Ze strany odborů se setkáváme s emotivními slogany typu „krádež a tunelování průběžného systému.“ Přitom vláda akceptovala jejich námitky proti povinnému vyvázání z průběžného pilíře a nastavila je jako dobrovolný. Tím se sice poněkud oslabí motiv diversifikace zdrojů a razantnost reformy, na druhou stranu nikdo nemůže vládu obviňovat, že chce nutit občany ukládat peníze u „zlých finančních skupin“, jak se je snaží vykreslit odbory.
Levicová opozice ani odbory však nevysvětlily, jaká míra povinného přerozdělování v průběžném pilíři je optimální a která už nikoli. Neumí argumentovat, proč 28 % hrubé mzdy znamená dobrý stav a 25 % po případném vyvázání již stav špatný. Naopak je potřeba zdůraznit, že navyšování míry přerozdělování probíhalo historicky s rozvojem socialistického modelu sociálního státu, který vedl k růstu zadlužení, míry odvodové zátěže i růstu nezaměstnanosti. Nyní nastává opačný trend, kdy se část prostředků vrací občanům a zvyšuje se míra individuální odpovědnosti.
Pokud odbory nazývají možnost spořit si své prostředky na vlastní účet krádeží, pak bychom mohli ve stejném duchu nazvat krádeží zvyšování sazby důchodového pojištění v minulosti. Z tohoto pohledu pak vláda navrhuje jakousi částečnou restituci a vrácení prostředků těm, kteří si je vydělali, aby o nich sami rozhodli.
Ačkoli socialistická opozice zároveň vládu kritizuje za asociální a protirodinnou politiku, důchodová reforma přináší jednoznačné posílení mezigenerační solidarity. Prostředky již nebudou výlučně projezeny v současnosti na úkor dluhu zanechaného budoucím generacím. Vyšší zdanění současné spotřeby a následné zapojení privatizačních prostředků pro kryti transformačních nákladů znamenají odlehčení tíživého břemene v budoucnosti.
Za výrazný nástroj prorodinné politiky považuji dědictví naspořených peněz v navrhovaném kapitálovém pilíři. Dalším důležitým prvkem bude možnost posílat procentní bod z platu přímo rodičům-důchodcům. Představovala bych si mnohem větší rozsah tohoto opatření. Jsem nicméně ráda aspoň za tento minimální prorodinný aspekt důchodové reformy, který povede k zesílení rodinných vazeb, jež byly dlouhodobě oslabeny sociálním státem socialistického typu.
Helena Langšádlová, místopředsedkyně Rozpočtového výboru PS PČR
