no já nebudu tak, řekl bych možná kritický k tomu návrhu zákona 416. Já už jsem k němu několikrát hovořil a musím říct, že samozřejmě mně také některé věci vadí, mrzí mě, jakým způsobem se připravuje tento nejdůležitější zákon pro naše hospodářství. Dneska, když jsem si otevřel televizi, tak mám pocit, že všichni sledují klecový chov slepic a dálnice se jaksi v televizi vůbec neobjevily. Já teda musím říct, že bohužel na to, že to je - a já už jsem to tady říkal...(Řečník reaguje na poznámku ze sálu.) Slepice na dálnici, ano, pane předsedo, slepice na dálnici, rozumím tomu. Musím říct, já už jsem to říkal dřív, že na to, jak je to důležitý zákon, že ta příprava by měla vypadat trochu jinak. A je také pravda to, co říkal pan kolega Polanský, že vlastně dát do toho návrhu zákona pozměňovací návrh kolegy Kolovratníka, který je samozřejmě prokonzultován s ministerstvem, to si nedělejme iluze, který zásadním způsobem mění tu přípravu, tak je to minimálně zvláštní, tento způsob.

A já se také vrátím do minulosti, protože tehdy jsme tady dávali dohromady seznam, tehdy to také vlastně byl poslanecký návrh, kde jsme to ale konzultovali přímo s ministrem dopravy Ťokem, kde došlo k nějakým dohodám a nebylo to vůbec jednoduché, a tehdy jsme dávali dohromady seznam staveb, které měly být zásadní pro rozvoj České republiky a už tehdy to byl velký problém. Už tehdy jsme se prostě neshodli na některých věcech. Nakonec, aby to prošlo, jsme ty ruce zvedli a dostaly se tam některé stavby, které podle mě tam být neměly, podle jiných kolegů ano, ale já jsem žil v představě, že tento seznam by měl být strategickým seznamem na dobu, kdy je reálné ty stavby postavit. To znamená nedávat tam všechno, co nás napadle, všechno, co nás trápí, ale opravdu reálný seznam investic, které je potřeba udělat v nejbližší době. Bohužel se tak nestalo. Tady to vedeme k dokonalosti, tady dáváme další věci jako jaderné elektrárny, vodní nádrže a já si myslím, že to je nebezpečný krok, velmi nebezpečný krok. Samozřejmě nikdo mě nemůže osočit z toho, že bych nechtěl stavět vodní nádrže, nechtěl stavět jaderné elektrárny. To prosím tak není, ale ten systém se mi nelíbí. To je potřeba říct, že takhle by se to nemělo dělat.

Padl tady také názor, že v řadě případů těch pozměňovacích návrhů je nesoulad ministerstev. No to je pravda, ale na druhou stranu to bylo vždycky. To bychom se nehnuli z místa. Prostě každé ministerstvo hájí trochu jiné své zájmy a pokud to nebude jednotné v této oblasti, tak se nikdy neposuneme dál. To je potřeba si říct. Takže ten problém já tam nevidím. Já vidím problém v tom, že teď máme před sebou 40 pozměňovacích návrhů, z toho fakt jeden jediný možná stojí za zmínku, to je ten tzv. polský nebo německý(?) model. Já bych šel ještě dál, ale to by bylo potřeba připravit, aby to bylo jednodušší. A myslím si, že řada těch pozměňovacích návrhů podle mě naopak ten zákon znepřehledňuje, znejisťuje to právní systém České republiky a že pokud bychom to schválili tak, jak prošly všechny pozměňovací návrhy nebo všechny, které tady jsou, tak prostě ten zákon nebude dobrý, nebude to krok správným směrem a pak, pokud některé návrhy pozměňovacích návrhů k zákonu projdou, tak já navrhnu našemu klubu, abychom ten výsledek nepodpořili, abychom se zdrželi. Ale musím říct, že to chceme, chceme urychlit výstavbu.

A ještě mi dovolte, abych řekl jednu věc. My se tady legislativně můžeme snažit, jak budeme moci, ale pokud se nikdo nezamyslí nad systémem té vlastní realizace, jak té přípravy, tak těch staveb, tak prostě se budeme posouvat dopředu pouze velmi malými krůčky. Mám teď na mysli přípravu, tu reálnou přípravu těch staveb v ŘSD. Prosím vás, podívejte se na to, já už jsem o tom tady někdy mluvil, to je fakt tragédie. My jsme udělali územní rozhodnutí po 504 dnech, to už jsem tady říkal, udělali jsme ho na první pokud, dokonce Děti Země, pan Patrik nás pochválil, jak jsme dobří, jak jsme otevření, veřejní. Nevím, jestli náhodou nepřehlédli, že stavíme dálnici z druhého konce, ale to já neumím posoudit, tohleto. No a teď si vezměte, územní rozhodnutí platí. A víte, kdo byl nejvíc překvapen? No ŘSD! My budeme muset něco dělat! A jestli si myslíte, že okamžitě začali zpracovávat znalecké posudky na pozemky a stavby, o kterých vědí už léta, že se to prostě začne připravovat, no tak to se teda pletete. To začíná až teď. A který máme měsíc? No červen, to je prakticky půl roku. Takže já říkám, můžeme tady dělat co chceme, pokud se nezmění systém přípravy a výstavby, tak prostě to takto nepůjde.

Proto já říkám, že jsme v tom polském modelu měli jít ještě dál, udělat platné územní řízení a pak vysoutěžit firmu, která to postaví a zařídí všechny dokumenty, které je potřeba k realizaci té stavby. To mě mrzí, že k tomu nedošlo, je to revoluční, samozřejmě tady by se zase ozvali ti, kteří si myslí, že právo všech těch zelených institucí, organizací je nad právo České republiky, občanů České republiky, těch ostatních, kterých je jasná, drtivá většina. Ale prostě to se bohužel nepodařilo.

Takže já musím říct, že mám s tím velký problém na dnešním jednání, protože když se podívám na ty pozměňující návrhy, je jich kolem 40, tak jako opravdu jestli toto projde, tak ten zákon je k ničemu dle mého soudu. Myslím si, že až budeme teď hlasovat ve třetím čtení, tak bych poprosil pana zpravodaje, aby každé to číslo pozměňujícího návrhu vysvětlil, i když to bude trvat delší dobu, o co jde. Protože fakt, nezlobte se na mě, nechci seznam, ve kterém budou jaderné elektrárny, vodní nádrže a podobné další prostě nápady, které tady vznikly z pléna ad hoc. Myslím si, že některé nápady, které tam jsou, které vracejí ten zákon do té předchozí podoby, že by se zase mohli všichni k tomu vyjadřovat, což samozřejmě principiálně není špatně, ale musí to být v nějakém systému, musí to být jednou a už neopakovat, ... (?) podobně, tak pokud toto se nám dneska povede provést, tak pak jsme ochotni tento návrh zákona podpořit.

Znovu opakuji, nesedí mi tvrzení pana ministra, a není to nic proti němu, on je v tom trochu nevinně, protože on nastoupil na ministerstvo, kdy tento návrh zákona už byl v běhu. To si řekněme na rovinu. Ten start vůbec nebyl šťastný, protože to se mělo prodiskutovat trošku řekl bych na jiné úrovni. Mělo to projít mezi resorty, protože si myslím, že to je fakt důležitý návrh zákona, neprošlo to, řešíme to možná rychle, a já jsem odpůrcem rychlého řešení návrhů zákonů, protože dobré úmysly, a to už jsme si tady říkali, kolikrát vůbec nestačí. Všichni máme dobré úmysly, každý trochu jiné, a výsledek může být děsivý. Děsivý koktejl, který prostě nakonec skončí katastrofou.

Takže já bych poprosil ctěné kolegyně a kolegy tady na plénu Sněmovny, aby zvažovali, co dneska podpoří, jak se zachovají, a možná si řekněme zásadní otázku: Chceme stavět liniové stavby, nejedná se o jenom o dálnice, aby bylo jasno tady? Chceme to tak, aby to fungovalo? Pak jsme schopni nějakým způsobem se k tomu postavit, některé návrhy možná přijmout, ale berme to jako varování, že tento způsob cesty není dobrý. Je to špatně. Je to špatně, protože opravdu když chceme něco dělat pořádně, a není to na krátkou dobu, protože ten proces dostavby liniových staveb nás čeká, bude složitý, komplikovaný a bude dlouhý, je to na desítky let, když vezmu třeba vrtky, vysokorychlostní železnice, tak bych prosil, abychom příště takové návrhy zákonů připravovali v jiné podobě, abychom měli jasno, aby všichni tady nevznášeli ty pochybnosti, jako že jsem dostal pozměňující návrh v půlnoci a ráno o něm mám hlasovat apod. Myslím si, že je to potřeba připravit lépe.

A když tady někdo bude říkat, že ta doba vlastně už uplynula, že jsme za 30 let s tím mohli něco udělat, tak já vždycky říkám těm, kteří jsou chytří a říkají "proč jste to neudělali vy v 90. letech?", tak bych chtěl připomenout, že v 90. letech, když jste někomu něco řekli, že mu zestátníte, seberete, vyvlastníte, tak to bylo horší než vražda. To je potřeba si říct, ta doba je za námi, prostě ten proces je standardní ve všech demokratických zemích, ale ty parametry musí být zcela jasné, přehledné, všem známé, a pak můžeme uspět.

Dámy a pánové, to je vše, co jsem vám chtěl v tuto chvíli říct, uvidíme, jaká bude ještě další rozprava, v tom případě se ještě přihlásím. Hlasujme s rozumem, ať ten výsledek stojí za to.

Děkuji za pozornost.