Orbán se aktivně snaží ovládnout soudnictví, veřejnoprávní média a potlačuje ta svobodná. Jeho spojenci z řad oligarchů kupují noviny a zpravodajské servery, které jsou vůči Orbánovi kritické. Například v roce 2020 v důsledku Orbánova tlaku odešli novináři z kdysi silného opozičního média Index.
Propad maďarské demokracie dokazují i různé indexy. Freedom House označil Maďarsko v roce 2017 za „svobodnou zemi“ a udělil mu skóre 76 ze 100. Dnes ji považuje jen za „částečně svobodnou“. Je to jediná země v EU, která má toto označení. A s aktuálním skóre 65 ze 100 se mimochodem umístila níž než třeba Jihoafrická republika nebo Indie.
Viktor Orbán kdysi pomohl vyvést svou zemi z jednoho autoritářského režimu, aby se o dvě dekády později rozhodl vybudovat ten svůj. Od silných lídrů by třeba občan čekal, že se o svůj lid postará v době krize. Ale ani to není v případě Orbána pravda. Na začátku pandemie COVID-19 zaznamenalo Maďarsko zdaleka největší propad HDP ze zemí V4. A spolu s Bulharskem a Bosnou a Hercegovinou se Maďarsko umístilo mezi TOP 3 evropských zemí s nejvyšším množstvím úmrtí na 100 000 obyvatel. Ani bratříčkování s Čínou výměnou za vakcíny jim nepomohlo.
Autoritáři zkrátka nejsou receptem na úspěch země. Mají na něj dohlížet silná a nezávislá média, která neustále koukají politikům pod prsty. Ale slabý dohled mezitím umožnil spojencům Orbána rozebírat národní rozpočet i evropské finance, které mohly přispět k rozvoji právě těch maďarských regionů, které FIDESZ volí ve velkém. Pomohl mu vyhrát parlamentní volby po pandemii, kterou objektivně nezvládl. Orbánova neliberální demokracie totiž není klíčem k úspěchu.
