Zákon o volebních kampaních, který nedávno prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně, přináší kontroverzní změny, jež vyvolávají obavy z omezení svobody projevu a vytvoření pomyslného „ministerstva pravdy“.
Vít Rakušan se chystá na velkou misi, prý je připraven stát se premiérem České republiky a nahradit tak Petra Fialu. Tento článek by mohl znít jako aprílový žert, kdyby ovšem nebyl myšlen zcela vážně.
Vláda premiéra Petra Fialy se v posledních letech čím dál více profiluje jako zastánce tvrdého postupu proti takzvaným „dezinformačním“ webům a alternativním názorovým proudům.
Danuše Nerudová, jméno, které donedávna rezonovalo akademickými kruhy, vstoupila na politickou scénu s grácií sobotní talk show.
Petr Fiala, náš (můj tedy ne) premiér s vizí, nedávno prohlásil něco, co rezonovalo českou veřejností i odbornou obcí jako noty na buben: „Za čtyři roky budou Češi mít platy jako v Německu.“
Milí spoluobčané, je čas si připomenout, že žijeme v éře, která bude jednou zlatým písmem zapsána do učebnic dějepisu.
Je česká politická scéna jen další kabaret? Nebo se v ní skrývá důležitá zpráva, že lidé, kteří nás vedou, si skutečně zaslouží víc, než my všichni ostatní dohromady?
Když jsme v listopadu 1989 cinkali klíči, většina z nás věřila, že jsme svědky historického triumfu občanské odvahy. Ovšem jak se ukazuje, naše revoluce možná nebyla tak spontánní a „sametová“, jak jsme si tehdy „mnozí“ mysleli.
Když se mluví o politice, málokdy si ji představíme jako něco, co by šlo snadno vyřešit pouhým stisknutím tlačítka. Jenže co kdyby?
Kontroverze kolem platu první dámy Evy Pavlové vyvolala vášnivé debaty. Informace, že by od prvního ledna 2025 mohla měsíčně dostávat 95 tisíc korun na výdaje spojené s reprezentací státu, rozdělila veřejnost i politické komentátory.
Není to dlouho, co se veřejností začala šířit zpráva, že manželka prezidenta České republiky, generála ve výslužbě Petra Pavla, bude od roku 2025 pobírat měsíční plat na reprezentaci ve výši 95 tisíc korun.
Pirátská strana má za sebou léta snažení, ale jejich největší triumf, automatizace vlády, zůstává neprávem v pozadí.
Svržení atomové bomby s názvem Fat Man (Tlouštík) na Nagasaki 9. srpna 1945 bylo jedním z nejtemnějších okamžiků moderních dějin.
Sankce, sankce a zase ty sankce. Od vzniku konfliktu Rusko versus Ukrajina jich Evropská unie (Českou republiku nevyjímaje) proti Rusku uvalila nespočet. Jenže nic není tak jako dřív, nic není, jak bývávalo.
Pirátská strana se ve snaze zalíbit veřejnosti blýskla dalším skvělým nápadem. Tentokrát představili e-občanku v chytrém telefonu, stejně jako elektronizaci stavebního řízení. Prý se jedná o hudbu budoucnosti a Česko tím trumfne v Evropě všechny.
V prezidentské volbě se opakovalo, že Česko potřebuje prezidenta, který nedělá Česku ostudu. Říkali to hlavně ti, kteří žádná zahraniční média nečetli, zpravidla protože žádný cizí jazyk neznali.
Když v roce 1991 končila Studená válka zhroucením Sovětského svazu, mnozí si mysleli, že přišly ony krásné kapitalistické zítřky. Mělo se přeci vysněný Západ dohnat. Namísto toho jsme se vinou momentální vlády ocitli v nové studené válce.
Hlavní média a jejich političtí šoumeni neustále poukazují na to, jak jsme kdysi žili v době totality a nesvobody. Zdůrazňují, jak všichni byli pod dohledem státní bezpečnosti. Dnes je ovšem situace podobná.
Historie není neměnná; je neustále podrobována novým interpretacím a revizím. To je samo o sobě přirozený a nezbytný proces, který umožňuje hlubší porozumění minulosti.
Petr Fiala, předseda ODS a současný předseda vlády České republiky, nastoupil do své funkce v roce 2021 s velkými sliby a nadějemi, když vytvořil pětidemoliční vládu.
