Před 69 lety studenti chtěli vyjádřit podporu prezidentu Edvardu Benešovi a apelovat na něj, aby nepřijímal demise ministrů demokratických stran proto, aby moc nemohli převzít komunisté. Pochod studentů tehdy vyšel z Karlova náměstí a mířil na Hrad. V Nerudově ulici však policie průvod brutálně rozehnala. Pochod studentů byl jediným projevem odporu proti postupu a praktikám komunistů. Prezident Beneš ještě v ten den přijal demisi ministrů a doplnil vládu podle návrhu Klementa Gottwalda. Tím bylo o dalším vývoji v Československu na dlouhá desetiletí rozhodnuto. Pro stovky účastníků zmíněných pochodů ve skutečnosti celoživotní krize začala. Řada z nich byla totiž vyhozena z vysokých škol a musela se živit méně kvalifikovanou prací, někteří odešli do exilu a jiní dokonce skončili ve věznicích.
„Únorové události roku 1948 znamenaly nejenom konec demokratického systému naší republiky, ale především byly příčinou utrpení statisíců lidí. Nesmíme zapomenout na tyto tragické události, které vedly ke všeobecnému úpadku naší země. Hovořím nejen o úpadku ekonomickém, ale i intelektuálním. Je to vážné varování pro nás i budoucí generace. Všichni víme, že hranice mezi demokracií a nedemokratickým režimem, mezi svobodou a nesvobodou je velmi křehká.“ řekl Daniel Herman.
Místo, kde se studenti střetli s ozbrojenou mocí, připomínají v pražské Nerudově ulici pamětní desky. O instalaci desek na památku studentského pochodu se vedle horní komory parlamentu zasloužil především Pražský akademický klub 48. Jeho předseda Zdeněk Boháč při jejím odhalení uvedl, že nyní se konečně mohli vysokoškoláci z roku 1948 zařadit důstojně po bok studentů, kteří kladli odpor totalitním režimům v letech 1939, 1968 a 1989.
Po skončení pietního shromáždění v Nerudově ulici uctil ministr Daniel Herman památku T. G. Masaryka na Hradčanském náměstí a připomněl nadcházející 167. výročí jeho narození.
