A co víc, do celé akce se mohly zapojit i zahraniční tajné služby, včetně CIA. Ano, čtete správně – Václav Havel a spol. mohli být jen pěšáky ve velké hře tajných sil, a vše, co jsme považovali za spontánní revoluci, se teď jeví spíše jako předem domluvená transformace režimů. (více ZDE)

Rok 1989: Revoluce ve stylu Hollywoodu

Vzpomínáte si na říjen 1989? Možná vám to uniklo, ale v Praze tehdy přistála jedna velmi zajímavá návštěva – Richard Nixon, bývalý prezident Spojených států, se procházel po Karlově mostě, uličkami kolem malostranských paláců a stínem Pražského hradu. Oficiálně se prý přijel podívat na kulturní krásy naší země a snad trochu připomenout svou slávu. Ale co když to bylo jinak? Co když byl R. Nixon hlavní spojkou mezi StB a CIA, která jen připravovala scénu pro nadcházející revoluční události, které měly vyústit v nástup a transformaci kapitalismu dlážděného divokými devadesátkami? (více ZDE)

Není přece náhodou, že právě měsíc po jeho návštěvě začaly události nabírat nečekaný spád. Jakmile R. Nixon opustil republiku, disidenti najednou věděli, kdy a kde se mají sejít, zatímco StB dohlížela na to, aby se všechno odehrálo v klidu a míru. Připadá vám to jako náhoda? Ne, vypadá to spíš jako hollywoodský scénář s pečlivě zrežírovaným dějem. V hlavních rolích: Václav Havel jako disident, StB jako tajní režiséři a CIA jako zahraniční producenti.

Václav Havel – tajný agent, nebo jen oběť manipulace?

Jakmile přijmeme myšlenku, že StB ve skutečnosti řídila revoluci, musíme se zamyslet nad rolí samotného Václava Havla. Na první pohled se jevil jako charismatický vůdce odporu proti režimu, ale co když byl jen nastrčenou figurkou v daleko větší hře? Co když Havel sám nevědomky hrál roli, kterou mu předepsali soudruzi z StB a jejich západní kolegové? Byl to přeci prominentní disident.

Všechno do sebe zapadá. Havel byl neustále pod dohledem tajné policie, ale přesto mohl relativně volně cestovat a komunikovat s disidenty. Zdá se, že jeho zatčení a následné propuštění bylo jen pečlivě inscenovaným divadlem. StB si ho možná vybrala jako ideálního lídra, protože věděla, že právě on bude symbolem, který Západ bude ochoten akceptovat. A kdo jiný než R. Nixon, člověk s bohatou zkušeností s tajnými službami, by mohl tuto roli schválit?

Sametová revoluce jako geopolitická dohoda?

Jak se teď zdá, celý listopad 1989 nebyl ani tak revolucí, jako spíše pečlivě naplánovanou operací na výměnu režimů. Kariérní komunisté, kteří se vyskytovali ve všech patrech tehdejšího systému, potřebovali odejít, ale zároveň si chtěli zachovat určité pozice a vliv, a tak přistoupili k „sametové“ transformaci, kterou koordinovali spolu s CIA. Zatímco občané věřili, že bojují za svobodu, elity už měly všechno dávno dohodnuto. StB a CIA si jen podaly ruce možná ještě před 17. listopadem 1989. A k tomu všemu mohla ještě přihlížet všemocná sovětská KGB, která se v oněch dnech na našem území rovněž vyskytovala.

Co na tom, že demonstrace byly vedeny lidmi, kteří se kdysi specializovali na sledování disidentů? Tihle lidé přece nejlépe věděli, kam a kdy poslat davy, aby vše proběhlo podle plánu. A Západ? Ten byl spokojený, že východní blok padá, aniž by musel do situace příliš zasahovat. Sametová revoluce tedy pravděpodobně nebyla důsledkem hrdinského boje obyčejných lidí, ale promyšlenou strategií na geopolitické šachovnici. Západ se totiž v té době nacházel v ekonomické krizi z nadvýroby a potřeboval další trhy pro odbyt svých výrobků.

Revoluce bez revoluce?

A tak se nám náš pohled na rok 1989 mění. Místo spontánního povstání občanů proti režimu to vypadá, že celý proces byl jen součástí širšího plánu na transformaci východní Evropy, abychom se posléze stali kolonií (více ZDE). Zatímco mnozí lidé věřili, že bojují za svobodu, StB a CIA se už dávno dohodly, jak to celé skončí. Richard Nixon možná odjížděl z Prahy s potěšením a vědomím, že se podílel na jedné z největších politických transformací moderní historie. A Václav Havel? Ten si mohl maximálně uvědomovat, že hrál roli ve hře, kterou ani on sám plně nepochopil.

Sametová revoluce se tak ukazuje ne jako revoluce občanů, ale jako pečlivě naplánovaná a provedená výměna režimů, na které se podílely síly, o kterých jsme neměli ani tušení. A možná, že se o některých z těchto dohod nikdy nedozvíme.