Dostupných zdrojů pitné vody je stále méně. Podobná situace je i v České republice a podzemní voda velmi rychle ubývá. Jejím nedostatkem, při dlouholetém suchu, může být ohroženo až 75 % území České republiky. Situaci navíc zhoršují i nadměrné odběry vody, při kterých se podzemní rezervoáry vody nestačí doplňovat.

Jak je to možné, když se voda v realitě nikam neztrácí a na naší zeměkouli je jí v zásadě stále stejně a pouze se mění její stav. Země je jedinou známou planetou, kde se nachází voda ve třech různých skupenstvích, v plynném, v tekutém a v podobě ledu a ledovců. To znamená, že mizející voda ve skutečnosti neodchází, pouze mění svoji podobu a přemísťuje se.

Voda ubývá, protože se mění struktura půdy. Klimatické změny a další vlivy způsobují, že přirozeně cirkulující voda se neudrží na pevnině, nestačí vsáknout do země a obnovit podzemní zásoby. Výrazné oteplování způsobuje rychlejší vypařování a pokud se změní směr větru, déšť spadne do moře místo na pevninu.

Situaci nepomáhá ani samotná nehospodárná činnost lidí, kteří spotřebovávají pitnou vodu nejen v zemědělství a často s ní doslova zbytečně plýtvají.

Problémy se suchem i záplavami se nevyhýbají ani České republice. Naše krajina je ve stavu, kdy dlouhodobě neřešené problémy se schopností přírody zadržovat vodu způsobují bleskové povodně, pokles hladin podzemních vod a agronomické sucho. Podle odborných studií má několik míst v České republice velký problém s vodou. Z hlediska ohrožení klimatickým suchem byly jako nejrizikovější vymezeny oblasti v nižších polohách jižní a střední Moravy, v prostoru mezi Prahou, Ústím nad Labem a Žatcem, západně od Pardubic, dvě malé enklávy se objevily jižně od Prahy a jižně od Ostravy. Nejméně rizikový region byl vymezen pouze v horských pohraničních oblastech na Šumavě, Slavkovském lese, v západní části Krušných hor, v Lužických horách, Jizerských horách, Krkonoších, Orlických horách, Moravskoslezských Beskydech a Javorníkách.

Existují možnosti jak zvýšit zásoby podzemní i povrchové vody v České republice? Samozřejmě existují. Ale nejsou levná a nedají se udělat ze dne na den. Nejdůležitějším opatřením je zadržet vodu v krajině. Toho lze dosáhnout například obnovou a podporou živočišné výroby, která dodá do půdy tolik potřebnou organickou hmotu, která omezí vodní a větrnou erozi a zlepší absorpční kapacitu zemědělské půdy. Nebo změnou způsobu zemědělského i lesního hospodaření, rozčleněním krajiny na menší celky a omezením záborů zemědělské půdy, k nimž dochází kvůli výstavbě průmyslových areálů, nebo k bytové výstavbě a také kvůli těžebnímu průmyslu. Vodu bychom měli zadržovat nejen budováním přehrad, ale také přírodě blízkými projekty. Zejména menšími vzájemně propojenými nádržemi, obnovou zrušených rybníků, jezů a obnovu mezí i remízků. Hovoří se o tom řadu let, ale až současná vláda učinila konkrétní kroky. Byla odsouhlasena investice ve výši 17 miliard do budování nových akumulačních zdrojů vody. Nové přehradní nádrže budou vybudovány ve čtyřech lokalitách. Ve středočeských obcích Senomaty a Šanov by měly stát do roku 2022. Další nádrže by postupně měly vzniknout na Zlínsku a Královéhradecku. Také vítám projekt dešťovka i když samozřejmě není samospasitelný.

Závěrem bych chtěla pozitivně ocenit, že současná česká vláda se konečně tomuto problému aktivně věnuje a schválila koncepci ochrany před suchem, která má vést k posílení, nebo vytváření nových vodních zdrojů, k vytvoření jednotné komunikační platformy k suchu, nebo ke zvýšení objemu vody v půdě a v celé ploše krajiny. To přispěje jak ke snížení deficitu půdní vláhy, tak k omezení výskytu nedostatečných průtoků v tocích.

Tato vládní koncepce má přispět k nalezení vhodných řešení v konkrétních regionech ještě před tím, než se z hrozby nedostatku vody, zatím ještě odvratitelné, stane hrozba skutečná.