Tak se rozprodaly, často za velmi záhadných okolností, o kterých dnes stěží může někdo říct, že byly křišťálově čisté, stovky a stovky podniků. Nemalá část z nich byla vybudována ještě v předválečném období a spousta dalších velmi dobře prosperovala. Tak byly vytunelovány desítky let tvrdé práce našich předchůdců. Zčásti jsme prodali a zčásti si nechali rozkrást minulost.
Zdálo se, že privatizace je u konce. Český bankovní sektor, který se na privatizaci aktivně podílel, ovšem začal mít problémy. Vláda přistoupila k masivní sanaci bank, která české daňové poplatníky stála stovky miliard korun. Pak byly banky prodány. Dnes nemá Česká republika jediný komerční bankovní ústav v rukou státu. V devadesátých letech se také privatizovaly vodárny a spousta přírodních zdrojů v naší zemi. Začala tím privatizace současnosti.
Dlouhou dobu jsem si nedokázal představit, co vše je možné privatizovat. Nedávno jsem psal o tom, že nepovažuji za vhodné privatizovat železniční dopravu. Podobně si nemyslím, že vzdělání je komodita. Student prostě není zákazník, stejně jako pacient. Nesmyslné neoliberální teze o tom, jak má být stát malý a štíhlý, se ukázaly nejen jako nefungující, ale dokonce jako nebezpečné pro občany daného státu. Abych tuto svoji tezi vysvětlil, nepotřebuji dlouhé filosoficko-ekonomické pasáže. Stačí poukázat na události souvisejícími s výbuchy ve Vrběticích. Ukazuje se, že se bohužel nejedná zřejmě o ojedinělý případ, ale systémové selhání. To dokazuje i případ skladované munice ve Slatině u Vysokého Mýta.
Pokud už došlo k privatizaci muničních skladů, což byla první chyba, stát měl zavést velmi přísnou kontrolu. Slova pravice, že stát má nechat podnikatele na pokoji a oni pak budou férově a poctivě vykonávat svoji práci, se jaksi nenaplnila. Zvláště v otázce bezpečnosti potřebujeme silný stát, který může efektivně dohlížet na zákonnost, aby se nám pak neopakovala např. metylalkoholová aféra, ale ani zmiňované excesy se soukromými sklady munice. Ale také stát konkurenceschopný, který občanům nabídne alternativu k privátním subjektům.
Ivo Pojezný, poslanec PS PČR KSČM
