Děkuji. Vážný pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové pod číslem 401 projednáváme sněmovní tisk, který je novelou občanského zákoníku. Klub SPD tento návrh předložil letos v únoru. Bylo k němu vypracováno stanovisko kompatibility s právem EU, které konstatuje, že je kompatibilní. Vláda vydala v březnu stanovisko, které vyjadřuje nesouhlas.
O co v tomto návrhu jde? Jde o úpravu § 1932 občanského zákoníku, který v současném znění říká, že má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. Toto je současné znění zákona. V odstavci druhém, a ten je nutné také doplnit, protože se mění, se říká, že určí-li dlužník, že plní nejprve na jistinu, úročí se náklady i úroky. Jinými slovy řečeno, současný návrh zákona dává možnost dlužníku stanovit pořadí splácení toho, že když přichází splátky, jestli se prvotně započítávají na příslušenství, ať už je definováno tím širším vývojem, nebo na jistinu. Návrh, který je před námi, tak to obrací v tom, že říká, že primárně se započítává na jistinu. Až když je splacena jistina, tak se začínají splácet úroky. Ten návrh tedy zní v § 1932 tak, že říká, že má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na jistinu, pak na náklady již určené, poté na úroky z prodlení a nakonec na úroky, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli, to zůstává, a v odst. 2 pak říká, že jistina a náklady již určené se úročí úroky a úroky z prodlení se neúročí. I to je totiž praxe, která se děje, že se úročí i samotné úroky.
Cílem, tak jak to definují i v důvodové zprávě, je tedy to, aby posílili postavení dlužníka, zvláště ve spotřebitelských vztazích, a říkají k tomu předkladatelé, že se totiž děje ta situace, kdy samotné úročení je tak velké, že splátky dlužníka nestačí ani na úroky, to znamená, že se nikdy nedostane ke splácení jistiny, a svým způsobem tak neustále odesílá splátky, aniž by měl vůbec někdy šanci svůj dluh splatit. Proto přichází s tímto řešením a s tímto návrhem. Vláda se k tomu vyjádřila na svém březnovém zasedání, a jak jsem zmínil ve stručnosti, ale teď to ještě doplním, konstatovala k němu nesouhlasné stanovisko a ty důvody uvedla ve čtyřech bodech následujících.
Předně se vláda domnívá, že navrhovaná změna § 1932 občanského zákoníku není nezbytná a ani není vhodná. Vláda uvádí, že úprava právní, tak jak je navržena v tomto návrhu změny zákona občanského zákoníku, tak ve srovnání s úpravami jiných evropských zemí je velmi neobvyklá a mohla by působit problémy v běžném hospodářském životě, když vláda doplňuje, že navržená právní úprava by mohla narušit některé stávající finanční produkty, jako jsou např. překlenovací úvěry ve stavebním spoření, reverzní hypotéky nebo dlouhodobé úvěry splácené na konci doby splatnosti, např. prodejem nemovitosti.
Vláda dále nepovažuje za správné, aby bylo vyloučeno úročení dluhu jen z formálního důvodu, kdy dlužník i třeba bez souhlasu věřitele oznámil, že dochází k plnění na jistinu a určené náklady a nikoliv na další příslušenství. Namítá, že pokud by dlužník splatil celou jistinu a určené náklady, tak by odstavec druhý zmiňovaného paragrafu už další úročení vylučoval.
Z ekonomického hlediska není podstatná ta zbývající část dluhu představuje jistinu či příslušenství a vláda konstatuje, že podle jejího názoru dosavadní úprava § 1932/2 občanského zákonu, to znamená, že říká, že určí-li dlužník, že plní nejprve na jistinu, úročí se náklady i úroky, tak definuje jako tu spravedlivější.
Znovu vláda opakuje v bodě tři, že tu úpravu, která je v současném zákonu, tak považuje za standardní a odpovídající evropským trendům. A dále konstatuje, že už v insolvenčním zákoně, a to v § 165 odst. 4, že pokud není stanoveno jinak, tak plnění poskytnuté věřiteli po rozhodnutí o úpadku postupem podle insolvenčního zákona ku spokojení jeho pohledávky se započte nejprve na jistinu, pak na úroky, poté na úroky z prodlení a nakonec na náklady spojené s uplatněním pohledávky.
Podle novely insolvenčního zákona, kterou jsme projednávali letos, myslím, že to bylo v lednu, nejpozději v únoru a schvalovali, tak bylo vloženo do insolvenčního zákona zároveň pravidlo, které říká, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, tak úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení a případná smluvní pokuta, které převyšují v součtu tu původní jistinu, tak se staví až za podřízenou pohledávku, tedy, že jsou spláceny až po úplném uhrazení všech pohledávek. Jinými slovy řečeno, je zde nastaven limit na to, aby to někdy nesmyslně obrovské úročení neznamenalo, že to právě splácí pořád jenom úroky, ale pokud, když se splatí úroky do výše původní jistiny, tak pak už další splátky jdou, až když jsou splaceny všechny ostatní jistiny a dluhy.
Vláda zároveň nesouhlasí se zněním přechodného ustanovení, které považuje za zmatečné a neodpovídající standardní legislativní technice, a z toho dovozuje nesouhlasné stanovisko k tomuto návrhu zákona. To je za zpravodaje vše. Děkuji za pozornost.
