Objeví se široká nabídka nádherných rudých růží, srdíčka různých velikostí a mnohé slogany, které nepřehlédnutelným způsobem připomínají, že na 14. února připadá památka sv. Valentina, který je považován za patrona zamilovaných.
Valentin, kterému platí tato připomínka, je pravděpodobně biskup z Terni, který žil ve 3. století a na konci 60. let byl pro svou křesťanskou víru umučen. Úcta k tomuto muži se dostala už ve 4. století do Říma. V křesťanské tradici je chápán jako patron mládeže a šťastného sňatku. Avšak od středověku se se sv. Valentinem setkáváme rovněž jako s ochráncem proti epilepsii a moru a proti nemocem spojeným s motorickými poruchami a pády.
Zvyk milovanému člověku v tento den něco darovat, se odvozuje mimo jiné i ze životopisu tohoto světce. Biskup Valentin měl obdarovávat mladé páry pestrými kyticemi ze své zahrady. Římským mužům pak přitom údajně radil, aby zůstali raději doma u své ženy, než aby táhli do války. 14. února roku 268 nebo 269 byl proto za římského císaře Klaudia popraven.
Z Anglie pochází starobylý zvyk zasílání anonymních milostných dopisů v den sv. Valentina. Ve Francii a Belgii a později také v Americe se zase vyvinul obyčej "voleb Valentina a Valentiny" roku. Dalším z pěkných zvyků, které památku sv. Valentina provázejí, je obdarovávání dívek a žen květinami, které jsou výrazem vzájemné úcty a lásky.
Zajímavé je, že kořeny tohoto obyčeje sahají daleko do minulosti. Již ve starém Římě se 14. února slavil den bohyně Juno a pastýřského boha Luperca, kteří byli považováni za ochránce manželství a rodiny. Ženám v rodině byly toho dne dávány květinové dary. V hanzovních městech míval Valentinův svátek ještě jeden docela jiný význam. Cechy mořeplavců, kupců a řemeslníků i jiná bratrstva se 14. února scházely ke společnému stolování.
A existuje ještě jedna stará víra kolem Valentinova svátku. Dříve se říkalo, že si svobodná dívka vezme za manžela chlapce, kterého 14. února spatří jako prvního. Mladí muži, kteří si už vyvolili některou dívku, podali jí proto hned časně ráno toho dne kytici květů.
Oslava památky sv. Valentina má mnoho podob. Kromě té nejrozšířenější spojené s květinami a srdíčky, vznikla v posledních letech i nová tradice valentinských poutí, jejíž kořeny nás zavedou na pražský Vyšehrad. V tamní bazilice jsou totiž uchovávány ostatky sv. Valentina. Na podzim roku 2002 byly při prohlídce starého depozitáře v kapitulním chrámu nalezeny čtyři barokní monstrancové relikviáře, které patrně pocházejí z původní barokní výzdoby kostela a byly odstraněny při novogotické přestavbě chrámu na přelomu 19. a 20. století. Při odborných restauračních pracích bylo zjištěno, že jeden z relikviářů obsahuje jediný ostatek, a to prakticky celou lopatku sv. Valentina. Relikviáře jsou uchovávány v depozitáři, ale právě v okruhu 14. února bývají v bazilice vystaveny pro veřejnost.
Okruh památky sv. Valentina je tedy dobrou příležitostí, jak si vzájemně projevit, že se máme rádi. A pokud jsme to snad dosud nestihli, máme ještě čas to napravit. Vždyť by byla určitě škoda tak jedinečnou příležitost promarnit. Přes všechny závažné problémy světa jsou kvalitní vztahy přece tím nejdůležitějším v životě a na to bychom rozhodně zapomínat neměli.
Redakčně upraveno a aktualizováno podle mého původního příspěvku pro ČRo 6, z 26. 1. 2009
