Moldavané se mohou od včerejška těšit cestování do EU bez víz. Co najednou přimělo EU se takto rozhodnout? Patrně je to loajální až lokajská politika této postsovětské republiky vůči EU a NATO, hnaná strachem ze stále sílícího Ruska a přítomností ruské armády v sousedním Podněstří. Moldavsko se může takto jistě těšit na budoucí členství v obou těchto institucích.
Bez ukrajinské krize by na zrušení víz pro občany Moldavska nikdy nedošlo.
Vízová politika EU vůči evropským postsovětským republikám byla až do vypuknutí ukrajinské krize nepřející k uvolnění vízového režimu.Tento zahraničněpolitický přístup byl odůvodňován bezpečnostními riziky pro EU. Tato politika dle mého soudu byla od počátku špatná, a měla za následek jen znechucení obyvatel těchto zemí, kterým cestování do EU bylo takto ztíženo.
Občanům Ukrajiny bylo již průběhu tvz. Oranžové revoluce 2004 slibováno zrušení víz pro cestování do EU. Zůstalo jen u slibů. Po prezidentských volbách v roce 2010 bylo slibováno čerstvě zvolenému Viktoru Janukovičovi při návštěvě Bruselu totéž. Nic z těchto slibů nebylo splněno. Nelze se tedy divit občanům postsovětských republik, že byli a jsou ze slibů ohledně zrušení víz do EU otráveni. Kdo někdy cestoval na Ukrajinu, tak mi jistě dá za pravdu, jaká nepříjemná procedura při překonání těchto hranic ho čekala. A to nemluvím o získání schengenského víza, které stojí i nemálo peněz.
Vízová politika jako nástroj zahraniční politiky do moderní Evropy nepatří. Bezpečnostní problematika by měla být řešena orgány k tomu určenými.
Vízová politika EU vůči zemím bývalého SSSR se ukázala jako kontraproduktivní a je napravována jen pod tlakem okolností. Nepochybně byla i jedním z článků vedoucí k ukrajinské krizi.