Další perlou z Fialovy sbírky politických pohádek je slib, že „nikdo nebude platit násobky cen energií“. Skutečně? Záchranný „deštník proti drahotě“ sice nad námi roztáhli, ale zdá se, že spíš připomíná starý, děravý hadr. Domácnosti i firmy zvedají obočí a mnou oči nad fakturami za energie, které jim přicházejí, a marně pátrají, kde se ten slibovaný strop nachází. Možná ve stejném světě jako jednorožci a levné potraviny, případně v nějakém tom paralelním vesmíru.

A co teprve legendární „nenecháme nikoho padnout“? Možná bychom měli specifikovat, koho vlastně pan premiér myslel. Banky? Nadnárodní korporace? Protože malé podniky krachují, lidem chybějí peníze na běžné životní potřeby a sociální pomoc se proměňuje ve frašku v režii lidoveckého traktoristy Mariana Jurečky. Možná jsme se jen špatně pochopili – nikdo neřekl, že je nebude nechávat padnout pomalu a bolestivě. 

A na konec mistrovský tah: „Nebudeme zvyšovat daně!“ To je heslo, které by se mělo vytesat do kamene. Protože každý, kdo sleduje realitu, vidí, jak vláda systematicky hledá způsoby, jak lidem z kapes vytáhnout poslední korunu. Zvýšená DPH na různé komodity, „konsolidační“ balíček elektrikáře Zbyňka Stanjury, plný poplatků a zátěží... ale to přece nejsou daně! To jsou jen takové milé příspěvky do SPOLU společné kasy, ne? 

Petr Fiala si za svou systematickou snahu zaslouží poctu – nejen za jeden rok, ale hned za tři! Sedmilhář roku 2023, 2024 i 2025. Možná bychom mu rovnou měli vyrobit trofej. Třeba z toaletního papíru. To bude po dalších „konsolidačních opatřeních“ možná jediný materiál, který si v Česku ještě budeme moci dovolit.