Projednáváme dlouho připravovanou novelu branného zákona, kterou máme reagovat na růst bezpečnostních rizik a významně se zhoršující globální bezpečnostní situaci. Hlavní navrhovanou změnou je obnovení povinných odvodů. Ty se mají týkat mužů i žen, kteří dovrší 18 let věku a cílem je umožnit vytvoření evidence vojáků v záloze, ověření jejich zdravotní a osobní způsobilosti k výkonu vojenské činné služby.

Pomocí této informační databáze Ministerstvo obrany bude vytvářet koncepční modely využití těchto záloh, jejich aktivaci, přípravu k plnění úkolů ozbrojených sil nebo motivační nabídky k této přípravě v době míru. Současně jsme ujišťováni, že nejde o návrat k základní vojenské službě nebo povinným vojenským cvičením. Armáda bude i nadále založena v době míru na profesionálních vojácích.

Já však mám obavu, že tento návrh nepřinese zvýšení bojeschopnosti české armády, spíše dojde k zbytečnému vynaložení nedostávajících se prostředků a jistému rozladění mladých lidí a jejich rodin. Podle odhadu se tato povolávací procedura bude týkat ročně sta tisíc 18letých žen i mužů, kteří se dozví, zda jsou schopni či ne a stanou-li se vojáky v záloze bez jakéhokoli výcviku. S ohledem na to, že neprojdou výcvikem, pokud o to dobrovolně nepožádají, tak to budou vlastně vojáci jenom tak na papíře. Aby tento odvod měl smysl, měl následovat výcvik a dále jeho pravidelné obnovování. Nabízí se ale logicky otázka, zda v případě tohoto máme například vůbec na skladech dostatečné vybavení pro takto odvedené.

Osobně jsem názoru, že by bylo vhodnější zaměřit se spíše na dobudování profesionální armády, doplnit její počty a zmodernizovat její kapacity. Více bychom se měli zaměřit i na budování aktivních záloh. V odborném tisku jsem se dočetla, že v současné době je česká armáda schopna bojovat tak maximálně dva týdny. Je otázkou, zda bychom v případě ohrožení měli vůbec čas na zajištění výcviku takto odvedených vojáků. Podotýkám, že výcvik trvá minimálně osm až deset týdnů.

Akceschopnost vyžaduje souhru jednotek jak mezi sebou, tak i v palebných týmech, a zvládání nejmodernější techniky v podmínkách stresu. Vítám, že další část novely se zabývá aktivními zálohami. Je efektivnější budovat profesionální základnu armády a pracovat s aktivními zálohami, vytvořit podmínky pro jejich výcvik a zajistit jim odpovídající vybavení. Návrh zákona má zrušit současné smluvní pojetí vztahu vojáka v aktivní záloze a státu s volně danou možností výpovědi a nahradit jej vztahem vycházejícím z rozhodnutí krajského vojenského velitelství. Zároveň zavádí institut služby v operačním nasazení, který představuje nasazení vojáka v záloze na plnění úkolů ozbrojených sil České republiky i v zahraničí k podpoře jednotek vojáků z povolání. S tímto však nesouhlasím. Domnívám se, že aktivní zálohy bychom měli využívat pouze pro území České republiky a neměly by být vysílány do zahraničních misí. Do zahraničí by měli být vysíláni pouze profesionální vojáci. A s profesionálním výcvikem.

Na základě výše uvedeného se obávám, že novela tak, jak je předkládána nám nyní zde teď, nepovede ke zvýšení obranyschopnosti České republiky, a proto ji mám problém v současné podobě podpořit. Nicméně jsem připravena podpořit posun této novely do druhého čtení a podrobení diskusi.