Následující text vychází z mého článku, který vyšel v Lidových novinách 28. srpna 2014 na straně 11. Týká se rozhodnutí ombudsmanky Anny Šabatové o diskriminaci dívek kvůli zákazu nošení šátku při vyučování. Toto rozhodnutí považuji za důležité, protože se nemusí jednat o ojedinělou kauzu, ale spíše o začátek problémů, na které nejsme zcela připraveni.
Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová dospěla k závěru, že dvě muslimské dívky, které studovaly na Střední zdravotnické škole, byly diskriminovány, když nemohly do vyučování nosit tradiční šátek. Ombudsmanka fakticky řekla, že dodržování společenských norem je podle ní diskriminací. Přitom jde o úplně uměle vyvolanou kauzu, která jen podněcuje další nenávist mezi různými komunitami. A je absurdní, že zrovna paní ombudsmanka se něčeho takového účastní.
Nejvíce zarážející je argumentace jejího úřadu. Ředitelka střední školy prý neměla právo dívkám zakázat nosit muslimský šátek, neboť je projevem jejich náboženského přesvědčení navenek. Jenže potíž tkví v tom, že obě uchazečky o studium byly seznámeny s platným školním řádem i s postojem školy k nošení pokrývky hlavy. Ve zkratce, dobrovolným studiem na zdejší škole na sebe vzaly odpovědnost řídit se danými pravidly a ve škole se pohybovat bez jakékoliv pokrývky hlavy. Z tohoto pravidla existují výjimky pouze ze zdravotních důvodů.
Se zmíněnými limity dívky nejprve souhlasily. Ředitelka školy s nimi probírala i další pro muslimky ožehavá témata, jako poskytování ošetřovatelské péče u mužů, nutnost dodržování hygienických předpisů pro zdravotnictví, očkování, krmení nemocných vepřovým masem, nošení zdravotnických uniforem, odlišných pokrývek hlavy ve zdravotnictví atd. Ani tady neprojevily výhrady. Záhy po nástupu však s dodržováním těchto norem začaly mít problém a jedna z nich se obrátila i na veřejnou ochránkyni práv.
Je to přitom paradox. Svobodná Česká republika poskytla dívkám azyl a jim samotným umožnila studovat zdarma na Střední zdravotnické škole. Nyní se stát prostřednictvím ombudsmanky rozhodl nastavit politiku rozrušování tradičních společenských norem a rezignace na snahu přistěhovalce do české společnosti integrovat. Zcela také zapadlo, že dívky ze studia nikdo nevyloučil, školu opustily samy.
Šátková aféra zdaleka nekončí, tímto rozhodnutím vlastně začíná. Je pouze na nás, jak si nastavíme pravidla ve školách a kam až „diskriminační byznys“, který se v poslední době rozjel, necháme dojít. Tato kauza vypukla v době, kdy ombudsmanka požaduje pro svůj úřad více pravomocí. Ochránce práv by podle ní měl mít zákonnou možnost požadovat po Ústavním soudu zrušení sporných zákonů a dále také podávat antidiskriminační žaloby. Ministr pro lidská práva a rovné příležitosti Jiří Dienstbier již řekl, že podobný zákon předloží vládě. Pozoruhodný je na tom mimo jiné fakt, že veřejná ochránkyně práv podporovala Jiřího Dienstbiera při prezidentské volbě. Splácí jí snad ministr pro lidská práva a rovné příležitosti posílením úřadu ombudsmanky svůj vděk?
Svoboda vyznání je ústavně zaručena a nehodlám ji nikterak zpochybňovat. Tento případ je ovšem uměle vyvolaný a dá se také číst, jako odveta proti ředitelce, tedy nikoli jako boj za svobodu jakéhokoli druhu. Ano, musíme být tolerantní a ano, máme ctít práva druhých, ale jen do chvíle, než přestávají respektovat práva nás ostatní a obecná pravidla vycházejí z tradice, historie a zkušenosti. Proto budu, jako poslankyně, velice opatrná při posuzování jakékoli normy zvyšující pravomoci ombudsmanky a omezující tradiční běh věcí. A předpokládám, že většina mých kolegů v Parlamentu bude uvažovat stejně.
