Proč jste zběhl?
Jako kněžský kandidát jste odpověděl, mimo jiné na otázku "Chceš stále vykonávat kněžskou službu jako věrný spolupracovník biskupa a v Duchu Svatém vést Boží lid a sloužit mu?". STÁLE! Odpověděl jste ANO. Slíbil jste, že budete služebníkem smíření. Namísto toho přisluhujete rozeštvávačům. Proč? Součástí slibu je je i toto konstatování: "To, k čemu se svěcenec zavazuje není na chvíli nebo na určité období, ale na celý život". Zavázal jste se na celý život! Zběhl jste! Zradil jste! Kdo zradí jednou zradí i podruhé. Složte mandát a odejděte do kláštera prosit Boha o odpuštění za své jidášské chování.
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
25.12.2014 12:28:17 - Mgr. Daniel Herman
Vážený tazateli Rudlo, omlouvám se za dlouhou prodlevu své odpovědi. Postup své žádosti o uvolnění z duchovenských závazků (tzv. laicizaci) jsem konzultoval se svými tehdejšími představenými a církevními právníky a postupoval jsem podle příslušných ustanovení kanonického práva. Kladné a rychlé vyřízení mé žádosti jistě usnadnilo i to, že jsem neodcházel z duchovní správy, nezbylo po mě tedy žádné uvolněné místo v nějaké farnosti. Pracoval jsem tehdy v administrativě, konkrétně na sekretariátu České biskupské konference, jako tiskový mluvčí.Uvědomil jsem si, že důležitou roli při mém rozhodování, stát se v 80. letech knězem, hrály tehdejší společensko-politické poměry. Hledal jsem pozitivní alternativu k bezútěšnému životu v tzv. reálném socialismu. Tuto alternativu jsem nalezl v židovsko-křesťanské tradici své rodiny. Církev před listopadem 1989 představovala jeden z mála ostrůvků pozitivní "jinakosti" v komunistickém moři, které nás obklopovalo. Měl jsem řadu příbuzných na Západě a vnímal jsem, že tam hraje spirituální stránka života důležitou roli. Rozhodl jsem se tedy jít touto cestou.
Po pádu totalitního režimu se doširoka otevřel prostor občanské společnosti a já jsem poznal, že je mi tato sféra blízká a chci se angažovat spíše v civilním sektoru. Nepopírám, že roli zde hrála i osobní stránka, tedy otázka celibátu. Konzultoval jsem svou situaci s představenými a v r. 2005 jsem požádal o tzv. sabatický rok (tedy uvolnění z církevní služby). Nastoupil jsem na Policejní prezidium, kde jsem pracoval jako člen týmu psychologické podpory příslušníkům v krizových situacích života. Zde jsem si jasně uvědomil, že chci i nadále působit v občanské sféře a požádal jsem papeže o laicizaci, která mi byla v r. 2007 udělena.
Subjektivně tedy hodnotím svou životní cestu jako názorové zrání a vidím v celém jejím dosavadním kontextu jistou kontinuitu. Jsem rád, že oficiální církevní místa moji situaci pochopila a vážím si rychlého a citlivého průběhu vyřizování mé žádosti.
Hodnocení svého rozhodnutí ponechávám na každém, kdo se chce touto věcí zabývat. Uvědomuji si, že jako osoba veřejně činná ztrácím z velké míry právo na soukromí. Občané mají právo motivy mého jednání znát. Proto Vám i dalším zájemcům zde své motivy a kroky vysvětluji a ponechávám na každém, jak mé vysvětlení přijme a postaví se k němu. Každopádně děkuji za tuto otázku a přeji Vám vše dobré do nového roku.
