Tento požadavek z úst tehdejšího ministra zahraničí Zaorálka na vládě skutečně zazněl. Zaorálek žádal, abychom se k takovému postoji slibem zavázali. Výslovně bylo zmiňováno setkávání se s dalajlámou a členy exilové tibetské vlády. Já jsem ale hned na tomto zasedání vlády takovýto slib odmítl dát. Vláda o této věci nehlasovala, takže šlo o vyjádření jednotlivých ministrů, nikoli o rozhodnutí vlády.
Jasně jsem tehdy vystoupil a řekl, že by bylo v rozporu s mým svědomím něco takového slíbit a že to odmítám. Přirovnal jsem to k situaci, jako kdyby někdo žádal, abych se v době svého mandátu nesetkal např. s papežem.
L. Zaorálek na to reagoval žádostí, abych ho alespoň dopředu informoval, pokud by k takovému setkání mělo dojít, aby na to mohl čínskou stranu připravit a nepřekvapovali jsme se. V tom jsem problém neviděl, protože jednání tohoto typu se zahraničními partnery do kompetence ministra zahraničí spadají. Tak jsem také v r. 2015 ministra Zaorálka infomoval o svém setkání s premiérem tibetské exilové vlády a v r. 2016 o svém setkání s dalajlámou.
Před vlastním setkáním s dalajlámou v r. 2016 na mě byl činěn značný nátlak, ze strany tehdejší čínské velvyslankyně, ministra Zaorálka a především prezidenta Zemana. Prezident mi při společenském setkání na slovenské ambasádě řekl, že schválil udělení státního vyznamenání pro přeživšího holocaustu, mého strýce Jiřího Bradyho, na návrh Poslanecké sněmovny, ale pokud se setkám s dalajlámou, tak vyznamenání strýci neudělí. Tak se také následně stalo. Na základě tohoto opakovaného a pro mne nepřijatelného nátlaku jsem se tehdy rozhodl celou kauzu zveřejnit.
Daniel Herman