Jak se dá likvidovat školství?

Mgr. Ivo Pojezný

KSČM
Vyškov
zastupitel města

Předvolební čas mě naplňoval pozitivním očekáváním, že se konečně po tolika letech posune způsob řízení (dosud spíše neřízení) školství kupředu. Po zveřejnění koaliční smlouvy na mě však čekala studená sprcha. Má očekávání byla ta tam. Část vyhraněná otázkám školství v dohodě mezi stranami nově vzniklé vládní koalice totiž obsahuje o školství pouze zmínku. Na dvou stránkách z celkových padesáti, jež koaliční smlouva obsahuje, se strany zavazují mj. posílit kontrolu úrovně vzdělávání, zvýšení podpory mimoškolních aktivit a další body, které jsou bez konkrétních postupů, jak jich docílit, jen obecnými formulacemi.

Velmi bych uvítal prosazení kariérního řádu, o němž je též zmínka v koaliční dohodě. Určitě by pomohl opět alespoň trochu vrátit učitelům jejich společenskou prestiž. Nicméně v tomto společenském zřízení, kde jediným měřítkem jsou peníze, s sebou kariérní postup musí nést také finanční ohodnocení. Jinak nemá smysl.

Jsem rád, že se strany nové koalice zavazují nezavést školné či skryté školné v podobě zápisného. Už dnes studium na vysokých školách spoustu rodinných rozpočtů zatěžuje tak, že si studenti místo času, ve kterém mají studovat, musí přivydělávat. Uvidíme, jak se k návrhu KSČM zvýšit sociální stipendium postaví poslanci nové vládní koalice při hlasování v Poslanecké sněmovně. Je to totiž v souladu právě s koaliční smlouvou, která praví, že „vzdělání nesmějí být do cesty stavěny žádné institucionální, zákonné nebo sociální bariéry“. Rád bych zmínil, že to, jaké máme či budeme mít učitele, ovlivňuje to, jaké budeme mít děti. Proto potřebujeme kvalitní a vzdělané kantory, jejichž hlavní náplní bude učit a vychovávat. A když se peníze v rozpočtu najdou na takovou věc, jako jsou čtyři tisícovky kapesních Biblí, mohly by se najít i na platy učitelů nebo na vybavení škol. Vždyť místo těchto Biblí jsme mohli mít dvacet tisíc výtisků učebnic.