrastrukturu, kdo rozvíjí dálnice, železnice, vše, bez čeho je moderní podnikání ztraceno, kdo má rozvíjet rozdělanost, základní výzkum, kvalitní veřejnou správu nebo kulturu, kdo má vytvářet podmínky k tomu, aby se v naší zemi lépe žilo a také lépe podnikalo. Právě stát je podle našeho přesvědčení tím, kdo má velké možnosti přispívat k ekonomickému růstu. Stát je tím, kdo má hlavní odpovědnost vůči občanům v jejich životní úrovni, životnímu prostředí i jejich bezpečnosti. Demokratický stát.
I v tomto se tedy s představiteli současné vládní koalice zásadně lišíme. A nejde jen o názor sociální demokracie. Na tomto přesvědčení jsou vybudovány moderní evropské ideje sociálního smíru. Jak ale chcete sociální smír udržet, když břemeno překonání krizových potíží přenášíte pouze na zaměstnance a střední vrstvy, aniž by zaměstnavatelé či firmy participovali a dohodlo se také zvýšení jejich daňových příspěvků k rozpočtové stabilizaci. Přitom v předchozích tučných letech byl růst firemních zisků enormní. Také firmy si mohly vytvořit rezervy pro léta hubená, kdy i při nižších ziscích je třeba dále investovat do své budoucnosti. Tedy ze zásadních důvodů shrnujících potřeby ekonomického růstu a zájmy celé společnosti a demokracie nemůžeme s tímto vládním programem souhlasit.
Vládní program je spíše technokratickým řešením deficitu státního rozpočtu obalené do množství všeobecných frází. Postrádá vizi, postrádá cíl, postrádá dlouhodobou hospodářskou strategii, která by podpořila vznik nových pracovních míst.
Žádáme jako sociální demokraté širokou veřejnou diskusi k navrženému programu vlády. Podtrhuji, že diskusi nikoliv jednostrannou vysvětlovací propagandu. Tedy kritické hledání pravdy a koneckonců také vítězství pravdy v duchu tradic prvního prezidenta svobodného Československa Tomáše Masaryka. Také diskuse jsme připraveni se aktivně zúčastnit i se svými konkrétními návrhy na dlouhodobé řešení situace našich státních financí včetně rozumných úspor. Chcete-li skutečnou demokracii a sociální smír, pojďte prosím na tuto diskusi. Jinak hrozí, že vláda vyvolá jen spory a všeobecný pesimismus a to nikomu v České republice nakonec neprospěje. Ani této vládě, které nyní hrozí, že smutně vstoupí do našich dějin jen jako vláda nezodpovědných rozpočtových řezníků. Takovéto vládě na základě takovéhoto programu není možné dát důvěru.
Děkuji.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
