Já tady k tomu bodu vystupuji již poněkolikáté. Poněkolikáté jsem se snažila o to, aby byl zařazen přímo bod Informace vlády o připravované dostavbě jaderné elektrárny na půdu Poslanecké sněmovny. Někdo by mohl říct, je to věc jenom ekonomická, týká se to energetiky, byť tento zákon se týká a jmenuje se O opatřeních k přechodu České republiky na nízkouhlíkovou energetiku. Ale já jsem pevně přesvědčena, že tento zákon se týká i naší bezpečnosti.

Jsem pevně přesvědčena, že to souvisí s naší zahraničně politickou orientací. Souvisí to s tím, jak nás budou do budoucna vnímat spojenci, souvisí to s tím, jestli si do budoucna zachováme svou suverenitu, svobodu, budeme zemí demokratickou, pevně provázanou se zeměmi Severoatlantické aliance a Evropské unie. My nemůžeme na dostavbu jaderné elektrárny pohlížet jenom jako na projekt ekonomický řešící nějaké energetické potřeby.

Já si v posledních měsících říkám, jaká je motivace. Co se to vlastně okolo nás děje? Protože o tom, že pan prezident velmi inklinuje k nedemokratickým režimům - do Číny se dokonce jezdí učit spravovat společnost, o tom víme. Ale musím přiznat, že to, když odjel pan premiér do Maďarska, aby se učil, jak řídit otázku pandemie, tak mě to přesto velmi, velmi, zarazilo. Odjel do země, která naprosto nezvládá řešení této krizové situace.

A když se zastavíme v tom Maďarsku. To je jedna ze zemí, která je sice v Evropské unii, je v Severoatlantické alianci, ale mnohými spojenci je vnímána již jako nespolehlivý partner. A jedním z důvodů je i jejich rozhodnutí, aby jejich jadernou elektrárnu v Paksi stavělo Rusko.

Nutno dodat, že ani toto rozhodnutí nebylo šťastné, protože tato elektrárna, tento projekt má velké zpoždění. A je potřeba říci, že i kdyby došlo, a já to považuji za naprosto nepřijatelné, k rozhodnutí oslovit nebo dokonce vybrat Rusko, tak i ze zcela praktických důvodů to nepovede ke stavbě jaderného bloku a k zajištění té elektřiny, o kterou by nám mělo jít, protože Rusko resp. Rosatom má v tuto chvíli rozestavěno deset elektráren, má na to dva týmy a ty stavby se zkrátka významně prodlužují. Takže i pro ty, kterým jde opravdu o to, aby tady ta kapacita byla, tak by měli velmi zvažovat tuto otázku, byť už ne z bezpečnostních, tak i zcela praktických důvodů.

Někdy tady zaznívá, proč nám vlastně vadí oslovování Ruska, protože tady opravdu nejde o vylučování, tady jde o oslovování těch firem. A někdy i pan premiér nebo pan vicepremiér používají argumenty: Vždyť se podívejte, Německo postavilo nebo staví Nord Stream 2 nebo staví Nord Stream 2. Francouzi nebo Italové si občas s Čínou taky zadají. No, je to naše velká slabina, zemí Evropské unie. Protože my opravdu zvládneme obstát jenom v situaci, kdy budeme jednotní. Právě vůči Číně a Rusku do budoucna. Ale ten rozdíl mezi námi a Německem je v tom, že Německo je v podílu HDP na světě na čtvrtém místě se čtyřmi procenty a my na 44. místě s 0,25 % A samozřejmě i počet obyvatel a politická síla je jiná. A ta spolupráce mezi Ruskem a Německem, která bohužel má i své historické konotace a my bychom to měli sledovat velmi bedlivě i do budoucna, tak je zkrátka nesrovnatelná. Česká republika v rámci Evropské unie je středně velká země, ne malá, ale přesto, v rámci světového jsme spíš menší země. A zatímco spolupráce mezi Německem a Ruskem se nám nemusí líbit, ale nebude mít nikdy pro Německo tak devastující politické dopady, jako to může mít pro nás.

Já už jsem to tady říkala včera, když se podíváte do ruského tisku, ale i do slov ruských představitelů, tak velmi často z toho zaznívá přepisování historie, i té historie, která je pro nás, pro mě určitě, nesmírně citlivá, jako je rok 1968. A je naprosto zřejmé z těchto vyjádření, že Rusko, ruští představitelé, stávající režim, naši zemi pořád vnímají jako sféru svého vlivu. My bychom měli opravdu před tím než tento zákon bude projednáván ve třetím čtení, tady projednat všechny souvislosti. A to bohužel, a to je i to, o čem tady hovořili kolegové, k tomu tady nedošlo, přestože o to již mnoho měsíců prosíme. Na jednání pana premiéra a dalších s předsedy stran například zaznělo a pan vicepremiér během toho dne dvakrát změnil, a to souvisí s tímto zákonem, to naprosto souvisí s tímto zákonem, dvakrát změnil pohled na to, jak by tato klíčová stavba měla být financována. Jestli stoprocentně, jestli záruky, jakým způsobem. A je naprosto zřejmé, že i to financování musí být před vypsáním výběrového řízení, ale podle mě i před schválením tohoto zákona ujasněno. My máme právo na tyto informace, protože tyto informace resp. ta rozhodnutí, i ta ekonomická rozhodnutí, budou mít naprosto bezprostřední vliv na rozpočty. Já jsem dokonce přesvědčena, že ještě před tím, než bude jakékoli výběrové řízení vypsáno, tak musí i ten způsob financování projednat přímo Poslanecká sněmovna, protože ta zátěž do budoucna z toho financování dostavby jaderného zdroje bude zkrátka zátěží, o kterých budou rozhodovat poslanci ještě v několika volebních obdobích v této Poslanecké sněmovně. My nemůžeme pokračovat, aniž bychom měli toto vyjasněno.

Je potřeba říci, že jsem velmi znepokojena i z toho, že podklady, které ČEZ dostal na jednání předsedů poslaneckých stran, nebyly přesné. Jsem velmi znepokojena, že nebyli předsedové poslaneckých stran správně informováni, nedostali všechny informace a dá se prokázat - a mrzí mě to, pane vicepremiére - že některé ty informace byly přímo nepravdivé. Týkalo se to časů, týkalo se to finančních prostředků a týkalo se to např. toho, že vlastně do těch tabulek byly zařazeny i jaderné elektrárny a porovnávány, které vlastně jsou v jiné kapacitě než ta, kterou bychom měli poptávat. A než vlastně to, co tam bylo avizováno. To je také velmi znepokojivé.

A mluvila jsem tady již o tom několikrát, a to je otázka bezpečnostní, a to je otázka toho, že, a pořád o tom hovoříme - já jsem přesvědčena, že Rusko a Čína nemají být zkrátka osloveni proto, že nejenom, jak tady říkal kolega Lipavský, že stačí si otevřít noviny a stačí se podívat i do těch cizojazyčných, ale právě proto, že to nedoporučuje zpravodajsko-bezpečnostní komunita, která na to zpracovala podklady. Je pro mě nepřijatelné také to, že ten materiál, ten původní v režimu Vyhrazené nedostali k dispozici ani předsedové stran. Nevím, co před nimi tajíte, nevím, co vás k tomu vede, ale je to nepřijatelné, protože o naši bezpečnost by nám mělo jít na prvním místě.

Je nepřijatelné také to, aby firma ČEZ, která má uzavřenu smlouvu se státem, a v této smlouvě se firma ČEZ zavázala promítnout bezpečnostní požadavky do zadávací dokumentace. Podle informací, které se nakonec dostaly i do médií, k tomuto naprosto nedošlo. A není možné, aby firma ČEZ takto nesplnila svůj závazek vyplývající ze smlouvy mezi státem a ČEZ a aby na to vláda, resp. Ministerstvo průmyslu a obchodu, které za to nese zodpovědnost, nereagovaly, nedožadovaly se toho, nedožadovaly se toho a nehájily bezpečnostní zájmy České republiky. Protože všichni členové vlády, ať už zastávají jakýkoliv resort, tak jsem přesvědčená, že jejich povinností je hájit bezpečnostní zájmy České republiky, i když v tuto chvíli sedí třeba na resortu ekonomickém.

Stejně tak jsem tady několikrát již zdůrazňovala, že není možné současně nerespektovat bezpečnostní zájmy a současně postupovat a domáhat se výjimek podle zákona 29a, Zákona o zadávání veřejných zakázek. Já si myslím, že toto není možné jak z hlediska naší legislativy, jsem přesvědčena, že pak by měl zasáhnout i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, ale pak taky nelze se vůbec divit, že náš projekt nebude úspěšný, protože narazí na úrovni Evropské komise.

K tomu, co jsem tady říkala, by určitě bylo dobré si připomenout to, co vlastně vyšlo i v iROZHLAS, kdy vlastně tyto informace se dostaly novinářům do ruky a ti to zpracovali takto. Návrh zadávací dokumentace na tendr ke stavbě nových bloků Jaderné elektrárny Dukovany podle tajných služeb a Ministerstva vnitra a zahraničí dostatečně nezohledňuje bezpečnostní zájmy státu.

A to je přesně to, co jsem říkala, a dokazují to tyto dokumenty, že ty bezpečnostní zájmy státu definované v těchto podkladech, ale část z nich bohužel nedostává politická reprezentace do rukou, nezohledňují bezpečnostní zájmy státu.

Pane vicepremiére, vy jste několikrát řekl, že byste si přál politický konsenzus, protože je bezpochyby, že takto strategicky významné a dlouhodobé projekty politický konsenzus vyžadují, tak aby třeba, tak jako to tuhle říkal můj kolega Marian Jurečka, kde říkal: když budou osloveni ti rizikoví partneři, jakmile budeme mít podíl na vládě, projekt zastavíme. To přece není rozumná cesta, to pak není dlouhodobě udržitelný projekt. Proto je velmi důležité, aby se tento politický konsenzus hledal v takto dlouhodobých strategických projektech. A tady vlastně Radiožurnál říká, že získal klíčový dokument, seznam zásadních připomínek, jež k dokumentu společně sepsali zástupci všech zmiňovaných institucí, a doporučují vůbec neoslovovat rizikové uchazeče. A za ty vláda už v květnu podle Deníku N označila Rusko a Čínu. Ne my, vláda, vláda svým rozhodnutím.

Pro mě je tohle něco naprosto nepředstavitelného. Vláda vlastně přijme za své doporučení bezpečnostních institucí, vláda svým rozhodnutím v květnu označila Rusko a Čínu za rizikové - a v lednu, nebo dneska už v únoru roku 2021, tatáž vláda zvažuje oslovení Ruska. To přece nemá naprosto žádnou logiku. To nám přece musíte vysvětlit. A opakovaná slova o tom, že v tom případě je možné toho uchazeče vyloučit v průběhu nebo na konci, to není pravdivá informace, byť s politováním musím říct, že jste ji, pane vicepremiére, několikrát řekl. Na setkání předsedů politických stran s panem premiérem jasně zaznělo, že to sice teoreticky samozřejmě vláda udělat může, může v průběhu nebo na konci tendru kohokoliv vyloučit, avšak bude platit peníze, protože tohle v rámci arbitráží nebude možné ustát. A ty náhrady při vyloučení uchazeče, pokud se to neudělá hned na počátku, nebo respektive neosloví se, nebude platit ČEZ, ale ty bude platit vláda, to znamená my všichni daňoví poplatníci, a to v situaci, kdy opravdu naše ekonomická situace ani do budoucna není a nebude dobrá. Copak my si toto můžeme dovolit? Můžeme si dovolit, abychom dostali stát do této situace? Je tady potřeba zdůraznit, a také už jsme se o tom několikrát bavili, že zpracování jenom té žádosti nebo podkladů pro účast v tom tendru pro ty uchazeče bude stát až 1 miliardu korun. To jsou opravdu velké prostředky, vynaložené prostředky, a pokud by potom byli v průběhu času uchazeči vyloučeni, tak by pravděpodobně opravdu uspěli u arbitráže. A my přece nemůžeme chtít, aby budoucí vlády a občané nesli tuto tíži. Já si myslím, že toto je velmi nerozumný postup.

Velmi často také zaznívá to, že vlastně ti tři uchazeči to neumějí postavit, to znamená z těch demokratických zemí, že bez toho, že by Rusko bylo součástí konsorcia, to nelze postavit, anebo ještě zaznívá informace, že v takovém případě by byla nedostatečná soutěž, a tudíž by ta dodávka byla dražší.

Já jsem se v této věci, a zapomněla jsem ten papír na stole, ale já vám to zopakuji tak, jak to je, a komukoliv z vás i velmi ráda přepošlu, obrátila na pana vládního zmocněnce, pana Míla, se třemi dotazy.

Ten první dotaz zněl: Umějí tři uchazeči z těch demokratických zemí - Francie, Spojené státy a Jižní Korea - každý z nich a samostatně dodat jadernou elektrárnu pro ty naše poměry a může každý z nich tuto nabídku dát? A pan vládní zmocněnec, já si pak případně pro to dojdu, abych vám to citovala přesně, mi na tuto otázku jednoznačně odpověděl, že umějí. Opravdu není pravda to, co se tady někde šíří, a někteří, a radši nebudu mluvit ani kdo, to tady několikrát deklarovali: bez Ruska to nepostavíte. Takže první informace je, že všichni tři uchazeči z demokratických zemí umějí postavit jadernou elektrárnu samostatně. A také není pravda to, co se tady někdy šíří, že vlastně ten americký a jihokorejský projekt je téměř tentýž a že by to podali jenom společně. No, já jsem si tyto informace zjišťovala a samozřejmě v těch 70. letech, když Jihokorejci začali stavět jaderné elektrárny a většinu z nich na území vlastního státu, tak to byla opravdu americká licence. Ale od té doby už vyvinuli vlastní projekty, a víte, že teď velmi úspěšně postavili jadernou elektrárnu ve Spojených arabských emirátech. Takže to byla první otázka. Ano, všichni tři bez Ruska, bez Číny umějí postavit a dát nabídky na dostavbu jaderné elektrárny.

Druhá otázka zněla, jestli to lze i bez toho, že by Rusko nebo Čína byly součástí konsorcia. Protože jistě víte, pane vicepremiére a ostatní, že tady je dneska už pět demokratických stran, které jasně vyjádřily to, že je pro ně nepřijatelné Rusko i Čína nejenom jako hlavní dodavatel, ale i jako subdodavatel, účastník konsorcia. A velmi bych chtěla ocenit i pozici sociální demokracie, která také vyjádřila, že nechce, aby Rusko a Čína byly účastníky tendru, a vlastně to, co pan vicepremiér Hamáček podepsal. Takže odpověď pana Míla byla, že ano, opravdu, nejenom že ti tři to umějí, ale že vlastně je to možné, aniž by Rusko a Čína byly i součástí konsorcia.

A třetí otázka zněla - a já si potom pro to dojdu a ještě se přihlásím - jestli to bude mít zásadní vliv na cenu, protože to je velmi častý argument členů vlády: když budete omezovat počet účastníků, bude to mít vyšší cenu, bude to mít vliv na výkupní cenu. A i na tohle mi pan vládní zmocněnec odpověděl, že to nebude mít zásadní vliv na cenu, že tím, že se osloví ti tři, tak že je to dostatečně kompetitivní prostředí a nebude to mít výrazný vliv na cenu. A to je také pro nás pro všechny velmi důležitá odpověď, protože o to nám jde.

A v této souvislosti bych chtěla ještě říci - já nevím, jak chcete pokračovat v tomto tématu, když i na zasedání vládního výboru pro dostavbu jádra v listopadu, prosinci pan premiér řekl, že dokud nebudou jasně stanoveny výkupní ceny, nelze pokračovat. Na setkání s předsedy stran pan premiér jasně řekl, že dokud nebude ujasněno financování, nelze pokračovat. A tento zákon naprosto bezprostředně souvisí s těmito otázkami, které jste nám nenechali projednat, neinformovali jste nás. Vy jste nás neinformovali. Ty výbory, které k tomu také měly co říct, a to bych chtěla říct, že je zejména výbor zahraniční a bezpečnostní, nedostaly příležitost tuto otázku vůbec projednat a to považuji za naprosto nepřijatelný stav.

Já si myslím, že nám všem jde o to, a věřím, že většině z nás jde o to, aby i do budoucna naše země byla suverénní, svobodná, bezpečná, abychom byli pevnou součástí Evropské unie a Severoatlantické aliance. A věřím, že stejně jako mě, tak i vás znepokojují některé poznámky našich kolegů. Už jsem to tady říkala. Mě v létě navštívil jeden francouzský senátor a on mi tak říkal, no, vy už jste asi ztraceni, že jo, vždyť jako váš prezident je proruský, pročínský, tak to vy už jste vlastně asi tak jako ti Maďaři, jako jste vy ještě, jak vy to máte? Já jsem ho ujišťovala, že ne, že my nejsme ztraceni, že se to určitě všechno podaří po dalších volbách zvrátit. A já v to pevně věřím.

Ale opravdu, dámy a pánové, my si takhle nemůžeme zahrávat s naší budoucností, protože jsou věci, které jdou napravit, jsou věci, které jdou zvrátit. Vlastně velká část zákonů, které projednáváme, tak jdou nějakým způsobem ještě změnit. Ale dobře víme z historie, že když se pokazí ta základní zahraničně-politická orientace, když se zkrátka ta země vydá jiným směrem, když se stane, dokonce dostane do vleku nedemokratických režimů, tak se to potom napravuje mnohdy desetiletí. A my, kteří jsme to zažili, jsme na to velmi opatrní.

A právě proto takový projekt, jako je tento projekt, není projektem jenom energetickým, ekonomickým. Tento projekt má naprosto jednoznačně bezpečnostní geopolitické dopady. Takovýto projekt je symbolický. Přece my nechceme, aby si tady jako Putinovo Rusko zapíchlo vlajku uprostřed našeho území další dobyté území. Tak ty my máme taky.