Neuvěřitelně tragická byla ztráta velmi blízkých vazeb na podniky, pro které se studenti a učni připravovali. Tuto „oborovou odluku“ tehdejší ministr Ivan Pilip zdůvodňoval nedostatečnou teoretickou přípravou učňů a studentů. Přitom bylo všem jasné, že chtějí odbřemenit privatizované podniky a zbavit je této pro ně železné koule na noze. Při dnešním nedostatku odborníků a řemeslníků na pracovním trhu to pochopila i pravicová část politického spektra, ale raději o tom moc nekřičí do éteru, aby se sami neusvědčili z vlastní hlouposti. Tak není divu, že o učňovské obory je rok od roku stále menší zájem. Jen za posledních patnáct let se snížil počet jejich absolventů zhruba o polovinu. Největší úbytek je zejména u stavebních oborů. Naopak je dobré, že v posledních pár letech roste zájem o elektrikářské a strojírenské profese.
Nicméně přetrvává neřešený problém kvalitní odborné přípravy u moderních strojů a přístrojů, na které školy, respektive jejich zřizovatelé, nikdy mít nebudou. A tak stále narůstá odtrženost velké části učilišť od reálných nároků ekonomické sféry na jejich budoucí nedostatečně připravované pracovníky. Kvalifikovaný pracovník na velmi drahých strojích je meta, kterou by rád dosahoval každý zaměstnavatel, ale bez jejich přičinění jí nedosáhnou.
Existuje ještě jedna možnost, ale na tu nikdo reálně uvažující nespoléhá. Pokud by stát dostatečně financoval odbornou přípravu nákupem nejmodernějšími a tedy i nejdražšími přístroji a technikou, na které se budou studenti „zaučovat“ a nahradí to, co mohou mít v podnicích, pak se jistě jejich úroveň zvýší. Zřizovatelé těchto škol, což jsou většinou kraje, na to nemají. Že by ministerstvo školství dostalo ze státního rozpočtu spoustu miliard navíc, na to se také nedá spolehnout.