05.10.2011 13:25:00
Bez skutečné solidarity krizi nepřekonáme
Odlišnost pravicové a levicové politiky je pro mnoho lidí v době prosperity a poměrné hojnosti mnohdy zanedbatelná a málo vnímatelná. Jinak je tomu v době krize a hospodářské recese, kterou již třetí rok prožíváme.
Tento návrh nebyl nijak zatěžující pro nejbohatší vrstvy, neboť stanovoval pro osoby s ročním příjmem nad 1milion 200 tisíc korun daň 30procentní místo dnešní rovné 15procentní daně. To je ve srovnání s většinou evropských zemí poměrně nízké, neboť některé západní a severské země mají tuto horní hranici nad 40 až 60 procenty. Státnímu rozpočtu by to přineslo miliardu a půl a naší společnosti větší pocit spravedlivého rozložení dopadů krize.
Pravice si rovnou daň za Topolánkovy vlády prosadila a chápu, že se jí nechce zbavit, neboť je pro bohatší vrstvy výhodná. Co však nechápu, jsou argumenty a výtky, kterými nás někteří pravicoví poslanci častovali. Nejhorší byla výtka, ba přímo osočení, že tento návrh je populistický a hraje na strunu lidské závisti. Tedy že předkládáme tento návrh, abychom získali na svou stranu tu část občanů, kteří mají málo a musí platit stejné procento jako ti bohatí, kterým navíc toto bohatství závidí. Je to typicky negativní myšlení. Tady vůbec nejde o závist, tady jde o etiku přežití, o solidaritu, která musí být konsenzem a stavebním kamenem celé společnosti. Jan Pavel II. ve své encyklice říká: „Solidarita není jen neurčitý soucit nebo povrchní dojetí nad chudobou, je to pevná a trvalá odhodlanost usilovat o obecné blaho, protože všichni jsme odpovědni za všechny.“ Nejde tedy o to, aby jedni záviděli druhým velký majetek a druzí záviděli prvním nízké daně, jde o společnou dohodu, která akceptuje skutečnost, že někdo je silný a úspěšný - proto platí více, a druhý může být slabý a neúspěšný - proto potřebuje pomoc.
Hospodářská krize má u nás tuto tendenci: bohatí bohatnou a je jich čím dál méně, střední vrstva se umenšuje a chudší vrstva chudne a je jí čím dále více. To může vést k nějakým krátkodobě lepším makroekonomickým číslům, ale dlouhodobě k úplnému rozkladu společnosti, úpadku vzdělanosti, pokroucenému mravnímu cítění, a jak jsem uvedl na začátku, ke krizi hodnot, kterými se náš národ chce pyšnit. A pokud jde o motivaci, o které mluvil i prezident Václav Klaus, je to přesně naopak. I vzdělaný člověk může být chudý, a poznávám těchto lidí v poslední době čím dál více, a je těžké jej motivovat, když nemá ostré lokty a příslušnou drzost, která v ryze tržním systému vyhrává. Stavět společnost a její daňový systém na umenšení závisti skutečně nelze, ale stavět společnost na vzájemné solidaritě a spravedlivém hodnocení toho, co může silný a co může slabý, je jediná cesta k obecnému dobru. A bez skutečné solidarity, nikoliv almužny, krizi nepřekonáme a tradiční hodnoty ztratíme.
Nejde o závist, tady jde o etiku přežití, o solidaritu, která musí být konsenzem a stavebním kamenem celé společnosti
Publikováno 5. 10. 2011 v Lidových novinách
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
