Smyslem projektu je umožnit zrakově i sluchově handicapovaným sledovat v kinech filmy uváděné v běžném režimu, a to prostřednictvím speciálních sluchátek – pro zrakově postižené, a brýlí – pro sluchově postižené, do nichž se promítají titulky, včetně popisu ruchů a zvuků na pozadí.
Vývoj technologie kompenzující handicapovaným jejich znevýhodnění byl opakovaně podpořen z dotačních programů Ministerstva kultury částkou cca 200 tisíc korun. Státní fond kinematografie má navíc dotační program, ze kterého mohou kina čerpat finance i na nákup této technologie (jde přibližně o částku 50 – 60 tisíc korun na jedno kino).
Pro diváky s postižením sluchu se jedná o speciální brýle, ve kterých jsou zobrazeny titulky, nebo přídavný box, který je upevněn na sedačku před divákem, a ve kterém jsou tak, aby nerušily ostatní diváky, zobrazovány titulky k filmu. Divák má možnost si nastavit systém tak, aby měl titulky v zorném poli, jako by se díval na klasické titulky u filmu.
Zařízení pro zrakově postižené je složeno z přijímacího boxu velikosti většího telefonu a klasických sluchátek (u některých variant jde o větší sluchátka bez přijímacího boxu, kdy je veškerá technologie umístěna do těla sluchátek), které ale nejsou zvukově uzavřené a divák tedy skrz ně slyší i originální zvuk filmu. Do sluchátek je pouštěna pouze samotná audio popisná stopa, která komentuje dění na plátně, vtěsnána mezi dialogy. Divák má možnost regulace hlasitosti.
Projekt s využitím ukázky z nového filmu Po strništi bos se speciální audio popisnou stopou pro handicapované diváky představil režisér Jan Svěrák, koncepci a technické řešení popsal přítomným duchovní otec Kina pro každého Petr Vítek. Hlas, který nevidomým či zrakově jinak handicapovaným divákům popisuje děj na filmovém plátně, propůjčila Zuzana Stivínová.
„Upřímně mě těší, že Ministerstvo mohlo podpořit projekt, který handicapovaným i zdravým divákům nabízí plnohodnotné společné sledování filmů. Tento projekt mne naprosto nadchnul a děkuji všem, kteří ho vymysleli a realizují ho. Jejich snaha pomoci bližnímu je opravdu úctyhodná. Speciální produkce po naše handicapované spoluobčany samozřejmě byly a jsou důležité. Bezprostřední sdílení uměleckého zážitku při stejné míře diváckého komfortu pro běžné návštěvníky kina a současně pro handicapované však představuje kvalitativně nový krok.“
Daniel Herman
