Jak se nám svět mění každým dnem před očima, začíná být jasné, že jeho život i smrt ovlivňují mezinárodní instituce v čele s Mezinárodním měnovým fondem a Světovou bankou. Navíc vlády USA a dalších zemí vytvořily globální kapitalismus podle svých představ. Volnotržní prostředí bez pravidel. To vyhovuje zejména „rentiérům kapitalismu“. Svět je čím dál více manipulován. V této hře na likvidaci světa a nás všech hrají nemalou úlohu média. Ta jsou často ovládána buď cizím kapitálem, nebo jednotlivci z řad rentiérských kapitalistů.

Čím dál více je zřejmé, že současný typ kapitalismu je silně zkorumpovaným systémem. Média navíc ospravedlňují současný systém. Nejsou jeho kritiky. Jiný model je podle nich špatný, ba přímo nemožný – vždy je pro ně slovo socialismus, systémová změna téměř sprostým slovem. Jenže v době stagnace mezd v globálním měřítku dochází k úplně novému jevu. Tímto jevem je nárůst bohatství elit a plutokracie. Ti všichni, kdo do ní patří, obohatili sebe ne díky práci nebo výnosům z práce, ale díky vlastnictví majetku, patentů, duševního vlastnictví. Poté k tomu můžeme přičíst i vlastnictví aktiv, akcií, bank. Elita, kam patří 1% nejbohatších na světě, tedy ovládá vše, co potřebuje k tomu, aby ospravedlnila svůj ekonomický systém vládnoucí téměř celému světu.

Elita ospravedlňuje svoji existenci demokracií, vlastnictvím médií. Navíc si často napomáhá dotacemi ze státních rozpočtů, dotacemi od národních států a vlád. Ať už to vlády dělají vědomě nebo ne. Všechny lidi tím pádem žene do pasti dluhu, který se stal součástí našich životů. Jak se mění pracovní trh, který utváří práce z co nejlevnější pracovní síly, rozmach automatizace, jsou vytvářeny zisky z pronájmů pro několik málo lidí. Tito lidé poté mají pohádkové příjmy.

Nástup nové ekonomiky na požádání (on-demand economy) uhání kupředu ve jménu nové privatizace sociálního státu a jeho služeb, které jsou poskytovány zdarma. Pokud se národní vlády nevloží do těchto procesů, tak nás česká svět plný sociálních a politických nepokojů. Nepůjde jen o odvary hnutí Occupy Wall Street, ale o něco mnohem většího. Z tohoto důvodu je potřeba, aby národní státy spravedlivěji rozdělovaly zisky, nutily korporace i 1% nejbohatších k tomu, aby daně odváděly zpět do systému. Globální kapitalismus i výše zmíněné 1% nejbohatších na planetě je totiž postiženo tendencí velikého bohatství. To se snaží přeměnit i v politickou moc, která hrozí přerůst v ještě větší závislost nás všech na globálním kapitalismu. Otázka na závěr: máme vůbec dnes demokracii? Dle mého názoru se natolik ztenčila, že postupně mizí do rukou nadnárodních společností a k jejich vlastníkům.