V tomto volebním období již došlo do PSP 14 přímých změn Ústavy a 6 ústavních zákonů, tedy dohromady návrhů na 20. změn ústavního pořádku ČR.
Jen na poslední, 51. Schůzi, je projednáváno 5 přímých změn Ústavy a 1 ústavní zákon.
Ústava byla do začátku tohoto volebního období (přímé novelizace) změněna 6krát.
„Imunita“ byla projednána v tomto volebním období 2x, a je trochu nelichotivým paradoxem, že první pokus byl téměř na den přesně před rokem - 8. 2. 2012. Hlasovala jsem pro její omezení, stejně jako velká většina poslanců a poslankyň a při tomto klíčovém hlasování ve 3. čtení jsem na podporu omezení imunity zákonodárců vystoupila s níže uvedeným apelem:
ST 469 - 8. 2. 2012
„Máme před sebou již opakovaně návrh novely Ústavy České republiky, která omezuje poslaneckou imunitu pouze na dobu trvání mandátu. Není to poprvé, co Sněmovna tento návrh projednává. Pokusy novelizovat článek 27 Ústavy, upravující poslaneckou imunitu, zde byly již od samého počátku ústavy v roce 1993 a Sněmovna se jimi zabývala prakticky každé volební období až do současnosti. Je překvapivé, že za těch téměř dvacet let tento článek nikdy nebyl novelizován a existuje stále v nezměněné podobě. Pevně věřím, stejně jako moje předřečnice, že tentokrát je tomu naposled a omezení imunity dnes schválíme. Při této příležitosti je vhodné připomenout, co je hlavní podstatou tohoto institutu. Historicky se jedná o ochranu zákonodárného sboru vůči panovníkovi. Toto pojetí přetrvává v modifikované podobě dodnes. Jedná se tedy o funkci ochranářskou vůči každému členovi Sněmovny, která mu zajišťuje nerušený výkon zvoleného mandátu. Nejedná se tak o osobní výsadu jednotlivce narušující rovnost občanů před zákonem, nýbrž o ochranu nerušeného výkonu mandátu. Imunita tedy není výsadou občanskou, nýbrž profesní. Nahlíženo na institut imunity tímto prizmatem je nesporné, že návrh, který leží před námi, je potvrzením výše zmíněné funkce poslanecké imunity. Širší pojetí výkladu imunity, tedy že je trestní stíhání navždy vyloučeno, je historicky typické pro evropské kontinentální právo. Podle dr. Kudrny je to tím, že se ústavní legislativa vyvíjela vždy v rámci převratu, kdy se nový popřevratový parlament snažil chránit své členy před konzervativní exekutivou. Časově neomezená imunita, tedy širší pojetí tohoto institutu, byla v českých zemích již od roku 1918. Zakotvení této imunity, vedené pravděpodobně přetrvávajícím strachem zákonodárců, bylo dokonce přijato formou zákona dříve než samotná prozatímní ústava v roce 1919. Jedinou výjimkou byl paradoxně vládní návrh ústavy z roku 1992, tedy naše platná ústava, která ve své původní verzi předložené České národní radě obsahovala ustanovení, že odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání mandátu vyloučeno. Je paradoxem doby, že toto ustanovení bylo přeformulováno ústavněprávním výborem České národní rady v rámci legislativního procesu a bylo přijato znění, které známe dodnes, tedy již zmiňované širší pojetí imunity. Po téměř dvaceti letech fungujícího stabilizovaného ústavního systému se tak vlastně vracíme k původní formulaci vládního návrhu ústavy. Formulace navržená v roce 1992 je totiž naprosto shodná s tou, která dnes, v roce 2012, leží před námi. Dvacet let je doba symbolická, je to doba skládání maturity, symbol stability a vyspělosti. Je to i za poslední staletí nejdelší doba, kdy máme svobodné státní zřízení, kdy přijímáme zásadní rekodifikaci práva občanského. Pevně věřím, že předkládaná novela je jedním z dalších kroků tímto směrem a jejím přijetím završíme zmiňovaných dvacet let diskusí o pojetí imunity. Jsem přesvědčená, že tato Sněmovna autenticky dokazuje, že si váží ústavních principů a nealibisticky plní úkoly vyspělé společnosti“.
K mému velkému zklamání nám tento návrh na omezení imunity z roku 2012, pro který jsem hlasovala, neschválil Senát. Při projednávání totožné verze omezení imunity nyní, v roce 2013, jsem se z principu rozhodla, že se hlasování zdržím, protože populisticky otevírat a předkládat nejdůležitější zákon každého demokratického státu každý měsíc, je devalvací celého systému. Nic to nemění na mém názoru, že omezení imunity zákonodárců je v pořádku.
