Vážené dámy, vážení pánové, po vystoupení pana Klučky bych možná jenom dodala to, že děsivější na tom příběhu, který nám tady četl, a myslím si, že většina z nás ví, o jaké jméno se jedná, je to, že tento člověk kromě toho, že je bývalý voják z povolání, tak je stále vojákem v aktivní záloze. Ale to je bod, ke kterému se dostaneme jako k následujícímu bodu po projednávání branného zákona.
K brannému zákonu. Na stůl se nám dnes dostávají další klíčové normy z balíčku tzv. branné legislativy. Už jsme před časem schválili "221", zákon o vojácích z povolání, schválili jsme změnu hranic vojenských újezdů. Ještě předtím jsme schvalovali nový zákon o vojenské policii. Během několika let tak dochází k zásadní proměně legislativy, která se začala připravovat za ministra obrany Alexandra Vondry, a zavazuje na principy uvedené v Bílé knize o obraně. Ta by mimochodem, pane ministře, zasloužila nástupkyni, protože od jejího schválení uplynuly již dlouhé čtyři roky, a tak jak jste tady o tom hovořil vy i pan kolega Klučka, tak bezpečnostní situace se od té doby zásadním způsobem proměnila.
V následujících měsících budeme projednávat klíčovou novelu branného zákona, nový zákon o vojácích v záloze a zákon o ozbrojených silách. Předběžnou dohodou mezi panem ministrem a členy výboru pro obranu jsme žádali, aby se lhůta, která nám umožní tyto normy důkladným způsobem projednávat, prodloužila na 90 dnů, takže jenom prosím, aby pan ministr na tento slib, který nám dal, nezapomněl a v rámci té procedury on nebo pan zpravodaj načetl devadesátidenní lhůtu, protože tam vždycky musí být stanovisko pana ministra.
Ve všech těchto normách se jedná o úpravy, které zásadním způsobem ovlivňují obranyschopnost České republiky, a měli bychom jim věnovat veškerou pozornost. Příprava změny branného zákona započala již v roce 2011 přesvědčením, že bezpečnostní situace zvláště po ruské invazi v Gruzii v roce 2008 se zhoršuje a naše země, která vstoupila v roce 1999 do Severoatlantické aliance a od roku 2005 má profesionální armádu, je sice bezpečnostně ukotvená, ale nemá adekvátně nastavený systém obrany vlastního území. Od přípravy této branné legislativy došlo i k personálním změnám na celé řadě významným postů. Tento návrh de facto předkládá třetí ministr obrany a třetí náčelník Generálního štábu.
Asi vás nepřekvapí, když řeknu, že jsem zklamaná z toho, že dříve než branný zákon šel do vlády, nebyl s námi, s poslanci výboru pro obranu konzultován a nebyla hledána shoda napříč politickým spektrem. Bohužel původní verze z roku 2013 totiž doznala zásadních změn. Mrzí mě, že dodnes, tedy do prvého čtení novely branného zákona my poslanci neznáme záměr změny v souvislosti s plošnými odvody, které Ministerstvo obrany nejprve chtělo, potom zase nechtělo. Na výboru pro obranu nám bylo před dvěma týdny přislíbeno, že z ministerstva přijde paragrafové znění úpravy předmětné části zákona. Doufala jsem, že se tak stane před prvním čtením. Bohužel se tak nestalo.
Jsem opoziční poslankyní a mohlo by mě těšit v tom vládu i pana ministra koupat, ale obranu a bezpečnost naší země jsem nikdy nebrala jako politikum nebo nějaký nástroj soupeření. Vážím si své příslušnosti k České republice natolik, že nepodléhám takovým svodům k destrukci branného zákona, ale naopak se trpělivě celé měsíce snažím panu ministrovi pomáhat s tím, aby zákony Sněmovna konečně projednala. Mám podporu Občanské demokratické strany, které byl odpovědný přístup k zajištění obrany naší vlasti vždy blízký. I když jsme byli ve vládě, hledali jsme v těchto podstatných věcech pro fungování našeho státu vždy širší konsensus než jenom ten koaliční. Musím ale nyní říct upřímně jedno - považuji za chybu, že jeden z nejdůležitějších zákonů naší země, branný zákon, se bude projednávat salámovou metodou, do které budou přimíchávány prvky lidové tvořivosti v podobě poslaneckých návrhů. To není správně. Chtěla bych žít v zemi, kde si vláda jako vrchol exekutivní moci bude jasně za svým návrhem branného zákona stát a nebude nás zákonodárce stavět do situace, kdy dnes hlasujeme o něčem, co dozná zásadních změn. A jaké změny to budou, ani v tento moment nevíme.
Bylo by jednoduché a systémově možná správné nyní navrhnout vrácení návrhu zákona vládě k přepracování. Nicméně bezpečnostní situace ve světě, v Evropě i v samotné České republice není jednoduchá a já si moc dobře uvědomuji, jak rychle změny těchto zákonů naše země potřebuje. Proto bude Občanská demokratická strana hlasovat pro propuštění novely do druhého čtení. Očekávám však, že pan ministr brzy přijde s nějakými smysluplnými návrhy, které odstraní výtky, jež se objevily.
Nemá smysl opakovat to, co vládní návrh zákona obsahuje. Všichni jste si to mohli přečíst. Jen se chci omezit na tři poznámky.
Za prvé. Jasně chci deklarovat, že nemáme problém s odvodním řízením jako takovým. Problém máme s plošnými odvody celých ročníků v době míru a jejich následná příprava nepříprava dobrovolných, nikoli povinných, cvičení.
Vláda má mít možnost zahájit odvodní řízení ještě v době míru, ale vždy selektivně podle potřeb ozbrojených sil. Aby se vyhovělo ústavě, je možné zákonné zmocnění získat tak, že vláda by v případě nutnosti rozhodla v době míru o odvodu a toto rozhodnutí následně ve formě zákona ve zrychleném řízení schválil Parlament, obě jeho komory.
Za druhé. Co je naopak nezbytné upravit, je možnost povolávat příslušníky takzvané povinné zálohy na obnovovací cvičení v době míru. Důvod je jednoduchý. Mohou se z nich stavět štáby, resp. velitelská struktura mobilizovaných jednotek, a ta nám chybí. Ve chvíli, kdy bude zapotřebí odvádět, bude již připravená a vycvičená velitelská struktura, čímž se opět sníží reakční doba a zvýší se celková flexibilita nástupu.
Za třetí. Mám velký problém s pořádáním dobrovolných cvičení, tak, jak je v návrhu zákona. Nebylo mi odpovězeno na to, co bude s těmi, kteří tři měsíce budou cvičit, do jaké jednotky budou zařazeni, jak se bude jejich výcvik obnovovat, zdali vůbec. Hrozí totiž, že si přijdou pouze zastřílet a pak je ztratíme, takže to bude neefektivní a podle rozpočtových plánů by tato celá anabáze stála jednu miliardu ročně. Aby to dávalo smysl, tak by muselo jít o povinný výcvik, následovaný nějakými obnovovacími cvičeními. To by však byl už zřejmě návrat k základní vojenské službě, a o tom tady dnes zatím nikdo nemluví. Odmítám ale polovičaté kroky, což je bohužel tento případ vládního návrhu.
V tuto chvíli je také naprosto nevhodné tříštit dobrovolnost. Ta je vyjádřena ve službě v aktivní záloze. Věnujme se jí, podporujme ji. Je to to první, co bychom měli posilovat vedle profesionální armády a nevytvářejme jakési úkroky.
Nakonec jsem přesvědčená, že je nezbytné obnovit širší vzdělávání obyvatelstva, zvláště mládeže, v otázkách obrany a bezpečnosti. Mrzí mě, že tady teď nesedí paní ministryně školství, mládeže a tělovýchovy. Chtěla bych se zeptat jí i pana ministra obrany, zda v návaznosti na projekt s názvem POKOS /je to zkratka příprava občanů k obraně státu/ obě tato resortní ministerstva někdy uvažovala například o zařazení konání povinných kempů pro studenty středních škol, protože to je přesně věkový elektorát, který bychom měli oslovovat tak, aby ten nepříliš příznivý demografický vývoj se v budoucnu alespoň petrifikoval.
Já bych osobně tyto kempy považovala za smysluplnější než pořádat dobrovolná tříměsíční cvičení. Ně těchto několikadenních či týdenních táborech by studenti řekněme třetích nebo čtvrtých ročníků středních škol měli možnost zcela organizovaně dostávat informace o obraně a bezpečnosti nejenom od vojáků, ale i od hasičů, policistů, záchranářů. Studenti by se dozvěděli více o základech první pomoci, topografii, protichemické obraně, ale i o významu armády, policie, hasičů, záchranářů a podobně.
Z našich ulic vymizely vojenské uniformy. Pokud mohu mluvit ze své zkušenosti, s tím, že já samozřejmě jsem trošku jiný případ tím, že jsem členkou výboru pro obranu, tak uniformy vidím, ale když jsme teď na některých našich základních školách využili možnosti aktivních záloh, které ukazovaly a vysvětlovaly studentům devátých tříd, co vlastně jejich činnost obnáší, tak se celá řada dětí přiznala, že poprvé vidí vojenskou uniformu. Ano, máme profesionální armádu. Já jsem za to ráda, ale na druhou stranu dobrovolné zálohy, které už v našem právním řádu máme a chceme je novelizovat tak, aby situace i v náboru těchto aktivních záloh byla lepší, tak se nemůže vytratit z naší společnosti jakékoliv povědomí o tom, co armáda dělá a hlavně proč tady je.
Takže bych se chtěla zeptat pana ministra, jestli kromě těch věcí, které budeme diskutovat ve výboru pro obranu, by nám mohl na některé další schůzi dát s paní ministryní školství, mládeže a tělovýchovy nějakou informaci o tom, jakým způsobem se budeme snažit zapojit tu generaci, které je dnes 14, 15, a která legisvakancí, než ten návrh bude nejen účinný, ale i platný, tak která možná tehdy se už bude blížit plnoletosti a bude moci nastupovat ať už do profesionální armády, nebo do záloh, tak abychom tuto generaci na to připravili a s tou přípravou začínali dřív než tomu bylo nyní.
